Ruský diktátor Vladimir Putin. FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Určitě jste viděli epizodu skečů Saturday Night Live, v níž si scenáristé dělali legraci z Vance a Trumpa po návštěvě Zelenského v Bílém domě. K hlavním postavám scenáristé přidali Elona Muska s motorovou pilou, čímž ještě více umocnili absurditu situace v Oválné pracovně. A já jsem si uvědomila, že navzdory tomu, že Donald Trump bývá přirovnáván k Vladimiru Putinovi, takový program by v Rusku prostě nebyl možný.
Proti ruskému stand-up komikovi Artěmiji Ostaninovi bylo zahájeno trestní stíhání za vyvolávání nenávisti vůči ruským vojákům bojujícím proti Ukrajině. Hrozí mu až šest let vězení. Byl zadržen na hranicích s Běloruskem při pokusu o opuštění Ruské federace. Důvodem zadržení byl vtip o invalidovi v moskevském metru. Ve svém projevu se mimochodem komik o válce ani nezmínil, ale ruští Z-patrioti se stejně naštvali a napsali na něj udání. Vystoupení jsem si pustila. Upřímně řečeno, vtip mi nepřipadal povedený a publikum reagovalo mlčením. Znamená to, že si ten člověk zaslouží šest let vězení? Samozřejmě že ne.
Už jste se někdy cítili trapně za jiného cizího člověka, když udělal něco divného? To je přesně ten případ. Ale jestli jsem se kvůli němu zpočátku cítila zahanbeně, tak po dalších urážkách ze strany strážců zákona jsem se o Ostanina bála.
Nejenže ho zadrželi a poslali do vazební věznice (zůstane tam do 15. května), ale také mu ostříhali vlasy (Ostanin nosil dredy), dali mu na krk mlýnek na maso a takhle ho vyfotili, pak ho donutili natočit video, kde se omlouvá, a podle komikovy právničky Veroniky Poljakovové policie jednala v duchu svých „nejlepších“ sadistických tradic a Ostanina zbila, má zlomenou páteř, a navíc má pravostranný pneumotorax. Pobyt ve vazbě může jeho stav ještě zhoršit.
Připomínám, že šlo o vtip, sice špatný, ale přece jen vtip. Víte, co mi to připomíná? Když lidé nechávají špatné komentáře pod videi nebo příspěvky. No, nelíbí se vám bloger nebo video, prostě to přeskočíte, ale jen málo lidí se u toho zastaví a udělá nějakou hnusnou věc, aby autora ponížili. Efekt Barbry Streisandové v takových případech vždycky funguje. Pokud se někdo snaží někoho potrestat za vtip nebo jako v případě Beyoncé za fotku, materiál vyvolá ještě větší zájem.
Podle logiky strážců zákona je nepřípustné vtipkovat o postižených a „speciální vojenské opereci“, takže jim můžeme gratulovat, teď si kvůli zájmu o situaci přijde spousta lidí speciálně poslechnout, co je to za vtip, když za něj lze jít na šest let do vězení. Stejný efekt zafungoval i u dalšího známého komika Idraka Mirzalizadeho, kterého mám osobně ráda a připadá mi opravdu vtipný.
Ruské ministerstvo vnitra prohlásilo jeho pobyt v zemi za nežádoucí. Jednoduše řečeno, v roce 2021 byl z Ruska vyhoštěn. Podotýkám, že navzdory tomu, že vystupoval v Rusku, má Mirzalizade běloruský pas. Odseděl si také deset dní administrativního zadržení za to, že „se ve svém veřejném projevu dopustil vyjádření podněcujícího nenávist a nepřátelství vůči osobám ruské národnosti, které ponižují jejich lidskou důstojnost“.
Komik vinu nepřiznal. Mirzalizade u soudu uvedl, že jeho vystoupení mělo za cíl zesměšnit xenofobii, a omluvil se lidem, kterých se jeho vtipy mohly dotknout. Mirzalizade uvedl, že poté, co se na sociálních sítích rozšířil úryvek jeho projevu „vytržený z kontextu“, obdržel na internetu několik tisíc výhrůžek a byl napaden v centru Moskvy.
A propagandista Vladimir Solovjov samozřejmě nemohl takovou „nechuť k Rusům“ pominout a přidal novou vlnu nenávisti ke komikovi. Ruští komici vystoupili na podporu Mirzalizadeho. Natočili video „Vtip není zločin“ a zveřejnili ho na komunitním kanálu Stand-Up Club #1. Za zmínku stojí, že na rozdíl od Ostaninova vtipu ten Mirzalizadeho vyvolal v publiku smích. Ještěže nedeportovali všechny, kdo se smáli, díky aspoň za to. Mirzalizade je v zahraničí a nadále vystupuje v humoristických projektech.
V Rusku vždycky existoval stereotyp, že o Kavkaze se nesmí vtipkovat, například podle tradice, když někdo udělá vtip o Čečencích, druhý den za ním přijdou, aby natočil na kameru omluvu. Takové případy byly i předtím, než se objevila Mirzalizadeho kauza. Ale až po jeho případu došlo k tomu, že se i vtipy stávají trestným činem. Připomenu, že to bylo ještě před válkou Ruska proti Ukrajině.
Po únoru 2022 se představitelé ruského humoru rozdělili do dvou kategorií. Jedna se domnívá, že vtipkovat lze o všem, a aby se to dalo dělat svobodně, je třeba odjet ze země. Takže odjeli. Druzí si myslí, že skutečnou profesionalitou komika je schopnost dělat vtipy za jakýchkoli okolností. Ti zůstali.
Důležitou roli při rozhodování hrály také peníze, strach ze ztráty publika, popularita atd. Ale jako příklad mohu uvést stand-up komika, který tento žánr v Rusku v podstatě odstartoval a zpopularizoval, Ruslana Bělého. Ten opustil Rusko hned poté, co začala válka, také dále vystupuje, píše monology o válce a spolu s dalšími komiky, kteří odjeli, například se Slavou Komisarenkem, připravuje show.
Je to velmi známý běloruský stand-up komik, kterého nejprve v Bělorusku hledaly bezpečnostní složky kvůli vtipu o Lukašenkovi, pak se kvůli hrozbě zatčení přestěhoval z Moskvy do Kyjeva, v lednu 2022 uspořádal koncert na Ukrajině a o měsíc později začala válka. Pak odjel do Polska, následně do Turecka a dále cestuje po celé Evropě.
Abych řekla pravdu, existuje spousta stand-up komiků, kteří opustili Rusko a vystupují dále, a jejich výčet by zabral hodně času. Ale zmínila jsem ty, kteří stáli u počátků stand-up comedy v Rusku. Právě díky nim jsem se já osobně s tímto žánrem seznámila a začala se jím hlouběji zabývat a sledovat vystoupení zahraničních komiků. A znovu připomínám, že všechno, co se jim děje, se děje kvůli vtipům. Slovům, která rozesmějí, no…, anebo ne.
Velmi často slýchám větu, že „Rusko je pro smutné“. Je to pravda. Ale když se mě lidé ptají, zda je možné si dělat legraci ze všeho, s jistotou říkám, že ano. O čemkoli, o smrti, o náboženství, o politice. O čemkoli. Humor nemá žádné hranice. Jde o to, že existují lidé, kteří si myslí opak. A teroristický útok na Charlie Hebdo je toho důkazem. Jedná se o satirický týdeník, který mimo jiné publikoval karikatury islámu a proroka Mohameda. Předpokládá se, že nespokojenost s těmito karikaturami byla hlavním motivem útoku.
Dobře si vzpomínám na polemiku, která po tomto útoku vznikla. Někteří říkali „jsem Charlie“, jiní „nejsem Charlie“. Jenže ti, kteří nebyli solidární s redakcí, tak trochu ospravedlňovali to, co se stalo, a dávali najevo, že zabíjet kvůli obrázkům a vtipům je v pořádku. Připomínám, že jde o satirický časopis. Možnost vtipkovat o čemkoli je součástí svobody slova a svobody obecně. A vkus v oblasti humoru se dá přirovnat k hudbě, to znamená, že když se vám líbí nějaká kapela, neznamená to, že se líbí všem. Stejně tak u vtipů platí, že když se někomu zdají vtipné, neznamená to, že se líbí i ostatním.
To ale neznamená, že takový vtip nemá právo existovat. Může, ale není pro každého. Problém je, že někteří lidé nevidí rozdíl mezi urážkami a vtipy. Myslím, že záleží na vnímání. Koneckonců, pokud se člověk chce urazit, může to udělat tak jako tak, i na základě toho nejlaskavějšího a nejnevinnějšího vtipu. Podívejte se na ruské Z-patrioty, kteří napsali udání na Ostanina! Ten vtip ani nebyl o nich, ale stejně je to urazilo. Stejný princip funguje i obráceně. Komik na pódiu může udělat krutý vtip na adresu člověka a všichni v publiku se budou smát a ten člověk se bude smát se všemi ostatními.
Proč jsem napsala tento text? Nejen proto, abyste opět viděli, jaké peklo se v Rusku děje, ale také proto, aby se lidé naučili alespoň trochu smát sami sobě. V této hrozné době není mnoho důvodů k radosti, nechme alespoň humor na pokoji, dokonce i humor, kdy si děláme legraci ze sebe samých.
