Donald Trump FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
Donald Trump zaujal vůči Rusku na počátku svého druhého prezidentství zcela odlišný postoj, než měl jeho předchůdce Joe Biden. Změna se čekala, ovšem Trump se zdá přistupovat k Rusku tak, jak to v Moskvě požadují, tedy bez připomínání viny za rozpoutání současné války na Ukrajině. Řada komentátorů nyní připomíná, že Trump i jeho okolí měli vždy s Ruskem nadstandardní vztahy.
Od doby, kdy se v roce 2016 stal realitní magnát republikánským kandidátem na úřad prezidenta, odhalilo vyšetřování ruského vměšování do voleb ze strany FBI několik podezřelých vazeb mezi Trumpovými spolupracovníky a ruskými představiteli. Vyšetřování nakonec vedlo k řadě trestních oznámení a obvinění.
Některé věci byly známy předem, například role jedné z klíčových postav Trumpova volebního týmu Paula Manaforta. Ten byl od března do srpna 2016 šéfem Trumpovy volební kampaně. Manafort měl vazby na Rusko díky své předchozí práci (v letech 2006 až 2009) pro ruského oligarchu Olega Děripasku a později při své práci pro proruský režim na Ukrajině. Manafort udržoval tyto kontakty i během kampaně prostřednictvím Konstantina Kilimnika, dlouholetého Manafortova zaměstnance. Ten předtím vedl Manafortovu kancelář v Kyjevě a podle FBI je spojen s ruskými zpravodajskými službami.
Manafort instruoval svého zástupce Ricka Gatese, aby Kilimnikovi poskytoval aktuální informace o kampani, a to včetně interních údajů z průzkumů veřejného mínění. Manafort ale tvrdí, že si na tento konkrétní pokyn nevzpomíná. Manafort očekával, že Kilimnik bude tyto informace sdílet s dalšími osobami na Ukrajině a s Děripaskou.
Děripaska Manaforta zaměstnal, aby zpracoval americkou politiku vůči Rusku, a Manafort přislíbil Kremlu „model, který může Putinově vládě výrazně prospět“.
Manafort byl expertem na zlepšování image kandidátů, kteří měli problematickou minulost. V roce 2005 Děripaska doporučil Manaforta ukrajinskému oligarchovi Rinatu Achmetovovi, který podporoval Viktora Janukovyče. Manafortovým úkolem bylo vytvořit z Janukovyče západněji působícího kandidáta.
„Jako agent na Ukrajině v letech 2005 až 2015 Manafort použil stejnou jižanskou strategii, jakou v 80. letech vyvinuli republikáni ve Spojených státech: jedné části obyvatelstva namluvit, že je ohrožena její identita, a pak se pokusit udělat z voleb referendum o kultuře. Ve Spojených státech byli cílovou skupinou jižanští běloši, na Ukrajině byli cílovou skupinou ruskojazyční mluvčí. Důraz byl stejný. Manafortovi se pak skutečně v roce 2010 podařilo na Ukrajině prosadit zvolení Janukovyče (byť následkem byla revoluce a ruská invaze),“ píše ve své knize The Road to Unfreedom americký historik Timothy Snyder.
Manafort pak přenesl tuto taktiku zpět do Spojených států. Právě za Manafortova působení Trump televizním divákům tvrdil, že Rusko neprovede invazi na Ukrajinu. Ve skutečnosti k ní došlo už v roce 2014, ale ruská propaganda se snažila přesvědčit světovou veřejnost, že jde o občanskou válku. Za Manafortova působení Trump veřejně požádal Rusko, aby našlo a zveřejnilo e-maily protikandidátky Hillary Clintonové. Manafort nakonec z funkce manažera kampaně musel odstoupit, když vyšlo najevo, že mu Janukovyč vyplatil 12,7 milionu dolarů v hotovosti.
V roce 2018 byl Manafort v rámci dohody uzavřené s federálními prokurátory odsouzen za osm federálních trestných činů a přiznal se k dalším dvěma spiknutím a mařením spravedlnosti.
Manaforta ve funkci vedoucího kampaně nahradil pravicový ideolog a filmař Steve Bannon, kterého jeho kritici považují za hlasatele rasistických myšlenek. Bannon stál v čele „digitální oligarchie“, která se snaží za nasazení velkých prostředků ovlivňovat voliče prostřednictvím internetu. S prostředky od podnikatele, počítačového experta a významného finančního podporovatele republikánů Roberta Mercera se Bannon mohl věnovat masovému ovlivňování voličů . Již v roce 2014 byl Bannon v kontaktu s Rusy a objednal si testování materiálů o Vladimiru Putinovi na amerických občanech. V roce 2016 Mercer a Bannonova společnost ukradli prostřednictvím Facebooku data 50 milionů Američanů a použili je k ovlivnění voličů, aby jedni byli povzbuzeni k volební účasti a jiní odrazeni. Jedním z hlavních cílů bylo potlačit hlasy Afroameričanů.
Stejně jako ruští ideologové označil i Bannon novináře za nepřítele. Nepopíral přímo pravdivost tvrzení ohledně Trumpových činů, ale vykreslil novináře, kteří zprostředkovávali relevantní fakta, jako nepřátele národa. Zatímco Rusové (včetně Putina) se odvolávají na myšlenky antibolševického emigranta a obdivovatele italského fašismu Ivana Iljina, Bannon vytáhl pozapomenuté fašisty, jako byl Julius Evola. Bannon se domníval, že „Putin je zastáncem tradičních institucí“. S Putinem se shodoval v tom, že federální vláda Spojených států a Evropská unie, kterou označil za „oslavovaný protektorát“, by měly být zničeny.
Trump se v kampani nespoléhal jen na Manaforta a Bannona, ale výrazně i na svého zetě, developera Jareda Kushnera. Kushnera nespojovaly s Ruskem ideje, ale peníze a ambice. O některých důležitých věcech ale Kushner později mlčel. Nezmínil se třeba, že jeho společnost Cadre měla milionové investice od Rusů. Deutsche Bank, která vyprala miliardy pro ruské oligarchy a která byla jako jediná banka stále ochotna půjčovat Trumpovi, hodlala Kushnerovi jen několik týdnů před prezidentskými volbami poskytnout půjčku přes 285 milionů dolarů.
Po Trumpově prvním zvolení byla Kushnerovi svěřena široká škála povinností v Bílém domě a on musel požádat o bezpečnostní prověrku. Ve své žádosti neuvedl žádné kontakty s ruskými představiteli. Ve skutečnosti se v červnu 2016 zúčastnil schůzky v Trump Tower spolu s Manafortem a Donaldem Trumpem juniorem. Na této schůzce Moskva nabídla Trumpově kampani dokumenty v rámci (jak se vyjádřil jejich zprostředkovatel) „podpory Ruska a ruské vlády Trumpovi“. Ruská účastnice, právnička Natalja Veselnická, pracovala pro Arase Agalarova, muže, který Trumpa v roce 2013 přivedl do Moskvy.
Na schůzce v Trump Tower byl přítomen také Ike Kaveladze, viceprezident Agalarovovy společnosti, jehož podnikání zahrnovalo zakládání tisíců anonymních společností ve Spojených státech. Když vyšla schůzka najevo, nadiktoval Trump starší synovi zavádějící tiskovou zprávu, v níž tvrdil, že předmětem jednání byly adopce – problémy ohledně adopcí mezi Ruskem a Amerikou.
Kushner během kampaně několikrát hovořil s ruským velvyslancem Sergejem Kisljakem. „Při jedné příležitosti propašoval Kisljaka do Trump Tower v nákladním výtahu k jednání o tom, jak zřídit tajný komunikační kanál mezi Trumpem a Putinem,“ připomíná Snyder.
Svůj první zahraničněpolitický projev přednesl Trump 27. dubna, téměř rok po ohlášení své kandidatury. Autorem projevu byl bývalý diplomat Richard Burt, který v té době pracoval na základě smlouvy pro ruskou plynárenskou společnost. Burtova firma dostala na jaře téhož roku za podporu ruských obchodních zájmů 365 tisíc dolarů. Burt byl také členem vyššího poradního sboru Alfa-Bank, jejíž počítačové servery učinily několik tisíc pokusů o navázání kontaktu s počítači v Trump Tower.
„Jakmile Trump jmenoval zahraničněpolitické poradce, okamžitě se pustili do rozhovorů s Rusy nebo ruskými zprostředkovateli o tom, jak by Rusko mohlo poškodit Clintonovou a pomoci Trumpovi. Několik dní poté, co se v březnu 2016 dozvěděl, že bude sloužit Trumpovi jako zahraničněpolitický poradce, začal George Papadopoulos vést rozhovory s lidmi, kteří se představovali jako agenti ruské vlády. Dne 26. dubna, hned poté, co se ruská vojenská rozvědka nabourala do e-mailových účtů politiků Demokratické strany a aktivistů, nabídl Papadopoulosovi jeho ruský kontakt e-maily a ‚špínu‘ na Hillary Clintonovou. Právě byl v práci a upravoval Trumpův první zahraničněpolitický projev, o kterém diskutoval se svými ruskými kontakty. Udělal na ně dojem a pochválili ho,“ píše Timothy Snyder.
Druhý Trumpův poradce pro zahraniční politiku Carter Page se usadil v budově spojené s Trump Tower a setkal se s ruskými špiony. V roce 2013 dodal ruským špionům dokumenty o energetice a stal se lobbistou ruských plynárenských společností. Během práce pro Trumpovu kampaň sliboval svým ruským klientům, že Trumpovo prezidentství bude sloužit jejich zájmům. V okamžiku, kdy byl jmenován Trumpovým poradcem, vlastnil akcie Gazpromu.
Třetím zahraničněpolitickým poradcem byl generál ve výslužbě Michael Flynn. Přestože Flynn byl šéfem Agentury pro obranné zpravodajství a uvažovalo se o jeho jmenování poradcem pro národní bezpečnost, neoprávněně bral peníze od zahraničních vlád, aniž by to oznámil. Krom toho se často věnoval psaní tweetů plných konspiračních teorií. Lidé se od něj třeba dozvěděli, že Hillary Clintonová údajně sponzorovala pedofily a že se představitelé demokratů účastnili satanistických rituálů. Tyto narativy se objevují i v Rusku.
Flynn navštívil v roce 2013 sídlo ruské vojenské rozvědky. Když byl v roce 2014 pozván na seminář o zpravodajských službách v Cambridgi, spřátelil se tam s jednou Ruskou a své e-maily jí podepisoval „generál Míša“. V létě 2015 pracoval na propagaci plánu na výstavbu jaderných elektráren na celém Blízkém východě ve spolupráci s Ruskem.
Slavná byla jeho vystoupení v pořadech televizní stanice RT. V roce 2015 vystoupil v Moskvě jako placený host (za 33 750 dolarů) na oslavě 10. výročí založení RT, rok po anexi Krymu, kdy byla propagandistická úloha RT zcela zjevná. Na slavnostní večeři seděl u jednoho stolu s Vladimirem Putinem. Z události pocházejí známé fotografie, kdy je u toho samého stolu vidět i českého exministra zahraničí Cyrila Svobodu. Když se objevila zpráva, že se Rusko nabouralo do e-mailů demokratů, označil zprávy o ruské účasti na akci za židovské spiknutí. Flynn sledoval a retweetoval nejméně pět falešných ruských účtů a protlačil internetem nejméně šestnáct ruských memů a až do dne před volbami sdílel se svými stoupenci ruský obsah.
Dne 29. prosince 2016, několik týdnů po Trumpově vítězství ve volbách, Flynn hovořil s ruským velvyslancem a poté lhal ostatním, včetně FBI, o tom, co dělal. Jeho úkolem bylo zajistit, aby nové sankce uvalené na Rusko jako reakce na ruské vměšování do prezidentských voleb Moskva nebrala moc vážně. Po Flynnově telefonátu s Kisljakem Rusko oznámilo, že na nové sankce nebude reagovat.
Kontakty s Rusy měli i další významní členové Trumpovy administrativy. Jeff Sessions při slyšení 10. ledna, kdy byl potvrzen do funkce generálního prokurátora, prohlásil, že si není vědom žádných kontaktů mezi Trumpovou kampaní a ruskou vládou a řekl, že „s Rusy nekomunikoval“. Dne 1. března 2017 se vymlouval, že jeho odpověď nebyla zavádějící a že znamenala, že se „nikdy nesetkal s žádnými ruskými představiteli, aby s nimi projednal otázky kampaně“.
Bývalý generální ředitel společnosti ExxonMobil Rex Tillerson, kterého Trump jmenoval ministrem zahraničí, řídil ruskou sekci společnosti ExxonMobil a v roce 2006 byl jmenován generálním ředitelem Exxonu, a to především na základě svých vztahů s Ruskem. V roce 2011 Tillerson uzavřel dohodu s ruskou státní ropnou společností Rosněfť. Dohoda ExxonMobilu umožnila přístup k ropným zdrojům v ruské Arktidě. Za to byl Tillersonovi udělen ruský Řád přátelství, nejvyšší ruské vyznamenání pro zahraniční občany.
Tillerson se s Putinem zná od svého působení v Rusku v 90. letech. Americký odborník na mezinárodní vztahy a bývalý vysoký úředník ministerstva obrany John Hamre tvrdí, že Tillerson „měl s Vladimirem Putinem více interaktivního času než pravděpodobně kterýkoli jiný Američan s výjimkou Henryho Kissingera“.
Kontakty s Rusy měl i Anthony Scaramucci, člen Trumpovy kampaně a pak ředitel komunikace Bílého domu. V červenci 2017 se setkal s Kirillem Dmitrijevem, šéfem Ruského fondu přímých investic, státní investiční společnosti v hodnotě 10 miliard dolarů, na kterou se vztahují sankce americké vlády. Scaramucci potvrdil, že k setkání došlo, a uvedl, že Dmitrijeva „dlouho zná“, a kritizoval americké sankce jako neúčinné.
Výčet by mohl pokračovat dalšími jmény a zahrnoval by nejen úředníky a politiky, ale také řadu Trumpových podporovatelů v Americe i zahraničí. Je třeba ale zmínit ještě takzvaný „Steele dossier“. Jedná se o dokument, který vypracoval specialista na kontrarozvědku Christopher Steele. Byl zveřejněn bez povolení v roce 2017 jako nedokončená 35stránková kompilace poznámek, které Steele považoval za „surové zpravodajské informace – nikoliv zjištěná fakta, ale výchozí bod pro další vyšetřování“. Spis byl sepsán v období od června do prosince 2016 a obsahuje tvrzení o pochybeních, spiknutí a spolupráci mezi Trumpovou prezidentskou kampaní a vládou Ruska před a během volební kampaně v roce 2016.
Ačkoliv řadu Steelových tvrzení nelze doložit, americké zpravodajské agentury a zpráva zvláštního vyšetřovatele Roberta S. Muellera řadu z nich potvrdily. Například to, že ruská vláda pracovala na tom, aby byl Trump zvolen, a že se Rusko snažilo „kultivovat lidi v Trumpově okolí“ a že mnozí představitelé a spolupracovníci Trumpovy kampaně měli četné tajné kontakty s ruskými představiteli a agenty. Také to, že Vladimir Putin upřednostňoval Trumpa před Hillary Clintonovou a že Putin osobně nařídil „vlivovou kampaň“ s cílem poškodit kampaň Clintonové a „podkopat důvěru veřejnosti v demokratický proces USA“. Má se za potvrzené, že Putin nařídil kybernetické útoky na obě strany.
