Na konci března ruský prezident Vladimir Putin oznámil týdenní „placenou dovolenou“, aby Rusové zůstali doma a zpomalili tak šíření epidemie koronaviru. O den později se svými poradci vysvětlil podnikatelům, jak jim vláda pomůže splatit účet za tuto pauzu. Nedopadlo to ale nijak slavně.
Podle Putina měl pozoruhodný název „nepracovní týden“ znamenat, že by se zavřely všechny podniky, které nejsou zvláště důležité, a zaměstnavatelé by byli ze zákona povinni pokračovat v placení zaměstnanců. V rámci nového opatření by vznikl systém půjček na platy prostřednictvím státem podporovaného bezúročného úvěru. Největší poskytovatelé půjček jej měli uvést do chodu během několika dnů.
O tři týdny později se ruský ministr hospodářství po opakovaných stížnostech, že banky odkládají nebo odmítají žádosti o úvěr, rozhodl program otestovat sám. Maxim Rešetnikov předstíral, že je podnikatel, který potřebuje podporu, a oslovil dva největší ruské poskytovatele půjček.
„V jednom případě provozovatel horké linky řekl, že vláda ještě nepodepsala příslušnou vyhlášku, v tom druhém slíbili půjčku poskytnout, ale až v květnu,“ napsal po experimentu na Instagram. Je patrné, že rozhodnutí ruské vlády se do reálné ekonomiky nějak nepromítla.
Místo toho po čtyřech „nepracovních týdnech“ vládne všude zmatek. Domácnosti a zavřené podniky se pořád potýkají se stejným problémem jako ministr Rešetnikov, totiž jak se dostat k podpoře slíbené Putinem.
„Opatření jsou selektivní a podmínky nejsou všem jasné, zatímco ne všechna opatření se v regionech zavádějí současně,“ uvedla socioložka organizace Platforma Maria Makuševová. „Lidé začali žádat o podporu hned po prezidentově projevu, ale její mechanismy nebyly zavedeny.“ Pak jsou lidé odmítáni, a to vytváří pocit nespravedlnosti.
Průzkum provedený Platformou zjistil, že pouze jeden ze šesti lidí patřících do takzvané „preferenční kategorie“, jako jsou důchodci, rodiny s malými dětmi nebo nezaměstnaní, již zvláštní vládní podporu získal. Pouze 20 procent lidí bez práce uvedlo, že jsou oficiálně registrováni jako nezaměstnaní, zatímco dvakrát tolik se o to pokusilo, ale nepodařilo se jim se do systému zapojit.
V atmosféře nejasností některé firmy, které po Putinově prvním projevu zavřely, zjistily, že vlastně mohou zůstat otevřené.
Stavební projekty se mezitím dostávají mezi protikladné tlaky na celostátní a regionální úrovni. Moskevský starosta Sergej Sobjanin pozastavil veškeré stavební práce až do konce dubna, ale prezident Putin na nedávném setkání se šéfy průmyslu řekl představitelům firem a gubernátorům, že zásadní je „nezpomalit výstavbu nebo nezmrazit projekty“.
Zásadní zmatek ohledně povahy ruské karantény je patrný v ulicích Moskvy. Navzdory tomu, že Moskva má jeden z nejpřísnějších izolačních režimů na světě, který vyžaduje digitální pasy, je ruské hlavní město podstatně živější než téměř každá jiná metropole v Evropě a Spojených státech.
Počet cestujících v moskevském metru je na 16 procentech obvyklého provozu, zatímco v New Yorku je to sedm procent a v Londýně pět procent. Cestování taxíky a soukromými auty stouplo o 40 procent.
Mimo Moskvu jsou karanténní opatření ještě volnější. Přibližně 45 ruských regionů má přísná omezení a dalších 40 ne.
Politoložka Tatjana Stanovaja říká, že zmatek přichází shora.
„Hlavním problémem koronavirové situace v Rusku je úplné selhání informační politiky … Vláda stále dělá jednu velkou chybu: veřejně podceňuje kritickou povahu situace a mlčí o nejnaléhavějších problémech,“ řekla pro The Moscow Times. Samotný Putin „zlehčoval rozsah krize“ a zvolil tón, který je „radikálně odlišný od nálady těch, kteří ztratili svůj příjem“, dodala. Odvolala se na video s Putinem zveřejněné o pravoslavných Velikonocích. Prezident byl rozvalený v křesle a prostřeno měl jako pro několik lidí. Dělal grimasy a pochvaloval si, že „situace je pod úplnou kontrolou“. „To nestačí,“ konstatuje politoložka.
(Zdroj: themoscowtimes.com)