HISTORIE / Než se budeme smát a dělat poznámky o ruském Cimrmanovi, je třeba uznat, že vynálezce Alexandr Fjodorovič Možajskij (1825–1890) „to aspoň zkusil“, jak zní slavný výrok z filmu Miloše Formana. Postavil sice letadlo, které nelétalo, ale to se tehdy dělo všem. Jeden problém měl společný s Leonardem da Vincim, který vynalezl vrtulník. V jeho době neexistoval motor, který by dal aspoň nějakou naději, že se jeho přístroj vznese do vzduchu.

Syn pozdějšího admirála a matky z obchodnické rodiny, sám námořní důstojník, který měl za sebou bohatou službu na moři, obrátil nakonec svou pozornost k jinému živlu.

Možajskij pozoroval let ptáků a v roce 1856 ho napadlo vytvořit létající stroj na aerodynamickém principu. Zkoumal anatomii ptáků, které sám střílel, nebo si je kupoval od místních lidí během pobytu na panství Kotělnikovo. Ke každému zastřelenému ptáku si založil kartičku, která obsahovala výšku letu ptáka, jeho geometrické parametry a hmotnost. V 70. letech začal vyrábět modely létajících draků. Napadlo ho, že je zbytečné draky polepovat ptačím peřím a potahoval je králičí kůží.

Dále čtěte

Ve světě plném hrozeb potřebujeme silná média. Podpořte FORUM 24

Deník FORUM 24 vznikl jako Svobodné fórum v únoru 2015, aby se přidal mezi ty, kteří chtěli Českou republiku bránit…

Údajně se mu podařilo vyrobit draka taženého koňským pohonem schopného zvednout člověka. Sám prý absolvoval dva nebo tři lety. Výška letu nebyla ale závratná, asi dva až tři metry.

Možajskij provedl velké množství různých výpočtů, studií a pokusů, které ho v září 1876 přivedly k sestrojení prvního létajícího modelu letadla.

Od podzimu 1876 předváděl veřejně v Petrohradě veřejné pokusy s modely letadel poháněným pružinovým motorem nebo gumovým lankem. Jeden model dokonce unesl důstojnickou dýku.

Plukovník P. A. Bogoslovskij, známý lodní inženýr, člen námořního technického výboru, při této příležitosti napsal: „Vynálezce velmi správně vyřešil dlouholetý problém aeronautiky. Aparát pomocí svých pohonných jednotek nejen létá, jezdí po zemi, ale může i plavat. Rychlost letu aparátu je obdivuhodná; nebojí se ani gravitace, ani větru a je schopen letět jakýmkoli směrem … Zkušenosti ukázaly, že dosud existující překážky bránící vznášení se ve vzduchu náš nadaný krajan brilantně překonává.“

Dále čtěte

Trosky Prigožinova letadla jen hodili v hangáru na zem, vyšetřování žádné, zjistili novináři

Investigativní kanál VČK-OGPU na sociální síti Telegram tvrdí, že vyšetřování havárie letadla šéfa Wagnerovy skupiny Jevgenije…

Ten samý rok už měl Možajskij projekt létajícího stroje vymyšlený a předložil ho ministerstvu války. Myšlenka to byla logická. Bratři Wrightové budou na začátku 20. století postupovat úplně stejně. Koho by hlavně mohla zaujmout představa létajícího stroje, který unese náklad? A kdo by na takový podnik mohl mít peníze? Samozřejmě armáda.

Ministerstvo Možajskému přidělilo tři tisíce rublů na provedení vědeckého výzkumu. Vynálezce se pak rozhodl, že nejlepší bude rovnou postavit stroj, který by mohl ovládat člověk. Odhadoval, že by na to potřeboval 19 tisíc rublů, ale to mu už ministerstvo nedalo.

Protože svému projektu věřil, investoval Možajskij vlastní peníze a získal i dárce, takže se mohl vydat do zahraničí, aby tam zakoupil motory.

V roce 1880 podal vynálezce na ministerstvu obchodu a výroby žádost o udělení patentu na létající stroj a o rok později ho dostal. Žádost obsahuje technický popis vynálezu: „Dále popsaný a na výkresu zobrazený letecký projektil se skládá z těchto hlavních částí: křídla, loďka umístěná mezi nimi, ocas, vozík s koly, na kterém je celý projektil umístěn, stroj na otáčení vrtulí a stožáry na zpevnění křídel. Křídla střely jsou stacionární. Ocas se skládá z rovin: vodorovné a svislé; první lze zvedat a spouštět a je určena k usměrňování projektilu nahoru a dolů, druhá se pohybuje doprava a doleva a umožňuje projektilu otáčet se do stran. Loďka slouží k umístění strojů, materiálu pro ně, nákladu a mužů.“

V zásadě tady vidíme základní konstrukční prvky letadel, jaké se používají dodnes. Možajskij se rozumně oprostil od představy, kterou někteří průkopníci obsesivně zastávali, že když má něco létat jako pták, tak to má také jako pták mávat křídly.

Z dnešního pohledu může volba parního stroje jako motoru působit bizarně. Bylo to ale dáno dobovými možnostmi. Možajskij věděl, že parní stroje jeho doby jsou pro použití jako leteckého motoru příliš těžké, a proto původně plánoval instalovat na svůj stroj spalovací motor poháněný kapalným olejem. Zjistil však, že dostupné spalovací motory jsou ještě těžší a nespolehlivější než parní stroj. Nakonec si nechal vyrobit dva motory o síle 20 a 10 koní ve Velké Británii.

V létě 1882 byla na vojenském poli u stanice Dudergof nedaleko Krasnoje Selo u Petrohradu zahájena stavba skutečného letounu. Jak probíhaly zkoušky, bohužel nevíme. Po Možajského smrti se na přelomu 19. a 20. století psalo, že stroj havaroval při pokusu o vzlet. Některé uváděly, že došlo ke krátkému odpoutání letadla od země.

Dále čtěte

Vyprávěj mi o komunismu: Objednávejte knihu Pavla Šafra a Johany Hovorkové o každodennosti, na niž jste možná zapomněli

Je tu knižní vydání podcastu deníku FORUM 24! Johana Hovorková a Pavel Šafr si v desetidílném podcastu povídali o každodenním…

Nedochovaly se žádné výkresy, fotografie ani přesný technický popis letadla, takže jeho podoba, která se objevuje na různých kresbách, pochází z pozdějších rekonstrukcí. Rozpětí obdélníkových křídel bylo podle odhadů výzkumníků asi 23 metrů, délka trupu 14 až 15 metrů a délka celého letounu 23 až 25 metrů. Vážit mohl kolem 900 kilogramů.

V dobách Sovětského svazu se na základě skromných informací o technické podobě letadla pokoušeli zjistit, jestli bylo možné, aby se odpoutalo od země. Podle výzkumů provedených v Ústředním aerodynamickém ústavu byl výkon vyvinutý pohonnou jednotkou Možajského letounu nedostatečný pro ustálený horizontální let.

Vynálezce se pokoušel letoun opravit a modernizovat pohonný systém a zvýšit jeho výkon, ale kvůli nedostatku finančních prostředků to do své smrti v roce 1890 nestihl. Po jeho smrti se Možajského synové pokusili letoun prodat vládě a napsali, že otec do vynálezu vložil z vlastních peněz 200 tisíc rublů, ale byli odmítnuti a v květnu 1891 jim bylo nařízeno, aby stroj z vojenského pole odvezli. Kde nakonec skončil, není známo. Parní stroje vyjmuté z letounu v roce 1885 byly uloženy v Baltské loděnici, kde je později zničil požár.

Ruské prvenství tedy spočívá v tom, že vynálezce postavil letadlo, které sice nelétalo, ale základní prvky dnešních letadel už mělo. Jeho křídla byla ale postavena na principu draků, jak to uměli už ve staré Číně a jaké si dnes pouštějí děti. Použitelná křídla pro letadla se staví jinak, podtlak, který umožňuje let, vzniká obtékáním profilu proudícím vzduchem. Možajskij by se nejspíš nedočkal velkých leteckých výkonů ani v případě, že by měl motory stavěné později.