Sestava letounů Tupolev Tu-95MS na letecké základně Engels v Rusku. FOTO: Wikimedia Commons / GFDL 1.2
FOTO: Wikimedia Commons / GFDL 1.2
KOMENTÁŘ / Největší útoky střelami s plochou dráhou letu a íránských dronů od počátku války mají být ruskou odvetou za ukrajinský útok v Kurské oblasti. Terčem se stala i přehrada kyjevské hydroelektrárny, jejíž zničení mohlo vést k úmrtí tisíců obyvatel ukrajinského hlavního města.
Ruské útoky na ukrajinskou infrastrukturu se v souvislosti s kurskou operací ještě stupňují. Ten pondělní byl dokonce masivnější než jarní íránský útok na Izrael, který aktivně pomáhaly odrážet západní a některé arabské státy. Hrozí taková míra destrukce, kvůli níž by statisíce nebo miliony Ukrajinců nemohly doma vydržet příští zimu a nezbývalo by jim, než se vydat na západ. Evropa by pak čelila uprchlické krizi možná ještě silnější, než jaká ji zasáhla v prvních měsících ruské invaze v roce 2022.
Navzdory sankcím a dalším potížím Moskva nadřadila výrobu zbraní a munice nad všechny ostatní priority, což se týká také střel s plochou dráhou letu odpalovaných strategickými bombardéry. Pokud smí Kyjev pouze sestřelovat tuto leteckou munici nedostatkovými západními raketami, nikdy nedostane šanci se opravdu účinně ubránit. Za každou zničenou leteckou střelu Moskva vyrobí novou. To ovšem neplatí pro nosiče, tedy strategické bombardéry, bez nichž jsou podobné střely k ničemu. Tyto letouny už se v Rusku prakticky nevyrábí – a kdyby o ně Moskva přišla, trvalo by mnoho let a vyžadovalo značné úsilí a investice, aby je vůbec dokázala nahradit.
Typ Tupolev Tu-22M3 vznikal v továrnách od roku 1972 do roku 1993 a celkově má dnes ruské letectvo ve službě necelou stovku strojů. Ještě starší bombardér Tu-95MS byl vyráběn v sovětských a ruských závodech od roku 1956 do roku 1996 a v současnosti zbývá ve službě maximálně 50 kusů. Pouze relativně nejnovější model, Tu-160, byl produkován od roku 1981 a od roku 2021 se opět vyrábí. Celkem však má Kreml k dispozici pouze 17 funkčních letounů Tu-160 a další objednávka zní na 10 – slovy deset – kusů. Jinak řečeno, výraznější ztráty ve flotile strategických bombardérů by ruské dálkové letectvo na dlouhou dobu paralyzovaly.
Rozumný strategický kalkul velí Ukrajině neorientovat se na sestřelování nahraditelné letecké munice, ale přemýšlet nad způsoby, jak omezit hrozbu likvidací leteckých platforem, které tuto munici odpalují. Logicky by měla útočit na ruská letiště jako je Engels u Saratova, odkud startují letouny se smrtícím nákladem. K tomu ovšem potřebuje přinejmenším dvě věci – zbraně schopné zasáhnout tak vzdálené cíle a případně politický souhlas západních vlád, které by přestaly zbaběle podléhat neustálému ruskému vyhrožování a zastrašování.
Zamáváme Olafovi a přijde Taurus?
Exportní verze britskofrancouzské letecké střely Storm Shadow/SCALP-EG disponují doletem 250 kilometrů. Oproti tomu německošvédská střela TAURUS, o niž Kyjev opakovaně marně žádá Berlín, dokáže zaútočit až na vzdálenost přes 500 kilometrů. Kromě toho 480 kilogramů vážící bojová hlavice MEPHISTO také umí ničit odolnější cíle než bojový náklad britskofrancouzské kolegyně. Například i zodolněné železobetonové hangáry vojenských letišť…
Lídr německé pravicové opozice Friedrich Merz se opakovaně nechal slyšet, že by jako spolkový kancléř na rozdíl od Olafa Scholze Ukrajině střely TAURUS poskytl a že by jí také dovolil použít německé zbraně proti cílům na území Ruska.
Pro Ukrajinu je tedy nejrealističtější scénář, v němž by se vyhrotily spory v německé vládní „semaforové“ koalici a došlo by na předčasné volby. Podle průzkumu z druhého srpnového týdne teď mají mainstreamové strany šanci na následující zisky: CDU/CSU 32 %, SPD 15 %, Zelení 12 % a liberální FDP 5 % odevzdaných hlasů. Po volbách by tedy mohl Merz za CDU sestavovat vládu, možná ještě ve spojení s FDP.
Pokud Olaf Scholz prohraje volby, přijde na pořad dne jeho nahrazení v čele strany. Politicky nejvýraznějším kandidátem na jeho nástupnictví je současný ministr obrany Boris Pistorius. Sociální demokraté pod jeho vedením by určitě byli otevřenější obranným iniciativám nového kancléře než jsou právě teď.
Samozřejmě takový scénář zůstává plně v hypotetické rovině, ačkoliv je zřejmé, že v německé vládní koalici to stále více skřípe. A především Kyjev nemá naprosto žádné páky na to, aby politickou situaci v Německu nějak ovlivnil ve svůj prospěch. Realisticky teď může počítat jedině s tím, že po řádných celostátních volbách, jejichž termín připadá na 28. září příštího roku, se německý postoj výrazně změní ve prospěch aktivnější vojenské podpory Ukrajiny.
To by však už mohlo být pro Ukrajince příliš pozdě.
Primární spoléhání na vlastní síly?
Poslední, co si teď Kyjev může dovolit, je čekat, jak to nakonec ve spolkové republice politicky dopadne. Zrovna tak ale nepřipadá v úvahu ani vyčkávání, jak to letos na podzim dopadne v USA. I kdyby prezidentské volby vyhrála Kamala Harris, což je stále pravděpodobnější možnost, žádné bleskurychlé záchranné lano během procesu předávání moci nikdo házet nebude. A pokud lze doufat ve výraznější změny v ukrajinské politice dosavadní administrativy, přišly by teprve postupně, bez nějaké „revoluce“.
Proto je samozřejmě velmi důležité, že se Ukrajina snaží získat vlastní prostředky potřebné k útokům hluboko v Rusku. Dosud používala řadu improvizovaných zbraní, včetně velkých „letadlových“ dronů nebo adaptovaných starých sovětských průzkumných dronů s tryskovým pohonem. Dlouhodobým řešením však být nemohou, kvůli omezeným zásobám druhého a zranitelnosti prvého.
Ačkoliv téměř vše kolem nově vyvíjené střely je utajováno, Paljanicja se jeví být přesně tím typem zbraně, který by mohl být účinný. Prostředek na pomezí dronu a střely s plochou dráhou letu odpalovaný ze země a poháněný tryskovým motorem, s údajným doletem kolem 700 kilometrů, může počítat s relativní neschopností ruských systémů protivzdušné obrany. Ty sice byly na světových trzích nabízeny s reklamou, že dokážou účinně ničit drony a střely s plochou dráhou letu, ve skutečnosti je však bilance systémů jako Pancir-S1 v konfliktech v Sýrii nebo na Ukrajině velice tristní.
Jestliže tedy věci půjdou dobře, kromě dalších zpráv o ukrajinských dronových útocích na ruské rafinérie začnou postupně přicházet také další týkající se soustředěného napadání letišť hostících strategické bombardéry.
Ani Ukrajina, ale ani Izrael, se nebudou moci ubránit podle absurdních představ vylučujících ofenzívní operace, které za Bidena zakořenily v bezpečnostních kruzích Bílého domu.
