NÁZOR / Často se říká, že ruská armáda si na Ukrajině počíná stejně krutě jako ve válce v Čečensku. Mnozí srovnávají brutalitu Rusů s druhou čečenskou válkou, která začala v roce 1999, kdy se Putin dostal k moci. Mnozí dokonce říkají, že Putin začal svou vládu válkou proti Čečencům a skončí kvůli válce proti Ukrajině. Bylo by to symbolické. Jak se ale ruská armáda chovala během první čečenské války? Tehdy byl prezidentem Jelcin a válka začala roku 1994, tedy dlouho před nástupem Putina k moci. Myslím, že nikdo nepopíše jednání ruské armády lépe než Džochar Dudajev, vůdce hnutí za nezávislost Čečenska a první prezident Čečenské republiky Ičkerie. Jeho slova o Ukrajině se stala prorockými, proto předkládám pozornosti českých čtenářů fragment jeho rozhovoru, který byl natočen v roce 1995. Dudajev byl zabit v roce 1996, když ruské speciální služby zachytily signál z jeho satelitního telefonu a zabili ho raketou.

Blíží se 9. květen, co byste popřál národům bývalého Sovětského svazu?

Nebudu jim nic přát. Národy bývalého nebo současného či budoucího svazu, a zejména Ruska, jsou nemocné rusismem. A je to velmi nebezpečná, těžká, chronická nemoc. Rusismus je strašnější než fašismus, nacismus, rasismus, všechny ideologie nenávidějící člověka. A tuto strašlivou nemoc lze vyléčit jen těmi nejtěžšími zkouškami. Rusové jsou jediným národem na světě, který v nic nevěří, jsou bezduší, amorální, beznadějně a dlouhodobě zaostávají za úrovní vývoje lidstva.

Neuznávají žádnou víru. Nejsou oddáni žádné duchovnosti, morálce a mravnosti. A to k velkému neštěstí samotného ruského lidu, v masovém měřítku. Zkoušky pro ruský lid budou velmi těžké a prognóza je nepříznivá. Důvodem je neexistence ideje. Idea komunismu, socialismu, budování společnosti rovných příležitostí splaskla jako mýdlová bublina, protože byla postavena na rusismu. Navíc neexistuje právní ruský stát, neexistuje legitimita státu jako takového… A poněvadž nic takového neexistuje, není zde místo pro politiku, ať už vnitřní, nebo vnější, a protože neexistuje žádná politika, není zde žádná ideologie, žádný motiv a žádná motivace a tím perspektiva končí. Další cestou k rozvoji civilizace lidstva je duchovnost.

Rusové jsou nevěřící. Nevěří ani v Ježíše Krista, ani v Mohameda, ani v Buddhu, ani v nic jiného. Aby se národ stal duchovním národem, musí na tom pracovat minimálně tři generace. Kde vzít myšlenky pro takovou masu lidstva? Můžeme si vzít příklad ze Západu a udělat z dolaru svou ideu. Udělat z něho svého Boha. V takovém případě skončíme ve slepé uličce. V tomto období je tato myšlenka tak nebezpečná, že každý vezme dlažební kostky, někdo samopal a někdo raketu a vyřeší tento spor občanskou válkou.

Obě cesty – duchovnost i nová idea – jsou uzavřené. Nyní se politici a ideologové snaží zvolit třetí cestu – je to slavizace, sjednocení na slovanském základě. Ani z toho nic nebude, protože hlavní složkou by museli být Ukrajinci, a ti se nikdy nesmíří s rusifikací a rusismem. Pro rozvoj ruského státu a národa existuje jen jedna cesta, ale tu vám neřeknu, klíč je u nás.

Pamatujete si, kdy jste naposledy slavil Den vítězství v bývalém Sovětském svazu?

Samozřejmě si to pamatuji. Je to jistě jeden z největších úspěchů civilizovaného světa… Ale k velkému neštěstí, při vítězství a boji s fašismem lidstvo vygenerovalo rusismus. V době, kdy celý civilizovaný svět bojoval proti tomuto moru za cenu obrovských ztrát, byly v této době v Rusku zničeny miliony životů na národní a duchovní půdě. Rusismus začal získávat sílu zastrašováním pomocí své armády, celému světu předváděl krutost. Rusko, které si vybíralo ty nejbezbrannější a nejslabší, předvádělo před národy světa krutost téměř po celou dobu své existence.

Připomeňme se, že sotva válka skončila, byly desítky milionů lidí zlikvidovány, deportovány, byl vytvořen koncentrační tábor v geopoliticky obrovském prostoru. Pak jsme válčili s dalšími zeměmi…, ničení národů pokračovalo po celém světě. A nikdo z přímých zločinců z nejvyšších pater moci, kteří se dopustili nejtěžších zločinů proti lidskosti, nebyl potrestán, zatímco jejich choutky se stále více rozhořívaly a vedly k situaci, která se nyní odehrává v Čečensku.

Nikdo z nich nebyl potrestán. A mohu vás ujistit, že dokud nebudou potrestáni viníci tragédie nesmyslného zabíjení národa, krutosti, cynismu, plodícího nenapravitelné zlo na zemi, a dokud nebudou cítit jak oni, tak jejich následovníci nevyhnutelnost trestu za své zločiny, budou potíže Ruska každou hodinou narůstat. (…)

Neexistují špatné národy, žádný národ na světě není špatný, a ty, které se staly strašákem, jsou ty nejnešťastnější národy. Kde je ideologie nenávidějící člověka, tam všude je třeba vymyslet nějaký blaf. Sovětský svaz a rusismus se dlouho oslavovaly na základě vítězství nad německým fašismem.

Když to zestárlo, objevil se židovský sionismus, pak tato karta přestala fungovat a bylo třeba nového mýtu, čečenské mafie – ani tato karta nefungovala, celý svět viděl, že mafie, kterou chtěli vidět v Čečencích, neexistuje. Když všechny tyto nálepky nezabraly a nebylo nové karty, s níž by se dalo hrát, tak toho, kdo se vzepřel, kdo se nenechal těmito nálepkami ovlivnit, bylo třeba zničit. A tak se šlo po Čečencích.

Našimi slabinami jsou důvěřivost a ušlechtilost. Kvůli těmto vlastnostem na nás nyní Rusové páchají další zvěrstva a já se nemohu dočkat, až Čečenci odpoví stejnou mincí. A po pravdě bych si přál, aby Čečenci a ostatní dali Rusům, co si zaslouží, jinak to nepochopí. Krutost se dá zastavit jen krutostí. Válku zastaví jen válka. Podívejte se, co dělají v civilních čtvrtích Grozného. Jen samotné Samaški (masové vraždění) stačí celému světu na sto let.

Pečlivě jsem analyzoval celou historii vztahů s Ruskem, znovu jsem si prošel Lva Tolstého, vzal jsem si jeho povídku „Hadži Murat“. Tolstoj popisuje, jak se Čečenci dívali na Rusy se zuřivým odporem, stejně jako se Čečenci dívají nyní na Rusy. A já a všichni ostatní Čečenci se na Rusy, na ty potetované zločince, lupiče, kriminálníky a vrahy díváme se zuřivým odporem. Z věznic bylo propuštěno 7 000 zločinců a posláno do Čečenska. (…)

V jednání Rusů se nic nezměnilo. Na Čečence vypustili veškerý svůj potenciál rusismu. Rusové jsou nyní před světem nazí. Nejen navenek nazí před světem, ale obrácení naruby až do svých vnitřností. Celý svět viděl, co jsou Rusové a rusismus zač a jak jsou pro lidstvo nebezpeční. A že by bývalo bylo nutné bojovat ani ne tak s fašismem, ale s rusismem v pravý čas. Teď se tam chrastí kufříky s knoflíky, už dochází na výhrůžky jaderným tlačítkem…

Změní se něco, když tu nebudete?

Nejenže by se nic nezměnilo, ale proces by se posunul směrem, který bych si přál.

Zatvrzení Čečenců?

Ano, otužování Čečenců. Devadesát procent Čečenců věří, důvěřuje a očekává ode mě něco lepšího, něco dobrého, ale já jim to zatím nemohu dát. Všechno bylo zničeno – od mateřských škol po vysoké školství, od výroby náprstků po těžké strojírenství. Nezbylo nic. Všechno bylo zničeno. Ale to není to nejdůležitější, hlavní je, že byla zničena víra v člověka, víra ve schopnost lidstva udržovat vztahy na základě principů duchovnosti, morálky a mravnosti. Neexistují žádné elementární zákony lidského společenství.

Všechno bylo zničeno, asi 300 tisíc občanů mužského pohlaví ve věku od 17 do 50 let zůstalo bez přístřeší, bez prostředků k obživě, bez práce a bez perspektivy. To jsou zároveň ti, kdo ovládají umění války. Dobře, nebude tu žádný Dudajevův faktor, avšak co dál? Myslím, že proces odplaty za zlo se urychlí a získá masový a chaotický charakter. Ani ruský lid, ani jeho vedení nejsou připraveni uvědomit si zlo, které spáchali, páchají a budou páchat.

Rusové tvrdili, že za šest až osm týdnů čečenský faktor skončí…

(Směje se) Kdy to tvrdili a v jakém časovém intervalu? Nehodlám se k takovým věcem vyjadřovat a snižovat se na úroveň ruských vůdců. Co je to za vůdce a co je to za lidi, kteří dovolí svým vůdcům, aby se snížili na úroveň prostitutek? (…) Mír mezi Ruskem a Čečenskem může nastat pouze tehdy, když nám budou tito zločinci a kriminálníci vydáni, nebo je mezinárodní společenství odsoudí a postaví před soud. To je první podmínka.

Stažení vojsk z území republiky, abychom alespoň pohřbili lidi, udělali inventuru a zúčtovali. Zaplacení plných škod, materiálních i morálních našim vlastním lidem. A záruky bezpečnosti mezinárodního společenství občanům Čečenské republiky a její státní celistvosti. Za těchto podmínek bude nastolen mír. Bez těchto podmínek budeme bojovat, dokud Rusko i Čečensko nespálíme.

Spoléháte se na mezinárodní společenství?

O tom není pochyb. Od dob Adama a Evy se nestalo, aby celý svět vnímal osud jedné strany a druhou tak hluboce nenáviděl. Teprve nyní nastala taková situace. Národy zeměkoule, všichni jako jeden, bez ohledu na náboženství, s výjimkou nevěřících Rusů, se modlí za čečenský národ po celém světě, ve všech pravoslavných, buddhistických a muslimských svatyních. A jen v bezduchém Rusku nikdo žádnou modlitební službu nekoná a čeká na zničení Čečenců. Tak jako celý svět bojoval proti fašismu, bojuje nyní celý svět proti rusismu a tento boj se bude stupňovat. A marně si Rusové myslí, že teď se svou armádou, zločinci a jadernými zbraněmi zastraší svět a lidstvo. Nezastraší.

Buď Rusko nebude existovat jako stát, nebo by mělo být na jedné úrovni se světovým společenstvím. Za tímto účelem je nutné, aby lidstvo vyvinulo úsilí, aby ve světě neexistovaly bloky konfrontace, zejména rusismu s někým dalším. Existuje pouze jeden blok – NATO. A je třeba ho zvětšit. A nechat vstoupit do jednoho bloku na ochranu zájmů celé zeměkoule. Pak bude na zemi mír a pokoj. Rusko nemá v Radě bezpečnosti dávno co dělat, je čas ho odtamtud vyhodit… Doufáme v mír, protože lidstvo by se mělo chránit před rusismem, a ne kvůli lítosti nad Čečenci. Tím, že se staví na stranu Čečenců, chrání se před budoucím zničením ze strany rusismu.

Od začátku čečenské války uplynulo dost času. Kdy se Čečensko projeví aktivněji?

Chcete toho po nás příliš mnoho. Už dříve se mě ptali, kolik zemí by dokázalo tři dny odolávat takovému satanskému útoku. Na agresi proti Čečensku se podílelo 250 000 vojáků, od ponorkové flotily až po kosmické síly. Už šest měsíců probíhá válka. A ta válka není ve prospěch Ruska. A pokud se Rusové neprobudí, přijde čas, aby se zamysleli nad tím, že i jim brzy vstoupí do domu rudý kohout války. To se stane. A ruská města budou hořet.

Když jsem už dříve řekl, že agresorovi bude hořet půda pod nohama, komentovali to novináři skepticky – Dudajev učinil prohlášení a půda stále nehoří. Znovu prohlašuji, že pokud se Rusko neprobudí, budou hořet jeho města. Modrými plameny. A sami Rusové k této katastrofě přispěli vlastníma rukama, když podporovali banditismus svého politického vedení.

Pokud jde o činnost mezinárodního společenství, je jasně patrná. Pobaltské státy uznaly ruskou agresi proti Čečensku ne de facto, ale de iure. To je velmi důležité, neboť to předaly OSN. Kongres USA se touto otázkou opakovaně zabýval. Svůj postoj vyjádřilo evropské společenství, 52 evropských států, 82 států blízkovýchodního islámského světa. Rusko nechce vidět názor světového společenství, jako pštros schovává hlavu do písku a myslí si, že svět nic nevidí a nedělá.

Ze své plechové krabice (televize) stále vyklepává své lži. (smích) Ale svět vidí situaci jinak, protože nebezpečí jednání ruského vedení a jeho zločinecké armády je velmi nebezpečné, my svět před tímto nebezpečím chráníme. Znám dobře tento mechanismus… Dnešní Rusko je Kartágo, které musí být zničeno. Buď se musí stát demokratickým právním státem, ačkoli tam demokracii nikdy nebylo ani cítit, alespoň dodržováním zákonů a práva, nebo musí tento stát zmizet z dějin. Prostřední cesta neexistuje.

Mohl byste říct, kolik Rusů bylo zabito?

To nemohu říci. Nejhorší je, že ruská strana se tak amorálně chová k vlastním lidem, kteří sem přijeli, je to masakr. Pohřbívají je po stovkách do jam, mrtvoly hnijí, žerou je psi a kočky. Ukazují, jak jsou bezohlední k vlastním i cizím.

Může se něco změnit na ruské politice vůči Čečensku? Vždyť překvapení bylo vždy charakteristickým rysem ruské politiky.

Nepředvídatelnost, nikoliv překvapení. Aby se změnil postoj Ruska k Čečensku, bylo by třeba změnit celé Rusko. To není spontánní jev, podívejte se, jak byl tento plán připraven. Naplánovat takovou obrovskou věc trvá roky. A oni to plánovali léta. Čečensko je jenom faktor, a pak Kavkaz, Pobaltí, Střední Asie. Existoval plán, jak nechat Kavkazany bez Kavkazu. Rusko mělo samozřejmě širší plány a choutky už dříve, ale zastavilo se v Afghánistánu.

Jejich choutky se trochu zmenšily, a když prohráli v Afghánistánu, rozhodli se změnit svou politiku, přitáhnout Evropu na svou stranu, posílit směrem k Indickému oceánu, na Blízkém východě, Bosporu, směrem k Rudému moři – a pak rozmačkat Evropu. Stalo se to v Afghánistánu, pak další potíže, teď Čečensko-Ičkerie. Čečensko trochu omezilo jejich apetit, ale nezastavilo je. Ještě bude masakr na Krymu, ještě se Ukrajina střetne s Ruskem. Dokud bude existovat rusismus, nikdy se svých ambicí nevzdá. (…)

***

Tak, milí čtenáři, rozhovor trval 1,5 hodiny, předložila jsem vám jen ty pasáže, které jsou aktuální i v současné době.  Z toho, co jste si přečetli, si jistě můžete udělat vlastní závěry, já vám však poskytnu své vlastní.

Nebyl to Putin, kdo přiměl armádu a Rusy k brutalitě, a to je další potvrzení toho, že nejde pouze o Putinovu válku. Podstata není ve vládci, ale v ideologii. Je to stejné, ať už za Putina, nebo za Jelcina. Nezdá se vám, že když v rozhovoru změníme názvy lokalit, získáme pocit, že mluvíme o nynějších událostech? Rusové považovali Dudajeva za teroristu a říkali, že se nezákonně dostal k moci. Co teď v Rusku říkají o Zelenském? To samé.

Džochar Dudajev se zmínil o vesnici Samaški, kde došlo k masakrům ze strany ruské armády čili k takzvaným „čistkám“. Když se podíváte na obrázky, okamžitě vám to připomene ukrajinskou Buču. A když se podíváte na Dudajevovy požadavky na mír, jsou mezi nimi hlavní body, které požaduje i Ukrajina.

Před 30 lety chtělo Čečensko bezpečnostní záruky, stejně jako nyní Ukrajina. A stejně jako před 30 lety Rusko nadále hrozí jadernými zbraněmi. Stejně jako chtěl Putin dobýt Kyjev za tři dny, chtěl Jelcin vyřešit otázku Čečenska za šest až osm týdnů. A stejně jako před 30 lety i nyní ruská armáda vraždí civilisty s nelidskou krutostí a bezohledností.

A víte, co je nejhorší? Dudajev doufal v civilizovaný svět, věřil v NATO, v USA, v OSN, v právo a spravedlnost. Několik měsíců po Dudajevově smrti byla v roce 1996 podepsána Chasavjurtská dohoda, která ukončila první čečenskou válku. V roce 1999 začala ta druhá. Protože Rusko úplně Čečensko neobsadilo. Tato perspektiva může čekat i Ukrajinu. Protože ani ona nebyla dosud úplně obsazena. Svět Čečensko opustil a podívejte se, co se z něho stalo a kdo se do čela Čečenců postavil…

Pokud svět opustí Ukrajinu, čeká ji totéž. Ale jak ukazuje praxe, lidé se z historie nikdy nepoučí. Klíč k rozvoji ruského národa a státnosti, o kterém mluvil Dudajev, zůstal u něho a on si ho vzal s sebou do hrobu.