Andrej Bělousov s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Vladimir Putin odvolal z funkce ministra obrany Sergeje Šojgua. Na jeho místo pro někoho snad překvapivě nastoupí ekonom Andrej Bělousov. Zlehčování této osoby kvůli tomu, že nemá zkušenosti z armády, by však bylo mimořádně nemoudré.
Bělousov představuje v ruské elitě bílou vránu. Na rozdíl od typického putinského loajalisty Šojgua se do vlády nehrnul. Většinu života strávil na pozici úspěšného akademického ekonoma, aby teprve v 56 letech přestoupil do exekutivy. Už jednou vykonával funkci ekonomického ministra. Teď se de facto stává ministrem pro válečnou ekonomiku.
Kariéra příslušníka ruské věrchušky obvykle vyhlíží úplně jinak. S čištěním bot politickému patronovi se nezačíná v šestapadesáti, ale v rané dospělosti. A nejde ani tak o to, aby člověk sám něco skutečně dokázal, jako o příznivý názor nadřízeného.
Jinak řečeno, Bělousov je na ruské poměry neobvykle schopný a efektivní. Že byl jako náhrada Šojgua vybrán právě on, by nás nemělo mást. Volba dává s ohledem na Putinův záměr vést válku proti Ukrajině a Západu „deset let“, jak údajně sdělil v osobním rozhovoru Si Ťin-pchingovi, perfektní smysl.
Mimochodem, začátkem Šojguova konce se stala masivní korupční aféra jednoho z jeho nejbližších spolupracovníků, náměstka Timura Ivanova. Ten byl zatčen 23. dubna kvůli braní úplatků. Ivanov podle vyšetřovatelů provozoval ohromné korupční schéma v oblasti stavebních aktivit ministerstva obrany, přičemž v zájmu spřátelených firem systematicky podváděl a okrádal zájemce o státní zakázky, kteří kvůli němu bankrotovali.
Od Ivanovova zatčení komentátoři předpokládali, že akce orgánů činných v trestním řízení musela být schválena přímo Kremlem a minimálně šlo o vážné varování Šojguovi. Nyní už víme, že se jednalo o předehru sesazení.
Kdo byl vlastně Šojgu?
Šojguův předchůdce na ministerstvu obrany Anatolij Serďukov, který funkci vykonával v letech 2007-2012, v lecčems připomínal Bělousova. Manažer se zkušenostmi ze soukromého sektoru byl do úřadu dosazen se zadáním vymést sovětský balast a přiblížit ruskou armádu západním vzorům. Okamžitě se stal mezi vojáky extrémně nepopulárním, zejména kvůli snaze zbavit se nadbytečných důstojníků a generálů. Napadán byl i kvůli tak „neslýchaným“ věcem, jako vystavení ruských výrobců zahraniční konkurenci.
Neustálé stížnosti vojáků na „cizáckého“ Serďukova a Šojgůuv slib Putinovi, že armádu dokáže obnovit a zmodernizovat bez podobných nepříjemností, přinesly výměnu ministrů. Namísto západních vzorů a pružného brigádního systému nastoupilo masivní rozšiřování ozbrojených sil o nové divize, sbory a armády. V megalomanských projektech se čtrnáct let ztrácely nesmírné objemy peněz a s propouštěním starých kádrů byl konec.
Pak přišel 24. únor 2022 a ukázalo se, že údajně druhá nejsilnější armáda světa nasazená podle „geniálních“ plánů kremelských speciálních služeb je papírový tygr. Blitzkrieg mířící na Kyjev selhal a teprve ve třetím roce války se ruská armáda za cenu neuvěřitelných ztrát alespoň zčásti učí tomu, co měla umět před zahájením útoku.
V míru se Putinovi nenávist vojáků vůči ministru obrany jevila jako zbytečné riziko a překážka rozvoje ozbrojených sil. Zkušenost se Šojguovou potěmkinovskou armádou jej však zřejmě přesvědčila, že jinak než radikálním řezem ozbrojené síly do pucu nedá. Takže do rezortu míří Bělousov, který má dokonce všechny předpoklady stát se „Serďukovem na druhou“. Také on může po nějaké době odejít a být nahrazen někým, kdo má k armádě blíže – tentokrát však ne dříve, než svou práci dokončí.
Mezitím se ale z Putinova netypického personálního rozhodnutí dozvídáme leccos i o dalších válečných záměrech kremelského diktátora. A rozhodně nejde o uklidňující zprávy.
Válka továren
Prvořadým úkolem nového ministra má být podle Kremlu zohlednění ekonomických kritérií ve fungování masivně dotovaného rezortu. Zjevné tedy je, že v týmu s ekonomicky orientovaným premiérem Mišustinem a šéfkou centrální banky Nabiullinou bude mít za úkol zefektivnit válečnou ekonomiku tak, aby co nejlépe splňovala požadavky ozbrojených sil.
Kreml tím mimoděk sděluje, jak si představuje vítězství ve válce proti Ukrajině, která je podle něj také válkou proti „kolektivnímu Západu“.
Konflikt nebude rozhodnut na taktické úrovni (kde mají ruské ozbrojené síly historicky vzato největší slabiny), ba dokonce ani na úrovni operační, kde se sovětští a ruští generálové tradičně nejvíce naparují. Hlavním úkolem tria Mišustin-Bělousov-Nabiullina je zajistit nepřetržitý a hojný přísun nových vojáků, zbraní a munice na frontu, aby masivní ztráty způsobované ukrajinskými obránci bylo možno průběžně nahrazovat.
Zatímco Západ dosud v mobilizaci průmyslu na podporu Ukrajiny za Ruskem výrazně zaostává, Bělousov přichází rozjetý stroj vojenskoprůmyslového komplexu důkladně seřídit, promazat a zbavit zádrhelů. Pokud bude tak schopný, jak lze očekávat, zdaří se mu kromě dalšího rozšíření výroby i snížit pořizovací ceny zbraní, vybavení a munice. Například tím, že konečně propustí zbytečné lidi a zastaví kolosální zlodějiny toho typu, jaké provozoval zatčený náměstek.
Putin se zjevně nefixuje na výsledek podzimních prezidentských voleb v USA a nečeká jen na to, až Donald Trump Ukrajince zradí. Jmenováním Bělousova ministrem obrany dává najevo, že se připravuje i na opačnou alternativu. V případě, že se v Bílém domě udrží Joe Biden, hodlá bázlivé a nerozhodné západní politiky zválcovat nekompromisní politikou vystupňovaného zbrojení.
Analytička Carnegie Russia Eurasia Center Taťána Stanovaja na síti X upozornila, že vedlejším důsledkem jmenování ekonomicky zaměřeného ministra se stane nárůst autonomie ruského generálního štábu. I v něm se v krátké době dočkáme personálních změn. Kdo však nakonec nahradí generála Valerije Gerasimova v tuto chvíli vědí pouze vykladači proroctví Baby Vangy.
Bělousov přichází coby ministr pro válečnou ekonomiku. Jestliže se jeho západní protějšky dál soustředí na emocionálně vypjaté proslovy, za nimiž následují v nejlepším případě polovičatá opatření, může Ukrajina válku s Ruskem kvůli nedostatečné podpoře prohrát.
A zdaleka nejen Ukrajina.
