Klíčovou roli Severoatlantické aliance při zajištění kolektivní obrany členských států zdůrazňuje prohlášení předsednictva Bukurešťského formátu (B9), které sdružuje devět zemí z východního křídla NATO. Jednání v Rize, předcházející červencovému summitu NATO, se účastní český prezident Petr Pavel, generální tajemník aliance Jens Stoltenberg a také finský prezident a švédský premiér jako představitelé dvou nových členů aliance.
Maďarsko a Slovensko, jejichž vlády zaujímají zdrženlivý postoj k vojenské podpoře Ukrajiny, na summitu v Rize zastupují jen velvyslanci. Podle kuloárních informací není jisté, zda země B9 dospějí na závěr vrcholné schůzky ke společnému prohlášení.
„Rusko zůstává nejvýznamnějším a bezprostředním ohrožením pro bezpečnost aliance,“ stojí v dokumentu, který jménem předsednictví B9 vydali prezidenti Lotyšska, Polska a Rumunska Edgars Rinkēvičs, Andrzej Duda a Klaus Iohannis.
„Spojenci jsou sjednoceni a rozhodní v odstrašování a obraně každého centimetru území aliance, zachování suverenity a územní celistvosti všech spojenců a poražení každého agresora a zabránění každé potenciální agresi libovolného protivníka,“ uvádí text. Ujišťuje také o odhodlání posilovat předsunutou obranu východního křídla aliance od Baltu po Černé moře i odhodlání čelit tlaku Ruska a pokračovat v sankcích a dalších krocích, dokud bude Moskva pokračovat v nepřátelské politice a v porušování mezinárodního práva.
Deklarace vyjadřuje znepokojení nad ruskými hybridními operacemi, které které ohrožují bezpečnost NATO. Incidenty jsou podle dokumentu součástí kampaně Moskvy, včetně sabotáží, násilných činů, kybernetických a elektronických útoků, provokací na hranicích a dezinformačních kampaní. V době, kdy Rusko nejeví žádné známky ochoty stáhnout se z brutální války proti Ukrajině, deklarace opět potvrzuje „neochvějnou podporu“ aliance pro napadenou zemi, a to „tak dlouho, jak bude třeba“. Vyjadřuje také podporu euroatlantickým aspiracím Kyjeva. Kritizuje Bělorusko za podporu ruské agrese.
Dokument připomíná závazek ze summitů NATO v Madridu a Vilniusu posilovat alianční obranu, včetně nezbytných sil, zahrnujících i protileteckou a protiraketovou obranu. Oceňuje také pokrok členských zemí při plnění závazku vynakládat na obranu nejméně dvě procenta svého hrubého domácího produktu a připomíná nezbytnou roli obranného průmyslu v celé alianci.