Účastnit se akce, které se teď v Rusku ze setrvačnosti pořád ještě říká volby, vyžaduje značnou duševní odolnost. Sérii podvodů už nelze ani nějak přehledně zaznamenat. Podvod jsou ostatně celé takzvané volby samy o sobě.
Server The Moscow Times ve svém článku hned na úvod uvádí příklad, jak se dnes věci mají: „Moskvané, kteří chtějí o víkendu volit kandidáty Komunistické strany (KPRF) ve volbách do ruské Státní dumy, si musí dát pozor, aby zaškrtli správné políčko. V ruském hlavním městě budou kandidáti KPRF Vitalij Petrov, Nikolaj Volkov a Anastázie Udalcovová kandidovat proti Vasiliji Petrovovi, Alexeji Volkovovi a Anně Udalcovové, kteří pocházejí z mnohem menší strany Komunisté Ruska.“
Ne, není to náhoda. Nejde totiž o jediný případ. Vzhledem k nevalným výsledkům vládnoucí putinovské strany Jednotné Rusko a vzestupu Komunistické strany Ruské federace KPRF se v průběhu kampaně po celém Rusku objevují takzvané spoilery – strany a kandidáti, kteří používají zavádějící názvy nebo techniky kampaně, aby zmátli voliče a přiměli je podpořit nesprávnou stranu. Volební období bylo plné špinavých triků a takzvaného „černého PR“.
„Nazývat nás spoilerem, no, to je velmi subjektivní,“ řekl zástupce předsedy Komunistů Ruska Sergej Malinkovič, podsaditý muž s oholenou hlavou, který nosí v červené kravatě zlatou sponu ve tvaru útočné pušky AK-47. „To je velmi subjektivní,“ dodal.
„Stejně tak bychom mohli říct, že KPRF je pro nás rozvracečem.“
„Jeden z nejkřiklavějších případů se objevil v Petrohradě, kde se proti Borisi Višněvskému, veteránovi opoziční městské rady, postavili dva další kandidáti stejného jména. Později vyšlo najevo, že dva další Borisové Višněvští – kteří se od původního kandidáta odlišují pouze druhým jménem po otci – si nechali narůst vousy a na portrétech kandidátů, které jsou vytištěny na volebních lístcích, simulovali plešatící čelo liberálního zákonodárce, zřejmě aby zmátli voliče,“ píše The Moscow Times.
Nastrčené strany mohou být pro Kreml silným nástrojem. Hlasovací lístky odevzdané pro strany, které získají méně než pět procent hlasů, což je hranice pro získání křesel v parlamentu, jsou přerozděleny a započítány ve prospěch největší frakce, kterou je téměř jistě kremelské Jednotné Rusko, přestože tato strana dosáhla ve volebních průzkumech historického minima, a to méně než 30 procent.
„Je těžké určit přesný dopad kořistnických kandidátů,“ řekl Ben Noble přednášející ruskou politiku na University College London.
„Ale tyto metody se používají opakovaně napříč všemi úrovněmi voleb a jsou nákladné, takže se někomu musí vyplatit.“
Ze čtrnácti stran, které mohou kandidovat v letošních volbách do Dumy, mají pouze čtyři reálnou šanci dostat se do parlamentu. Většina ostatních jsou více či méně zjevné spoilery, jejichž cílem je buď odčerpat hlasy větším opozičním stranám, nebo přilákat „zbytečné“ hlasy, které se pak mohou započítat do celkového počtu hlasů Jednotného Ruska.
Od Zelených, které se Kreml údajně letos pokusil „koupit“ od jejich dlouholetého lídra za 30 milionů rublů (413 000 dolarů), přes Zelenou alternativu až po probyznysovou Stranu růstu a Občanskou platformu je ruská mozaika spoilerů určena širokému spektru ideologického vkusu.
„Občas se i strany spoilerů mohou překlopit do skutečné opozice, nebo alespoň do něčeho, co se jí podobá. Začátkem letošního roku byl Maxim Ševčenko – charismatická a mediálně známá osobnost – jmenován novým šéfem Ruské strany svobody a spravedlnosti (RPSJ).
RPSJ, založená před deseti lety politickými stratégy napojenými na Kreml jako Komunistická strana sociální spravedlnosti, dlouho obchodovala se svou někdejší ruskojazyčnou zkratkou KPSS, kterou příhodně sdílela se starou Komunistickou stranou Sovětského svazu.
Nyní se strana pod vedením Ševčenka, který byl letos zatčen na protestu proti uvěznění kritika Kremlu Alexeje Navalného, rétoricky přiklonila k radikální opozici.“
Pro příznivce opozice Ševčenko není důvěryhodný, ale on sám odmítá, že by byl jen nastrčenou figurkou úřadů, která má od komunistů odlákat voliče sympatizující s Navalným.
„Před zahájením kampaně neproběhly žádné konzultace s prezidentskou administrativou,“ říká Ševčenko. „Alespoň žádné, o kterých bych věděl,“ dodává po krátké odmlce.