Ilustrační foto FOTO: Federal government of the United States / Wikimedia Commons / Public Domain
FOTO: Federal government of the United States / Wikimedia Commons / Public Domain
Vladimir Bekiš, bývalý důstojník raketových vojsk, v článku pro web Nastojaščeje Vremja píše o pravděpodobnosti, že by Rusko mohlo použít jadernou zbraň. Zmiňuje, že riziko použití jaderných zbraní se týká více míst světa, mohla by se o to pokusit třeba Čínou podporovaná Severní Korea. Ta sice nemůže zasáhnout Spojené státy americké, ale Japonsko nebo Tchaj-wan ano.
Konstatuje, že v současné době „je také velmi špatné, že v posledních desetiletích dramaticky poklesla míra strachu nebo odpovědnosti za použití jaderných zbraní“. Strach po Hirošimě a Nagasaki, a také když všichni mohli sledovat zbraně testované na zemi i ve vzduchu, zmizel.
„Mnozí politici, včetně těch ruských, teď mají v hlavě takovéto uvažování: ‚Co na tom, jedna bomba na Ukrajině – co na tom, že oni budou mít zkázu, ne my. Co na tom, že bude kontaminace. Postiženy budou jen dva regiony a nebudou zasaženy tak silně. Vítr to nakonec odfoukne a všechno bude v pořádku. Zažili jsme Černobyl – jaderné zamoření bylo také radioaktivní. Ale může se to zkusit a všichni budou vědět, že si s námi nelze zahrávat.‘“
Podle Vladimira Bekiše by bylo vážné, kdyby byla jaderná zbraň použita proti někomu, kdo ji má také. Jenže to platí i u zemí, které je nemají. „Je jen málo zemí, proti kterým je můžete použít, aniž by se dala očekávat reakce jejich spojenců… Myslím, že se to kumuluje a situace je nyní velmi nebezpečná. Odveta může přijít z Číny, může přijít z Ameriky, může přijít z Ruska, může přijít od Kim Čong-una, proč ne? A nezapomeňte, že Indie a Pákistán se navzájem drží v šachu. A pak je tu Izrael, který říká: ‚Nikdy nepotvrdíme, že máme jaderné zbraně, ale v případě potřeby je bez váhání použijeme.‘ A pak je tu Írán, který říká: ‚Můžeme to udělat, i když se k tomu nechystáme.‘ A jak ověřit, zda se k tomu nechystají nebo zda už tak učinili, je také otázkou času. A to, že Írán, který má takové zbraně, je určitě někde použije proti Izraeli, je pravděpodobné na 90 procent, ne méně.“
Podle autora by scénář mohl být třeba takový: „Představte si, že je rozhodnuto použít jaderné zbraně. A zde Rusko udeří jednou malou raketou s hlavicí o síle pouhých 150 kilotun. Pro srovnání řekněme, že Sarmat má více než 350 na jednu hlavici. A v Hirošimě explodovalo jen 18-20 kilotun. A tady se 150 kilotun považuje za malou zbraň. Rusko vypustí jednu takovou raketu proti Evropě, proti Německu, proti Berlínu. Poloměr totálního zničení je nejméně sedm kilometrů. Všechno zničí. Plus dalších patnáct kilometrů bude radioaktivní kontaminace. Infrastruktura je zničena. Okamžitě zemře asi pět milionů lidí. V příštích několika měsících zemře na následky radioaktivního zamoření, ozáření a dalších faktorů dalších patnáct milionů lidí.“
Stát by pak fakticky přestal existovat, když se ještě vezme v úvahu narušení infrastruktury.
„A teď si představme, že NATO nebo Amerika zasadí Rusku stejný úder, 150 kilotun v jedné raketě na Moskvu. Poloměr totálního zničení je sedm kilometrů, 5-7 milionů lidí najednou, 15 kilometrů – radioaktivní zamoření a tak dále. Následně zemře patnáct milionů lidí a tak dále. No a co? Máme 140 milionů zoufalých lidí, kteří by za svou zemi kdykoli položili život. Přesouváme hlavní město do Vladivostoku, ženy budou rodit další, nebojíme se. Cítíte rozdíl mezi německou a ruskou mentalitou při rozhodování o použití jaderných zbraní?“
Nakonec autor pesimisticky předpovídá: „Myslím, že použití jaderných zbraní je možné v nejbližších měsících, možná týdnech. Pravděpodobně v podobě otevřeného testu jaderných zbraní, který by byl v rozporu se smlouvou o zákazu zkoušek. To znamená, že nepůjde o úder na nepřítele nebo jeho zařízení, ale o demonstrativní odpálení jaderného zařízení někde na vzdáleném území a o velmi malý kus – několik kilotun někde v Arktidě nebo na některých ostrovech, dokonce i ve vesmíru. Ale ukázat všem, že existuje a že vybuchuje. Zdá se mi, že taková demonstrace je velmi možná.“
