NÁZOR / Židovská válka trvá již téměř dva tisíce let, z toho poslední fáze 75 let. Bohužel je to pro Židy z velké části setrvalý stav, zejména v Izraeli. Její nedávné epizody však ukázaly dvě zvláštnosti.

Tou první zvláštností je bezprecedentní a od dob holokaustu nevídané barbarství ze strany divochů, které je velmi brutální, byť je snaha tady podle požadavků politické korektnosti je rozdělit je na teroristický Hamás a civilisty.

Na druhé straně je tu rovněž bezprecedentní podpora svobodného světa, z níž se vyloučily některé mezinárodní instituce jako OSN v čele se šíleným Antóniem Guterresem (pokud má alespoň trochu inteligence nebo svědomí, měl by odstoupit) a infantilní hlupáci jako Greta Thunbergová a její následovníci. Ta potvrzuje, že svobodný svět nevnímá židovskou válku pouze jako válku za svobodu, ale chápe, že naopak představuje boj mezi světovým dobrem a světovým zlem, boj mezi civilizací a barbarstvím.

Přestože je tato válka lokální, vede se na více frontách. Především, hlavní fronta této války se nachází uvnitř Izraele. A tato fronta se nazývá izraelská demokracie. Je to ona, která se brání barbarství a zároveň je jeho hlavním cílem.

Svět může v tomto ohledu pozorovat dva informační obrazy. Ten dnešní v Izraeli, kam z celého světa přilétají přeplněná letadla s občany této hrdinné země, jejímž jsem občanem, kteří ji chtějí bránit a zničit sousední barbarství. A obrázek z doby před dvěma lety, kdy se mladí a zcela zdraví afghánští muži drží podvozků odlétajících amerických letadel. Otázku stupně jejich civilizace přenechávám těm, kteří jim platí příspěvky. Zatímco počet obyvatel Afghánistánu činí 40 milionů, počet ozbrojených sil a ochránců zákona dosahoval počtu asi 400 tisíc lidí vyzbrojených zbraněmi a technikou za mnoho miliard dolarů proti 75 tisícům divochů.

Zde však vyvstává mnoho otázek. Srovnání těchto dvou obrazů vysvětluje rozsah a povahu podpory. Je to izraelská demokracie, kterou celý svět pomáhá bránit před útokem barbarů.

Udělala však sama izraelská demokracie vše pro svou ochranu? Hodně se mluví o selhání izraelských bezpečnostních složek, což mělo být hlavní příčinou tak obrovských civilních obětí. Důvodů je celá řada, souvisí například se snahou politiků uvést v praxi Abrahámské dohody z roku 2020, kterými Izrael normalizoval vztahy s některými arabskými zeměmi.

Za prvé, jak můžeme posoudit dopad útoku na demokracii, který byl podniknut vinou Benjamina Netanjahua a vyvolal politickou krizi v předvečer války, na bezpečnost Izraele? Vždyť útok na nezávislost soudnictví, personální obsazení a řada finančních opatření ve prospěch náboženských stran měly značný dopad na izraelskou společnost, včetně bezpečnostních složek. Jak můžeme hodnotit skutečnost, že izraelská demokracie nebyla schopna odolat snaze jednoho muže, sice čestného, ale s vážnými reputačními a právními problémy, udržet se u moci za každou cenu? Vždyť ve všech zemích, které nyní Izrael podporují, je něco takového nemožné; pokusy podřídit si soudnictví a ovlivňovat média končí rezignací a ukončením politické kariéry.

Za druhé, jak si vysvětlit, že během několika posledních volebních kampaní premiér Netanjahu prezentoval svůj osobní vztah s krysařem z Kremlu jako záruku bezpečnosti Izraele?

Izrael je součástí svobodného světa, zásadní prvek v systému dobra. V politice samozřejmě existuje mnoho případů, kdy bylo dobro nuceno spolupracovat se zlem. Nejvýraznějším příkladem je 22. červen 1941. Tehdy však dobro spolupracovalo s rozděleným zlem a ve spojenectví se slabším zlem porazilo silnější zlo.

V současnosti se běžně hovoří o nedělitelnosti bezpečnosti. Je nepravděpodobné, že by si izraelský establishment neuvědomoval, že nynější zlo ve světě je jednotné a strukturované. Jeho jádrem není Čína, ale Rusko, které podporuje Írán a barbary obklopující Izrael. A pokud si to neuvědomil, pak by si to samozřejmě uvědomit měl! S Ruskem nelze budovat bezpečný svět, s Ruskem můžete pouze sdílet nebezpečí. A zároveň pochopit, že žádné osobní politické zájmy při sestavování vlády nelze stavět nad bezpečnostní zájmy Izraele.

V této souvislosti nelze nepřipomenout velmi zajímavou myšlenku bývalého singapurského premiéra Lee Kuan Yewa: „Znepokojuje mě, že Singapurci si myslí, že Singapur je normální země jako Dánsko nebo Nový Zéland. Nacházíme se ve velmi neklidném regionu. Dánsko nebo Švédsko si vystačí s průměrnou vládou, ale Singapur nikoliv.“ Těžko by se našla lepší analogie k situaci kolem Izraele.

Pro demokratickou zemi je naprosto nepřijatelné, aby existovala situace, kdy veřejnost vnímá, že k určitému politikovi neexistuje alternativa. Zvláště když jsme nedávno slyšeli velmi jasné a přesné vyjádření jednoho z lídrů strany Likud Amira Weitmanna, a to dokonce v éteru kremelského propagandistického kanálu RT („Až vyhrajeme tuto válku, ((…)) postaráme se o to, aby vyhrála i Ukrajina. ((…)) Rusko zaplatí za to, co udělalo.“), o záměru pohnat Rusko k odpovědnosti za podporu palestinského teroru.

Izrael, jeho politici a obyvatelé si pak musí uvědomit, že současné Rusko není spojencem, ale další frontou, na které je také třeba zvítězit.

Za třetí, vláda Benjamina Netanjahua a logika politické konfrontace v Izraeli udělaly pod záminkou zajištění jeho bezpečnosti vše pro to, aby židovský stát jako jediný ze všech demokratických států neměl podporu Ukrajiny.

Z dnešního pohledu – to je největší chyba, pokud se za ní neskrývá něco víc vycházející z osobních vztahů mezi Benjaminem Netanjahuem a Putinem. Tím spíše, že si Netanjahu po tom všem, co se stalo, dovolil s krysařem mluvit, což si dnes žádný vůdce demokratických států nedovolí. Zelenského návštěva Izraele byla odložena. Postoj Izraele k podpoře Ukrajiny je navíc obvykle vnímán poněkud zjednodušeně a redukován na úroveň vojensko-technické spolupráce, která se neuskutečnila a zatím se neuskutečňuje. Tak tomu však zdaleka není. Světová podpora Izraele, návštěvy světových lídrů, skupiny letadlových lodí a tak dále jsou dnes také projevem židovského vlivu. Je to také projev vlivu židovského státu ve světě, bez ohledu na to, kolik barbarů a neméně početných darebáků se kvůli tomu vzteká.

A barbarská válka by nebyla možná bez podpory Ruska. Ne Írán, ale Rusko.

A teď si na chvíli představte jednoduchou situaci. Část tohoto vlivu by se po 24. 2. 2022 zaměřila na podporu Ukrajiny. Na zvýšení a urychlení dodávek zbraní této nešťastné zemi. Se vší pravděpodobností by se Putin přestal starat o Hamás, Palestince nebo snad Izrael. Ne před provokacemi, ne před dodávkami zbraní zabavených izraelskými ozbrojenými silami IDF palestinským barbarům atd. A to přesto, že většina izraelské společnosti byla vždy a je na straně Ukrajiny.

Za čtvrté, izraelská politika se v poslední době do značné míry stala nikoli nástrojem rozvoje země a posilování její bezpečnosti, ale nástrojem, jak se vyhnout odpovědnosti jednotlivých politiků před obviněním z korupce. A korupce je pro Izrael otázkou života a smrti židovského národa. Je zcela jasné, že vztahy s Putinem a s Ruskem mohou korupci pouze podporovat, nikoli proti ní bojovat.

Za páté, izraelské vedení si nemůže neuvědomit, jak velká je schopnost Izraele čelit Putinovu režimu a jak je na něm za současných okolností závislý.

1) Takzvaní podnikatelé a ve skutečnosti Putinovi nastrčení lidé s izraelským občanstvím mají dohromady kapitál přes 120 miliard dolarů. Z EU a USA byli většinou vytlačeni. Příklady Abramoviče, Fridmana, kteří se ze všech sil snažil zachránit Putinovy peníze, jsou všem známé. Tito zločinci se se svými penězi skrývají v Izraeli. Kolik z těchto peněz patří Putinovi a jeho okolí? Proč se tím izraelské vedení nezabývalo a nespolupracovalo se svými evropskými a americkými kolegy? Navíc na Rusko a Putinovo okolí jsou již léta uvaleny finanční sankce. Ve stejné době si Eli Gurvits, izraelský právník a člen předsednictva ruské židovské instituce REK, který je plně pod kontrolou Kremlu, dává inzerát „podpora repatriace do Izraele“.

Po vypuknutí války se objevil nový termín, „repatriace kapitálu“. Mnozí lidé neodcházejí z Ruska jen do jiných zemí, ale potřebují také zachránit své peníze z Ruské federace a často – musí zrušit své účty v Evropě a jinde. Banky v mnoha zemích se raději zbavují klientů s ruskými pasy.

Izraelský advokát Eli Gurvits již více než čtvrt století poskytuje kompletní podpůrné služby jak v záležitostech získání izraelského občanství, tak v podpoře vstupu velkých částek peněz do Izraele. Veškeré podrobné informace – na webových stránkách kolegia. Vše je absolutně v ruštině. Jak je v Rusku zvykem. Řešení problémů s armádou, repatriace správných lidí – to jsou otázky pro izraelské úřady. A repatriace velkého kapitálu není jen otázkou pro izraelské orgány, ale také pro orgány USA a EU.

2) Putin vynaložil velké úsilí na podplacení židovských organizací. V Rusku ani jeden zkorumpovaný rabín, jako jsou Berl Lazar nebo Alexandr Boroda, neodsoudili ruský postoj, který přispěl k útoku na Izrael a ke zvěrstvům vůči Židům. REK, koupená Putinem prostřednictvím Fridmanů všech kalibrů, vybírá peníze na pomoc obětem teroru a shromáždila na 60 milionů rublů, což je necelých 600 000 dolarů, zatímco M. Fridman potřebuje daleko větší prostředky na udržování svého londýnského sídla. Mezinárodní židovské organizace, které si Putin prostřednictvím svých nastrčených osob rovněž koupil, také nejsou příliš aktivní.

Evropský židovský kongres naříká nad nedostatkem finančních prostředků poté, co byly na Putinova pobočníka Vjačeslava Kantora uvaleny sankce. Sám izraelský prezident Jicchak Herzog, který nedávno požádal o zrušení sankcí proti němu, se nyní obrací na světové společenství. Prezident Izraele se obrátil na světové společenství a truchlí nad oběťmi divochů podporovaných Kremlem, a to i prostřednictvím oligarchů, jako je Kantor, kteří mu věrně slouží. A to v době, kdy židovské organizace v SRN, které nemají takové sponzory jako ty ruské, iniciují zastavení financování palestinské autonomie ze strany SRN, dokud se nezbaví Hamásu.

3. Izraelský občan, miliardář a obchodník Arkadij Volož se přímo podílí na Putinově propagandistickém zdroji Yandex, který Rusům vysvětluje, jak Izrael utlačuje Palestince. A izraelský občan, diamantový magnát a rovněž stoupenec Putina Lev Leviev je provozovatelem webových stránek Hamásu. Webové stránky Hamásu jsou provozovány v Rusku. Informuje o tom Gulagu.net s odkazem na izraelské vydání časopisu Meduza. Oficiální stránky teroristické organizace Hamás jsou umístěny na ruském hostingu VDSina. Kancelář společnosti VDSina se nachází v Moskvě. Doménu Hamásu jim pomáhá udržovat ruská společnost Selectel. Samotný server byl podle služby Whois, s níž se Port seznámil, provozován společností VDSina. Mateřská společnost Selectel sídlí ve Spojených arabských emirátech. Zakladatelem a předsedou představenstva společnosti Selectel je Lev Leviev. Ten je rovněž spoluzakladatelem společnosti VKontakte. Leviev má dvě občanství: ruské a izraelské.

To jsou asi nejdůležitější úvahy o hlavní frontě židovské války. Izraelská demokracie je silná. Všichni civilizovaní lidé však mají zájem na tom, aby byla posílena. Teprve poté má smysl bojovat na dalších frontách.

Autor je ruský podnikatel žijící v České republice, který má rovněž izraelské občanství.