Ruský parlament jedná o návrhu zákona, který by umožnil soudit představitele „nežádoucích“ zahraničních organizací a poslat je až na osm let za mříže. V pátek se do druhého čtení v dolní parlamentní komoře dostalo nové znění zákona, podle nějž by ruské úřady mohly zasáhnout jen proti nevládním organizacím, a to v případě, že by ohrožovaly bezpečnost Ruska nebo veřejný pořádek.
Stanice BBC upozornila, že definice adjektiva „nežádoucí“ je v zákoně značně volná.
Původně zákon vzbuzoval ještě větší diskuse kvůli tomu, že se měl vztahovat i na zahraniční firmy; v novém znění se ale zaměřuje jen na nevládní organizace. BBC citovala komentář listu Moskovskij komsomolec, podle nějž „jsou v ohrožení“ organizace jako Lékaři bez hranic, Amnesty International, Greenpeace, Reportéři bez hranic či Transparency International.
V roce 2012 Rusko schválilo zákon o „zahraničních agentech“, který požaduje od nevládních organizací působících v ruské politice a přijímajících západní granty, aby se registrovaly jako zahraniční agenti. Nařízení se vztahuje i na média se zahraničním financováním.
Všude nepřítel
Když slyšíme podobná slova, vzpomeneme si, jak už Václav Klaus bojoval proti NGO-ismu.
Cokoliv nezávislého je autoritativním režimům vždycky podezřelé. Tak je tomu i v Rusku. Bojovat proti zahraničnímu nepříteli je starý evergreen. Pro Rusko bylo vždycky všechno buď zahraničí, nebo blízké zahraničí. Blízké zahraničí byla oblast, na které si Moskva dělala vždy zvláštní nárok a považovala tyto země za oblast svého zájmu.
Vladimir Putin také buduje mentalitu jakéhosi ostrova, který je obklopen nepřáteli. K tomu se pochopitelně hodí představa jakési páté kolony, která je podporována zvenčí. Je to stará tradice už od stalinských dob. Jak víme, v paragrafech v době stalinského Ruska bývaly intriky nepřátel popisovány barvitým jazykem. Byl tam třeba zločin vychvalování americké techniky, poklonkování Západu a tak podobně. Na to člověk nemusel být žádný zavilý nepřítel režimu, aby se stačil každý den takového zločinu dopustit několikrát. Stačilo se chovat víceméně normálně.
Nezávislé organizace si mohou dovolit takové drzosti, jako že šíří jiné informace, než se líbí mocenskému centru, nechválí vládce, sledují, jak to v zemi vypadá s lidskými právy, jak je zamořeno životní prostředí, jak se vykořisťují lidé a další nepříjemnosti, které narušují idylický obraz budovaný mocí.
Hloupí a navedení
Dá se uznat, že na tom něco je. Pokud některé organizace říkají o Rusku pravdu, jsou pochopitelně svým způsobem nepřátelské. Každý režim chce budit zdání nějaké legitimity, byť by to byl režim totalitní. Když nic jiného, vždycky se dá říci, že je třeba zatočit s nepravostmi a odstranit zkorumpované předchůdce. Pak ale není potřeba, aby pořád někdo kveruloval a naznačoval, že vládci nejsou v pořádku.
Různí přátelé Ruska hned pookřejí a poukážou na to, že i u nás bývá kdekdo obviňován z toho, že je pátou kolonou Ruska. To je samozřejmě pravda. My ale nemáme na potírání kdejakého lživého proruského serveru s nejasným financováním žádný zvláštní zákon. Nikdo nikoho nezavírá za chvalozpěvy na moudrost Kremlu nebo za pomlouvání české vlády a NATO a Unie a podobně. To by soudy nedělaly nic jiného. Pokud se o někom mluví, že je agent Moskvy a podobně, je to lidové označení lidí, u kterých došly jejich výroky a činy tak daleko, že není jasné, jestli jsou ti lidé hloupí, nebo jsou jen navedení.
Tresty za slova
Zhruba před rokem Putin podepsal zákony, které hrozí tresty až pětiletého vězení a pokutou do půl milionů rublů za odmítání faktů prokázaných poválečným tribunálem v Norimberku a za šíření vědomě lživých informací o válečných dějinách Sovětského svazu. Zákon trestá i šíření „neuctivých informací“ o válečných výročích a s nimi spojených akcích.
Kdybychom byli důslední, v některých západních zemích máme také zákony, které trestají třeba popírání holokaustu. Je otázka, zda takové zákony mají smysl, protože trestné by mělo být vyzývání k holokaustu, všechno ostatní je věc slov a trestat za slova je vždycky podezřelé. Některé jednání je jenom urážlivé, a ne všechno urážlivé musí být hned trestáno. Pokud ovšem někdo popírá holokaust, je to tak zjevný nesmysl, že na to nemusí být tresty, takové lidi nebere zdravá společnost vážně. Pokud je nějaká společnost vážně bere, není zdravá.
Tady je ale řeč o mocenské elitě, která chce sebe a své záležitosti bránit před zkoumáním a kritikou. Je logické, co přijde dál na řadu. Další utužování infomačního monopolu a omezování občanských svobod.
