Eskalace násilností na okupovaných územích Ukrajiny ze strany Ruska a jím podporovaných pseudostátů nabírá na obrátkách. Rusko varovalo Spojené státy, aby se jejich lodě nepřibližovaly k obsazenému Krymu, protože by to mohlo vést k incidentu, rozuměj útoku a třeba i válce. V napjaté situaci proběhl telefonát mezi americkým prezidentem a ruským diktátorem, během nějž padla nabídka na summit obou státníků. K setkání nejvyšších představitelů obou zemí došlo naposledy v létě roku 2018, kdy byl americkým prezidentem ještě Donald Trump. 

V Rusku je nabídka setkání na nejvyšší úrovni označována za Putinovo vítězství. Mluví o ní tak i Garry Kasparov, jeden z výrazných kritiků současného ruského režimu, který na twitteru napsal, že to je přesně to, co ruský vládce chce. Prokremelský rozhlasový komentátor Vladimir Solovjov pak zdůrazňoval, že jak samotný telefonát, tak případný summit jsou iniciativou americké strany. Implikace tedy je, že se Spojené státy Moskvy o něco prosí.

Slova některých ruských představitelů ovšem prozrazují ohromný velmocenský mindrák. Rusko podle nich konečně USA berou vážně. Interpretace, že se poté, kdy napřed byť jen telefonát s Putinem odmítl s tím, že nemá čas, nyní Biden doprošuje, bude v Rusku jistě hojně šířena. Ve skutečnosti ale půjde spíše o to, za jakých podmínek k setkání dojde a jaké budou výsledky. Putin nejspíš může zapomenout na PR úspěch z roku 2018, kdy Trump v podstatě řekl, že mu věří víc než vlastním tajným službám.

Rusko si klade podmínky

Pokud dojde ke zmírnění napětí na Ukrajině, jak si myslí Fjodor Ljukanov, vedoucí odborného časopisu Russia in Global Affairs, bude to dobrá zpráva. Je dokonce i možné, že právě nějaké zjevné uznání velmocenské role Ruska v podobě jednání s USA bylo cílem ruské provokace na Ukrajině. Je sice mírně řečeno otravné, že si Rusko vynucuje pozornost na mezinárodní scéně zrovna tímto způsobem, ale není to nutně nebezpečné.

Bude hodně záležet na tom, jak k celé věci přistoupí Biden. Moskva už ústy Putinova mluvčího řekla, že konání summitu bude záležet na chování Spojených států. Jde nejspíš především o nové sankce, které má americký prezident uvalit jako trest za ruské vměšování do loňských prezidentských voleb. Pokud je cenou za konec eskalace násilí na Ukrajině ze strany Ruska jen setkání potvrzující prestiž slábnoucího Ruska, pak je přijatelná. Pokud by Biden obětoval sankce, pak už by to bylo na pováženou.

Zrádné summity

Podle historika Davida Reynoldse, autora knihy Summits: Six Meetings that Shaped the Twentieth Century (Summity: šest jednání, která utvářela 20. století), nebyla bilaterální jednání vrcholných představitelů zemí jako nástroj řešení geopolitických sporů a problémů na počátku minulého století běžná. Vlastně prvním významným bylo až setkání Nevilla Chamberlaina s Adolfem Hitlerem, po kterém následovala mnichovská dohoda.

Reynolds ve 20. století identifikoval tři neúspěšné summity, právě Mnichov, Jaltu v roce 1945 a vídeňský summit v roce 1961. Ty všechny vedly ke zhoršení mezinárodní situace. Naopak jednání v Moskvě v roce 1972, Camp Davidu v roce 1978 a v Ženevě v roce 1985 považuje za úspěšné. Jeden přinesl uvolnění napětí mezi USA a SSSR, druhý mír mezi Izraelem a Egyptem a třetí pomohl ukončit studenou válku.

Mluvte tiše, ale noste velkou hůl

Výše uvedené bylo heslo amerického prezidenta Theodora Roosevelta. Úspěšně ho ale aplikoval i například Ronald Reagan, který se s generálním tajemníkem SSSR Michailem Gorbačovem poprvé sešel právě v Ženevě v roce 1985. Reaganova rétorika vůči Sovětskému svazu byla vždy velice silná. Označoval jej jako říši zla. Jeho instinktivní odpor ke komunismu ho zavedl do několika tragických a nepodařených dobrodružství v Jižní Americe.

Zároveň také zvedl výdaje na zbrojení. Nicméně, když se naskytla možnost jednat, tak se jí tento přesvědčený odpůrce atomových zbraní chopil. Pokud setkání s Bidenem dodá Putinovi krátkodobě na prestiži, je to snesitelné. Důležité je, aby americký prezident trval na svém, ať už ve věci sankcí, nebo ve věci Ukrajiny. Navíc je důležité si uvědomit, že existuje řada možných výsledků na škále mezi Chamberlainem a Reaganem.

Jednání nejspíš neskončí ani vydáním Ukrajiny Putinovi, ale ani například obnovením smlouvy o zákazu raket krátkého a středního doletu. Samotné konání summitu ale rozhodně nelze označit za vítězství Ruska. Význam pro Putinovu prestiž, který mu někteří přisuzují, je vlastně přiznáním jeho slabosti. Amerika nemá potřebu odvozovat svou důležitost od toho, kdo se uvolil sejít s jejím prezidentem.