Let první americké soukromé lodi s posádkou vyvolal ohlas nejen u lidí, co se kosmonautikou zabývají nebo jsou fanoušci. Objevily se i odborné a politické komentáře, jak je na tom vlastně se svým vesmírným programem Rusko. Začíná být dost patrné, že bývalá velmoc tady ztrácí dech. Celou tu bídu dobře ilustruje twitterový příspěvek ruského kosmického inženýra, který popisuje stav věcí z první ruky. (Děkujeme za to, že Alexandr Mitrofanov na to na svém Twitteru upozornil.)
Ilja Charlamov, bývalý pracovník kosmického výzkumu, který už přešel do softwarové branže, píše:
„Rusko letí s lodí Sojuz, kterou vyrobil ještě Koroljov (zemřel v roce 1966). Tento novotvar zvaný ‚RF‘ (Ruská federace) s tím vším nemá nic společného. Za 30 let neudělal celkem nic. Za Jelcina se jim sotva podařilo dokončit dlouhodobý sovětský projekt Mir-2 a použít jej jako ‚ruský segment ISS‘. Za Putina nedělali nového vůbec nic.
Byly tu dobré projekty, nové lodě Zarja, Federace, Kliper, Parom, Orjol pro raketu Zenit.
Nosná raketa Zenit je dobrá. Až na jednu věc, vyrábí ji náš nejhorší nepřítel Ukrajina, takže to všechno bylo odsouzeno ještě před Krymem a teď ještě více.
V Chruničevu mi byl nabídnut plat kosmického inženýra ve výši asi 100 dolarů, zatímco u McDonalda přes silnici nabízeli uklízeči záchodů 250 dolarů.
Existuje takzvaná ‚kletba pěti set dolarů‘. V době po roce 2000 mohlo ruskou kosmonautiku zachránit 500 dolarů, teď už ji nezachrání nic a problém už není v penězích.
Zvláště vlastenecky naladění občané si pravděpodobně myslí, že od dob, kdy jsme měli Gagarina, je teď Rusko ve vesmíru na čestném druhém místě. V roce 2012 jsme s ropou za 150 dolarů plánovali být do roku 2030 mezi prvními třemi vůdčími kosmickými mocnostmi.
Jenže ‚pětice‘ ve vesmíru bude v roce 2030 vypadat asi takhle:
1) USA
2) Čína
3) EU
4) Japonsko
5) Indie
Budeme soutěžit s Brazílií a Izraelem, ale nikoli s vůdčími zeměmi…
Jaký je nyní hlavní projekt Roskosmosu?
Správně – výstavba dvousetmetrové kanceláře v podobě rakety s nákupním centrem, byty a lanovkou.
Když ISS začala, byl to společný projekt: Naši občas létali v raketoplánech, Američané někdy v Sojuzech. V roce 2003 došlo k tragédii – katastrofě raketoplánu Columbia.
Co Roskosmos udělal? Zvýšil cenu za přepravu Američanů z 20 milionů dolarů na 70 milionů…“
Pak se Ilja Charlamov skepticky vyjadřuje o šéfovi Roskosmosu Dmitriji Rogozinovi, kterému by podle sebe nesvěřil ani hasák. A pak ještě o tom, jak celá ta hrdost na minulost stojí na vodě.
„Člověk často slyší: vypustili jsme Gagarina, vypustili jsme Mir, Buran a tak dále. Ale kdo jsme my? Byla to jiná země, společná práce 15 republik, s jiným vzděláváním, jiným ekonomickým systémem, jinou administrativou, jinými armádními zakázkami – všechno bylo jinak.“
Jako ironická tečka může posloužit inženýrův dnešní příspěvek, kde má fotografii tunelu, kterým se zřejmě dopravují komponenty kosmické techniky: „Nová marsovská loď Elona Muska – průměr 9 metrů. Nová čínská lunární raketa – průměr 10 metrů. My ale musíme raketu dostat do tohoto rozměru: 3,9 metru. Raketa Sojuz (1957) se tam vejde, ale fyzicky nemůžeme konkurovat Číně a USA na Vostočném (nový ruský kosmodrom stavěný s velkým zpožděním na území Ruska – poz. red.). Chcete postavit další kosmický přístav? Američané umí své rakety přepravovat po moři i po silnicích, Rusko je převáží vlakem. A hle, na cestě je tunel. Kdo by to řekl.“
Ne, Rusko asi v první trojici kosmických velmocí nebude. Ne proto, že by tam nežilo dost chytrých lidí a že by tam neměli zkušenosti. Jenže když zemi řídí nemehla, tak má kosmický inženýr horší plat než uklízečka záchodů v mekáči a časem ho to přestane bavit.
