KOMENTÁŘ / Zájmy ruské protiputinovské opozice nejsou vždy totožné se zájmy Ukrajinců. Už vůbec nejsou totožné se strategickými a bezpečnostními plány Západu. A boj s Kremlem nevidí stejně, i když společným nepřítelem je ruský prezident Vladimir Putin a jeho režim. Nesoulad mezi těmito třemi stranami nyní nasvítila jedna z nejviditelnějších tváří rozdělené ruské opozice.

Vladimir Kara-Murza, který přežil dva pokusy o otravu v letech 2015 a 2017, byl od dubna 2022 držen v ruské vyšetřovací vazbě. V roce 2023 byl odsouzen k 25 letům vězení na základě obvinění souvisejících s šířením „nepravdivých informací“ o ruské armádě, zapojením do „zakázané“ organizace a „vlastizradou“.

Dále čtěte

Nechceme zamykat obsah. Pomozte nám šířit články deníku FORUM 24 a přispějte nám ve sbírce

Deník FORUM 24 vznikl jako protiváha k médiím, která v Česku převzali oligarchové. Aniž by za námi některý z nich…

Kara-Murza označoval Rusko za agresorský stát, informoval o válečných zločinech a veřejně odsuzoval volební podvody a porušování lidských práv v Rusku. Až potud se mohlo zdát, že vše jde v souladu se západními představami o ruské opozici. To, že je někdo proti Putinovi, ale ještě neznamená, že souhlasí se všemi kroky Západu vůči němu.

Přesně to se ukázalo po čtvrteční výměně vězňů, která je označována za největší mezi Moskvou a Západem od konce studené války. Na tiskové konferenci Kara-Murza podle ruského opozičního listu Meduza řekl, že sankce namířené proti Rusům jsou „krajně nespravedlivé a kontraproduktivní“, protože to dává ruské propagandě možnost vykreslovat, že jsou Rusové „v kruhu nepřátel“.

Sankce západních demokracií již nejsou namířeny proti Putinovu režimu, ale proti celé zemi.

„V posledních letech, zejména po vypuknutí války, jsme byli svědky odklonu mnoha demokratických zemí od této zásady (podle Magnitského zákona sankcionování lidí, kteří se na základě potvrzených údajů podíleli na korupci a porušování lidských práv, pozn. red.). A velmi často vidíme, že sankce západních demokracií již nejsou namířeny proti Putinovu režimu nebo proti konkrétním zločincům z nejvyšších kruhů Putinova režimu, ale proti celé zemi, proti všem ruským občanům,“ dodal.

Připomněl mimo jiné i slova zavražděného ruského opozičního politika Borise Němcova: „Netrestejte zemi – trestejte darebáky.“ To byl jistě validní argument v době, kdy Rusko nevedlo proti Ukrajině genocidní imperialistickou válku v plném rozsahu. V době, kdy Rusko přesně tuto válku už více než dva roky vede, validní ale není.

Válka se pohledu Rusů prostě stala

Otázkou je, které darebáky a jak má Západ trestat? Údaje z průzkumů veřejného mínění v autoritářských zemích, jakou je i Putinovo Rusko, je třeba brát s rezervou. Průzkum agentury Levada provedený v listopadu 2023 ale ukázal, že podpora invaze zůstává vysoká a činí 73 procent.

Počet respondentů, kteří pevně a nezpochybnitelně podporují ruskou válku na Ukrajině, a nikoli těch, kteří „spíše podporují válku, než jsou proti ní“, klesl z 53 procent v březnu 2022 na 39 procent o více než dva roky později.

Další průzkum provedený nezávislou organizací pro sociální výzkum NORC na Chicagské univerzitě ukázal, že 67 procent respondentů schvaluje způsob, jakým Putin řídí zahraniční politiku. Podobný počet Rusů podporuje válku Ukrajině, kterou ruská vláda označuje jako „speciální vojenskou operaci“. Hlavní příčina podpory spočívá v tom, že se Putin postavil proti vnímaným hrozbám ze strany NATO a Západu.

Zmiňované průzkumy ukazují konformismus Rusů. Válka se z jejich pohledu prostě stala. A to vytěsňuje otázku odpovědnosti vedení a spoluviny obyvatelstva. V Rusku zároveň nesledujeme téměř žádné projevy nesouhlasu s válkou na Ukrajině, se zahraniční politikou Kremlu, ani tlak na vládnoucí elity k stažení vojsk.

Ruská opozice neslouží Západu v jeho boji s Kremlem

Z pohledu ruských opozičních politiků mají slova Vladimira Kara-Murzy svoji logiku. Sankce nemůže podporovat – ne kvůli tomu, že jde v Rusku o trestný čin – ale kvůli tomu, že by se jednou mohlo stát, že se bude ucházet o hlasy těch, na které současné sankce míří. Jejich podpora by byla pro Kara-Murzu politickou sebevraždou. Nedivme se tak, že z ruské opozice jdou i takové názory, které nám nejsou příjemné a nesouhlasíme s nimi.

Ruská opozice neslouží Západu v jeho boji s Kremlem. Má vlastní politické cíle, které nemusí být a často i nejsou v souladu s politickými cíli západních zemí. A fantazie zdejších pozorovatelů o tom, jaká roztříštěná ruská opozice vlastně je, v tom nehrají roli.

Pohled Západu je i přes to, že ho s ruskou politickou opozicí spojuje stejný cíl, úplně jiný. A důvodů je hned několik.

Dále čtěte

Landovský: Maďaři vždycky skončili na špatné straně historie. Ale věřím, že rozum nakonec zvítězí

ROZHOVOR / „Nemysleme si, že hybridní operace ze strany Ruska jsou něco akademického. Ne. Někdo třeba zapálí obchodní dům, kde…

NATO a Evropská unie se přidaly na jednu ze stran konfliktu a aktivně podporují Ukrajinu v jejím boji proti ruské invazi. S Ruskem se členské státy nacházejí ve válce, aniž by musely aktivně vojensky zasahovat do probíhajícího konfliktu na Ukrajině. Bezpečnostní situace v Evropě je nejhorší minimálně od konce minulého století vinou ruských operací na Ukrajině, ale i sabotážních a hybridních útoků v šedé zóně na Západě. Za této situace si lze jen představovat, jak by zrušení sankcí usnadnilo diverzní činnost ruských agentů na Západě.

Vůči Ukrajině by navíc nebylo správné, kdyby spojenci nepodnikli kroky, které Rusům znepříjemní život. Ukrajinci umírají, jejich země je devastována, v týlu není elektřina. Situace, kdy se tohle všechno na Ukrajině děje a Rusové si na druhé straně užívají dovolenou na pobřeží Itálie, objevují památky Paříže a nakupují další nemovistosti v Londýně, by ukazovala na neexistující morální solidaritu Západu s Ukrajinou.

Rusové si musí uvědomit, že jako národ nesou spoluzodpovědnost za jednání svých orgánů. Nejde o kolektivní vinu, ale o politickou a morální spoluzodpovědnost. Pokud se Rusko vydalo na cestu imperialismu a ohrožování svých sousedů, bylo to do značné míry proto, že Rusové tuto politiku tolerovali, akceptovali či s ní byli konformní.

Existuje nespočet důvodů, proč by Ukrajina měla zvítězit

Právě sankce a dopad na kvalitu jejich života mohou být impulsem pro demokratizaci Ruska, po které volá i ruská opozice. Pokračování protiruských sankcí by tak mělo částečně být i v zájmu Vladimira Kara-Murzy a jeho cíle – demokratického Ruska –, byť by to nemusel říkat nahlas. Rusové musí pocítit bolestnou souvislost mezi svou politickou nečinností a kvalitou svého života.

Zrušení sankcí by navíc usnadnilo Vladimiru Putinovi financování války na Ukrajině. Argument pomoci ruskému lidu v tomto případě nefunguje. Kyjevská ekonomická škola vypočítala, že protiruské sankce na ropu způsobily v období od prosince 2022 do června 2024 Rusku ztráty na vývozu ve výši 78,5 miliardy dolarů.

Na co by Vladimir Putin tyto prostředky použil? Pomohl by běžným Rusům? Financoval by Putin školství, důchody, zdravotnictví? Ne, šly by na válku.

Dále čtěte

Nalomená bezpečnost Evropy dostala další ránu. Orbán otevírá dveře ruským špionům i teroristům

KOMENTÁŘ / Maďarsko od července umožňuje nekontrolovaný vstup občanům Ruska a Běloruska do schengenského prostoru. Kroky Maďarska se stávají bezpečnostním…

Sankce připravily Rusko o dodatečné rozpočtové příjmy, ale nevyvolaly hospodářskou krizi, nenarušily makroekonomickou stabilitu, ani jinak nepoškodily ruskou společnost. To také potvrzují odpovědi ve výše zmíněných průzkumech. Schodek ruského rozpočtu je nižší, než se plánovalo. Deficit je způsoben především zvýšenými výdaji na obranu. Každý dolar navíc, který Rusko získá, jde na obrannou výrobu a vojenské operace na Ukrajině, nikoliv na veřejnost.

Země obyčejných Rusů, na které podle Vladimira Kara-Murzy dopadají „nespravedlivé“ sankce, je nemocná. Její léčení bude dlouhý a bolestivý proces, který může začít, až Rusko – nejen Vladimir Putin – na Ukrajině prohrají.

Když se podíváme do historie a na období, kdy se Rusko měnilo, bylo to vždy po prohraných válkách – po prohrané krymské válce, po prohrané rusko-japonské válce nebo po prohrané válce v Afghánistánu. Po prohře se Rusové snažili měnit systém. Proto existuje nespočet důvodů, proč by Ukrajina měla v největším konfliktu v Evropě od konce druhé světové války, který v únoru roku 2022 rozpoutal Vladimir Putin, zvítězit. Jedním z nich je i to, že by prohra byla dobrá i pro Rusko, obyčejné Rusy i ruskou opozici.