Ruský diktátor Vladimir Putin FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
Značné napětí na rusko-ukrajinské frontě vzniklé hromaděním ruských útočných sil a existencí komplexního plánu, jak Ukrajinu napadnout a obsadit ze všech směrů včetně toho z Běloruska, zvedá adrenalin hlavním aktérům západní bezpečnosti.
Britové systematicky varují Kreml před následky vojenské agrese, zejména na zpravodajské úrovni. V té souvislosti vzpomeňme, jak vehementně pomohli v případě našeho kapitulantství ve věci ruské akce ve Vrběticích a nepřipustili Hradem prosazované Hamáčkovo vyjednávání s Kremlem. V současnosti Londýn dokonce zvažuje vrácení svých těžkých obrněných sil do Německa, aby je přiblížil možnému nasazení.
Američané masivně přesouvají svou strategickou a vojenskou pozornost do Pacifiku, vůči Číně. Jejich záměrem bude nejspíš model, kdy v Evropě zůstanou přítomni svým jaderným deštníkem a odstrašující silou, zatímco konvenční obrana vůči Rusku a Rusko samo budou věcí Evropanů.
Přesto prezident Biden inicioval „elektronický“ summit s Putinem, aby Kreml varoval před rozpoutáním další války s Ukrajinou. Teprve uvidíme, jak byl úspěšný.
Rusové úspěšně Evropu rozkližují
Kreml má k zahájení války dost „vlastních“ důvodů. Roli hraje debakl v Bělorusku, kde Lukašenko musel sáhnout k diktátorským represím, aby zvrátil prohrané volby a vytrvalé demonstrace. Minsk od eskalace hybridních útoků nyní přešel k importu syrských a iráckých běženců (či spíše rukojmí), za což Lukašenko nepochybně patří před tribunál do Haagu.
Ukrajina, jakkoli nadále zatížena vnitřními problémy s dezorganizací a korupcí, zvýšila své obranné schopnosti a vojenskou spolupráci se Západem, čímž stále zřetelněji dokazuje, že geopoliticky míří jinam, než si Rusko přeje, a je ochotna za svou budoucnost tvrdě bojovat. Destabilizace Ukrajiny je pro Kreml jediná cesta, jak Kyjevu zabránit v dalším sbližování s NATO a s EU.
Rusko dobře vnímá změny v transatlantických poměrech a transfer pozornosti USA mimo Evropu. Evropa i proto musí posilovat, Kreml ji potřebuje naopak oslabit. Výsledky ve střední Evropě, zejména v Maďarsku, ale i v dalších zemích, nejsou z pohledu Kremlu špatné.
Rusové úspěšně Evropu rozkližují, včetně polského fundamentalistického vládnoucího režimu, rozvalu Slovenska i Česka. V Praze sice Rusko muselo vyklidit mnohaletou vlivovou a zpravodajskou rezidenturu na své ambasádě, zůstala zde však mohutná mediální infrastruktura pro dezinformační operace.
Antivakcinační hysterie eskalovaná proruskými médii v Česku, na Slovensku i v Maďarsku ukazuje pokračující strategický vliv dezinformačních kampaní, kterým nejsou s to Bratislava ani Praha čelit.
Zásadní hrozbou je Evropa pro Rusko svým Green Dealem a globální klimatickou ofenzivou, ke které se připojila Bidenova administrativa. Rusko je však zcela závislé na exportu fosilních paliv, cítí tedy hrozbu ztráty příjmů v horizontu dekády a neumí je nahradit; tím spíše, že není příliš úspěšné ani v jaderné energetice, včetně problematického projektu v Maďarsku.
V Česku a Polsku je již v tomto směru bez šance. Restrukturalizaci evropské energetiky, automobilového průmyslu a dalších sektorů může válka s Ukrajinou významně zbrzdit a odložit. Jsme již svědky manipulací se zásobníky plynu a cenami, kde se situace prudce změnila a Evropa potřebuje restrukturalizaci energetiky zrychlit i z bezpečnostních důvodů nižší závislosti na ruských zdrojích.
Pumpování nenávisti do vlastních lidí
Rusko má chronický a neřešený problém, jak skloubit extrémní vojenské výdaje se zaostalostí své infrastruktury a služeb obyvatelstvu ve zdravotnictví, školství, ve správě a sociálních službách.
Zoufale nízká úroveň veřejného sektoru i životních podmínek ostře kontrastuje s tím, kam se dostaly bývalé komunistické země za tři dekády svobody a integrace do západního světa. Rusko na to doplácí masivním demografickým propadem, a to jak v poklesu porodnosti, tak zejména emigrací milionů aktivních občanů právě do Evropy a bývalých satelitů.
Vleklé vnitřní problémy a prohlubující se zaostalost v kontrastu s vojenskou výstavbou Kreml kompenzuje eskalací vnitřní nepřátelské protizápadní propagandy, masivních dezinformací vlastního obyvatelstva o poměrech v Evropě, zejména ve střední Evropě.
Pumpování nenávisti do vlastního obyvatelstva v posledním roce stále více vyplňuje i aktivní příprava obyvatelstva na údajně sebezáchovnou a obrannou válku proti Západu a proti NATO, které Rusko obkličuje a chce obsadit i Ukrajinu a další země.
Míra pumpování válečné atmosféry a chuti bojovat a uskromňovat se a obětovat v přípravě na otevřený vojenský střet se Západem je páteří současné vnitřní ruské politické komunikace. Navenek ji zastírá ofenzivní dezinformační válka, kterou Rusko vede zejména ve střední Evropě.
Intenzita domácí válečné atmosféry v Rusku a mezi Rusy je něco, co dlouhodobě ignorujeme, a opakujeme tak chyby, které dělala Evropa vůči meziválečnému Německu a Hitlerovi.
Očividné výmysly a lži, které Kreml pumpuje do řadových Rusů, oba světy nejen vzdalují, ale z ruské strany antagonizují do míry, která nemůže zůstat bez následků. Časem budou po potrestání Západu volat samotní Rusové a budou Putina přímo nutit k válečné akci.
Například ruská verze českého narativu mluví o naší neschopnosti si vládnout, v kontrastu k moudrému Zemanovi, o nepřátelství k Rusům, kteří nás mnoho let živili na svůj úkor. Vlastně se opět připravují útokem na Ukrajinu k pomoci svým zbloudilým bratrům. A protože my máme svých problémů dost, nezabýváme se tím, jak nás vidí Rusové a jak nás portrétuje Rusko.
Skutečně nás spojenci ubrání?
Navzdory vlastní špatné pandemické situaci v Rusku je covid významným pomocníkem Kremlu v posilování rozvratu a nedůvěry našeho veřejného mínění k našim demokratickým institucím ve střední Evropě, která je zcela koncentrována na své denní problémy a rozpolcení svých společností.
Ano, střední Evropa je, na rozdíl od tradičních západních zemí, zcela zaměstnána a oslabena vnitřními politickými spory a Moskva zde má silné a vlivné exponenty, v Praze, v Bratislavě a zejména v Budapešti, kam přesunula z Prahy své hlavní vlivové centrum.
Kromě toho, že nevnímáme a nechceme vnímat vnitřní ruský proválečný diskurz a naladění, jsme objektivně oslabeni svými problémy a rozpory. Případný masivní vojenský konflikt ruskou agresí proti Ukrajině by nás zastihl nepřipravené, i vojensky.
Nemáme naplněn závazek modernizace těžké 7. brigády, kterou máme poskytnout společné obraně NATO právě k zadržení konvenčního útoku z Východu. Šlendriánsky jsme nedokončili tendr na pásové transportéry pro 7. brigádu, které mají vystřídat zastaralá sovětská BVP.
Nemáme potřebnou tankovou kapacitu ani modernizovanou dělostřeleckou podporu. Nemáme dostatečnou moderní vrtulníkovou kapacitu, naše gripeny jsou blízko konce svého životního cyklu. Ani jsme nezahájili budování ofenzivní kybernetické kapacity, natož obranné technologie umělé inteligence. Značné finanční prostředky investujeme do elitních jednotek mimo hlavní závazky ke kolektivní obraně NATO.
Naši vojáci významně a dlouhodobě vyspravují kolabující zdravotnictví a necvičí. Máme jednotky na misi v Mali a v baltském prostoru, naše teritoriální obrana tudíž není v potřebné kondici.
Na rozdíl od roku 1938 nebo 1968 sice nejsme osamoceni, ale nejsme sami příliš schopni bránit se nebo poskytnout účinnou pomoc. Zato máme, podobně jako v roce 1938, silnou proruskou pátou kolonu, které dáváme volný prostor k destruktivní komunikaci ve veřejnoprávních médiích, a nejsme schopni se bránit ani proti prostředkům dezinformačních operací umístěným u nás.
Na rozdíl od 30. let ale převládá pocit garantovaného bezpečí a nemáme jakýkoli pocit ohrožení. Spoléháme na to, že nás spojenci ubrání.
Položme si tedy na závěr bilance naší bezpečnostní situace jednoduchou otázku: Máme skutečně jistotu, že nás spojenci ubrání, když nejsme sami schopni obrany a jsme vnitropoliticky v dosti dezolátním stavu? Proč by spojenci měli překonávat pasivitu laxní vlády, silnou pátou kolonu, břemeno zastaralé armády a obrany i odpor zmatené a dezinformované veřejnosti? Není čas něco začít dělat?
A dělat co? Urychlit modernizaci a obnovu obranných kapacit AČR v závazcích vůči NATO i v modernizaci kybernetických technologií a umělé inteligence. Zahájit konečně aktivní obranu vůči dezinformačním útokům. Zásadně zvýšit kooperaci na evropské bezpečnostní a obranné agendě, včetně střízlivého hodnocení a sledování ruských vnitřních poměrů a vnějších destabilizačních aktivit vůči nám i spojencům. A také realisticky komunikovat naši obranu a bezpečnost ve vnitropolitickém diskurzu a v střednědobém horizontu rizik a hrozeb, v zájmu zvyšování našeho realistického vnímání rozhodujících faktorů naší bezpečnosti i vůle bránit se. Nepřeji si, abychom ji museli testovat, ale bez ní se nám to může stát.
