Oleksij Reznikov, bývalý ministr obrany Ukrajiny FOTO: By Y27 / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0
FOTO: By Y27 / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0
Beztrestnost ruské invaze v Gruzii přinesla okupaci Krymu. Beztrestnost okupace Krymu přinesla anexi Donbasu. Beztrestnost anexe Donbasu umožnila ruskou agresivní intervenci v Sýrii. Beztrestnost okupace, anexe a intervence vyústily v plnohodnotnou válku na Ukrajině se statisíci mrtvých, miliony uprchlíků a humanitárními a ekologickými katastrofami, varuje v otevřeném dopisu spojence nyní již bývalý ukrajinský ministr obrany Oleksij Reznikov.
„Jak dlouhých je 671 dnů? V kontextu moderní historie je to snad ekvivalent několika vteřin. Ale pro mě to odpovídá časovému období, během něhož se toho na Ukrajině stalo víc, než čím mnoho národů projde za století,“ píše Oleksij Reznikov v otevřeném vyjádření adresovaném svým zahraničním kolegům poté, co byl bezmála po dvou letech v roli ukrajinského ministra obrany odvolán ze svého postu.
Jak napsal, v době, kdy Rusko napadlo Ukrajinu, byl ve funkci 112 dnů a stal se prvním ministrem obrany v Evropě od druhé světové války, který čelil takto masivní vojenské agresi. Připomíná, že včasné nákupy zbraní, jako raket Javelin, NLAW a Stinger, stejně jako pozdější zisk houfnic M777 a raket systémů Patriot, se ukázal být vitální pro schopnost jeho země vzdorovat nepříteli, kterému má napomoci i zisk letadel F-16. Pomohli tomu ministři obrany více než 50 států, píše Reznikov a právě jim adresuje svůj „dopis na rozloučenou“.
Vedle výše zmíněného popisu agresivní ruské zahraniční politiky, která podle něj neohrožuje jen Ukrajinu, ale celosvětovou bezpečnostní architekturu, mezinárodní právní řád a bezpečnostní instituty, zmiňuje Reznikov i další důležité body, které tvoří páteř současného ukrajinského odporu proti o mnoho většímu nepříteli.
Reznikov varoval před myšlenkou „vyměnit území za mír“ a připomněl zkušenost předcházející druhé světové válce, tedy tzv. Mnichovskou dohodu, předání Sudet Hitlerovi a jejich následnou okupaci, která Německu umožnila využít industriální zdroje obsazené republiky k útokům na Francii i na Polsko. Stejnou cestou jako Hitler postupuje podle něj nyní Putin, kterému jde jen o to, aby se mohl přeskupit a provést „konečné řešení“ ukrajinské otázky s využitím nově nabytých zdrojů. Jeho ambice se podle něj nezastaví ani po zisku Ukrajiny. Naopak dostupnost ukrajinských zdrojů, včetně lidské síly, umožní ruskému diktátorovi rozpoutat ve východní Evropě velkou válku, nevyhnutelně zahrnující NATO, se všemi souvisejícími riziky.
Reznikov píše rovněž o ruském jaderném nebezpečí vzhledem k jeho odstoupení od klíčových mezinárodních smluv a rozmístění jaderných zbraní v Bělorusku, pro které je podle něj zapotřebí co nejdříve vytvořit odpovídající mezinárodní strategii. Hovoří o nutné potřebě, aby byly potrestány ruské válečné zločiny, jinak se jejich oběťmi stane v budoucnu mnoho dalších lidí.
Konečně zdůrazňuje, že pro Ukrajinu není vítězství sen, ale realita. Recept na něj je podle exministra znovuobnovení její územní celistvosti a začlenění země do mezinárodní bezpečnostní architektury. Vítězství Ukrajiny bude vítězstvím mezinárodního práva nad právem silnějšího, dodává Reznikov, který své zahraniční kolegy rovněž vyzval, aby poskytli jeho nástupci Rustemu Umerovovi veškerou potřebnou podporu.
Bývalý ukrajinský ministr obrany Oleksij Reznikov sloužil ve svém úřadu od prosince 2021 do září 2023. Proslul zejména jako obratný vyjednavač západní vojenské podpory pro armádu, která od února 2022 vzdoruje plnohodnotné agresi ruské armády. Navzdory obavám západních spojenců se mu podařilo rychle získat de facto kontinuální podporu ukrajinského válečného úsilí, včetně vytvoření formátu schůzek Ramstein, na nichž spojenci každý měsíc projednávají aktuální potřeby ukrajinského vojska. Jeho kariéru nicméně zastínily i skandály s nákupy předraženého či nefunkčního vybavení a korupcí na odvodových střediscích. Spekuluje se o tom, že nyní aspiruje na roli ukrajinského velvyslance ve Velké Británii.
