Příběh Putinovy války s Ukrajinou není jen šílenství. Je to také záhada. To píše známá ruská novinářka Julia Latynina v článku pro Novaja Gazeta Europe. Pokouší se v něm odpovědět na to, jak je možné, že Putin sám uvěřil ve svou „mocnou“ armádu a možnost dobytí Ukrajiny.
Autorka chce napsat sérii článků, kde se pokusí ukázat, že kromě Putinových osobních psychologických zvláštností hraje velkou roli i „strašná historická zákonitost“. „Putinův vojensko-policejní stát je neefektivní společenskou strukturou, která není schopna vyhrát válku, ale je schopna organizovat masový teror a bránit modernizaci ruské společnosti.“ Začít chce analýzou toho, jak zkorumpované bezpečnostní služby, ruské vojenské vedení a ruský vojensko-průmyslový komplex selhaly při „speciální operaci“.
Z rozsáhlého článku můžeme ocitovat jen některé pasáže, ale pro orientaci je to snad dostatečné.
„V listopadu 2021 navštívil Moskvu ředitel CIA Burns. Ihned po jeho návratu z Moskvy se v amerických médiích objevily četné informace o tom, že Putin plánuje útok na Ukrajinu. Zdálo se, že CIA je velmi schopná. Podařilo se jim zjistit Putinovy plány! Nebylo ale zcela jasné, proč analytici CIA ruskou armádu tak přecenili a domnívali se, že Kyjev bude dobyt během několika dní.
Nyní známe odpověď na tuto otázku. Šéf CIA William Burns vystoupil 14. dubna na Technologickém institutu v Georgii a popsal obsah rozhovoru. Jak se ukázalo, Putin ředitele osobně informoval, že se chystá zaútočit na Ukrajinu. Putin sdělil Burnsovi své důvody. Domníval se, že podmínky pro změnu směru ukrajinského vývoje brzy padnou.
Věřil, že a) Zelenskyj a lid se pravděpodobně nebudou účinně bránit. b) Ruská armáda je schopna dosáhnout krátkého rozhodujícího vítězství s minimálními náklady. c) Evropané jsou zapálení pro vlastní politiku a nechtějí riskovat. d) Zima je vhodná doba. e) Rusko má obrovské rezervy a je chráněno před sankcemi.“
To podle Latyniny vysvětluje mimořádný vhled CIA. „Američtí Stirlitzové měli všechny informace přímo od Putina. Putin to osobně sdělil šéfovi CIA Burnsovi. Že bude bojovat ve válce a že porazí Ukrajinu do 48 hodin. A tyto neocenitelné informace, aniž by k nim přidali cokoli vlastního a zbytečného, giganti americké rozvědky vypustili do vlastních médií.“
O to ale tolik nejde. Důležitější je to, že Putin plánoval válku na Ukrajině na základě těch nejfantastičtějších podkladů a opravdu věřil, že ho v Kyjevě přivítají květinami. Svědčí o tom řada dalších detailů.
„Ofenzivu vedly 180tisícové síly na frontě dlouhé tři tisíce kilometrů. Kolony postupovaly bez leteckého krytí, jako na přehlídce, po hlavních silnicích. Ofenziva neměla žádné rezervy. Rosgvardějci s obušky a samopaly postupovali na Charkov a zavazadla jednotek rozbitých u Hostomelu odhalila přehlídkové uniformy a mezi mrtvými byla i plukovní kapela.“
Proč ta naivita? „Důvod tohoto bezprecedentního omylu nám prozradili Hristo Grozev a Bellingcat. Putin byl dezinformován svou vlastní FSB. 5. služba FSB (Služba operativních informací a mezinárodních vztahů) v čele s generálplukovníkem Sergejem Besedou vydávala obrovské peníze na ‚agenturní práci‘, krmila Putina historkami, že za tyto peníze vznikla obrovská síť, verbovala agenty na Odnoklasnikách (ruská sociální síť, kde se dávají dohromady spolužáci ze škol bývalého SSSR, pozn. red.) a odkláněla si peníze stranou. Není těžké předpokládat, že ti z agentů, kteří existovali, byli spolupracovníci SBU (Služba bezpečnosti Ukrajiny). Takže když FSB chtěla ‚aktivovat tým na likvidaci Zelenského‘, o kterém psaly Timesy, ve skutečnosti o datu a čase údajné likvidace informovala samotnou SBU.“
Došlo prostě k „sebedezinformaci“. „Večer jsem si poslal telegram, ráno jsem si ho přečetl a uvěřil jsem mu. Putin a jeho nejbližší okolí skutečně věřili, že situaci na Ukrajině již mají pod kontrolou. Na tom postavili vojenské tažení. Putinovi se o tom dokonce podařilo přesvědčit šéfa CIA.“
Že tajné služby vykládaly nesmysly o rychlém tažení a někdo jim uvěřil, mělo ovšem vážné důsledky především pro Putina. Ten chtěl, jak autorka dále píše, provést podobně bleskové tažení, jako se to povedlo Američanům proti Saddámu Husajnovi. Američané ale byli schopni ho provést, zatímco Rusům se všechno vymklo z rukou hned na začátku.