Novinář a publicista Oleg Česlavskij na síti Telegram rozebírá ideologický chaos, který je vidět v současném Rusku. Podle něj je do značné míry způsoben absencí vlastní, původní ideologie. Podle něj byly všechny ideologie panující v Rusku a tvořící základ jedinečné „autokratické ruské“ státnosti vypůjčeny zvenčí. Tyto výpůjčky nikdo nějak tvůrčím způsobem nepřepracoval. Vznikla tak jen směs cizích koncepcí.
„Vezměme si například takzvanou velkou státotvornou ideu ‚Moskva – třetí Řím‘. Je prezentována jako jedinečný výdobytek ‚ruského‘ ideologického myšlení, ale historici vědí, že ji z bulharského originálu doslova přepsali řečtí mniši v zájmu Benátské republiky, která v Moskvě viděla žoldnéře schopného vytlačit osmanskou říši z Konstantinopole. Rusko od prvního dne svých dějin vystupovalo jako pasivní konzument cizích myšlenek, nikdy ne jako jejich tvůrce,“ píše novinář.
Proto se po pět století idea „třetího Říma“ příliš nezměnila a jen do sebe nasávala nejhorší prvky jiných a stejně toxických ideologií: radikálního fašismu a komunismu.
„Místo pokroku – regrese; místo očisty – hromadění zbytečného balastu. Dnešní ‚ruská‘ ideologie je toxickou žumpou, bažinou, kde se mísí archaické mýty, imperialistické ambice, náboženská dogmata a nejšílenější konspirační teorie. Dalo by se říci, že příčina této ideologické stagnace spočívá v jakési mentální chamtivosti. ‚Ruská‘ elita, neschopná vytvořit si vlastní, usiluje o zachování všeho, co bylo, ‚pro všechny případy‘, kategoricky odmítá přehodnocování a modernizaci. Místo aby odřízli nadbytečné, zbavili se ‚kufrů bez držadla‘ minulosti, nazvali ‚Rusové‘ veškerou bagáž ideologického smetí ‚starobylou tradicí‘ a přetáhli ji do nového dne,“ soudí Česlavskij.
Takový pokus vede jen k sebedestrukci a ideologie se stává pro stát neudržitelnou a táhne ho ke dnu. Místo toho, aby Kreml vytvářel něco nového, tak se stále vrací „k prohnilým pozůstatkům minulosti“. Proto také dnešní Rusko neumí čelit výzvám doby. Výsledkem je, že chybí systém hodnot a místo něj je tu „chaotický soubor symbolů, hesel a předsudků, které už nemají žádný obsah“.
„Tento ideologický chaos je přímým důsledkem neschopnosti ‚ruské‘ elity provést introspekci a reformu. Dokud bude Rusko lpět na zbytcích minulosti, nebude schopno jít kupředu. V tom spočívá tragédie: místo aby se Rusko rozjelo, nadále zabředává do bažin svých historických chyb. Jako kůň zabředlý do bažiny se snaží táhnout všechny kolem sebe: Ukrajinu, Bělorusko, Gruzii a další bývalé kolonie moskevského impéria,“ končí svou úvahu Česlavskij.
Řada komentátorů upozorňuje, že Vladimir Putin a jeho režim využívají ideologické prvky carského Ruska i komunistické éry, což má posílit Putinovu image, upevnit národní identitu a legitimizovat jeho politiku. Odkazy na postavy jako Petr Veliký nebo ideologický koncept Ruska jako „třetího Říma“ zdůrazňují narativ o Rusku jako dlouholeté velmoci s jedinečným civilizačním posláním. Současně využívá sovětské nostalgie, zejména v souvislosti s vítězstvími ve druhé světové válce, k posílení pocitu kolektivní paměti a hrdosti na minulé úspěchy, přičemž současné kroky Ruska vydává za pokračování historického boje proti vnějším hrozbám.
„Putinismus“, jak to analytici někdy nazývají, v sobě spojuje několik ideologických prvků. Zahrnuje silnou centralizovanou státní kontrolu připomínající carskou autokracii i sovětský státní socialismus a zároveň prosazuje konzervativní společenské hodnoty, které se shodují s tradičním ruským pravoslavím. Zavedení předmětů jako „Základy ruské státnosti“ na vysokých školách má za cíl indoktrinovat mládež směsí těchto ideologií.