KOMENTÁŘ / Z víkendového referenda o vstupu Moldavska do Evropské unie, které podle průzkumů mělo být formalitou, se stalo neskutečné drama. Nakonec příznivci eurointegrace zvítězili o necelých 0,8 %. A jeden z důvodů, proč se průzkumy a skutečné hlasování tak zásadně rozešly, se jmenuje Czech Fortek – firma, přes niž na moldavské hlasování působil v Rusku žijící oligarcha Ilan Šor.
Pokus zneužít v referendové kampani plánovaný koncert ukrajinské zpěvačky Anastasie Prychoďko byl podle zjištění Deníku N organizován z Prahy prostřednictvím tajemné firmy údajně vykonávající zednické práce. Přes její účty však protekly miliony neznámého původu a údajný majitel Andrej Sergejev se tváří, že v kauze koncertu jen někomu „půjčil telefon“.
Zmiňovaný koncert je ovšem jen rozinkou z koblihy úsilí v Rusku pobývajícího a v Moldavsku pravomocně odsouzeného miliardáře Ilana Šora. Ten prostřednictvím ruské „neziskové“ organizace Evrazia zaplatil tisícům Moldavanů za to, že budou hlasovat proti Evropské unii. Zároveň se jedná o pilotní ideologický projekt pro „blízké zahraničí“, jehož účelem je přesvědčit další ruské sousedy, aby se místo jako Evropané cítili být „Eurasijci“.
Podle oficiálních předvolebních průzkumů se očekávalo, že zhruba 60 % Moldavanů bude v referendu hlasovat pro vstup do EU. Nakonec byl však poměr hlasů pro a proti pouhých 50,46 % ku 49,54 %. Evropa tedy sice vyhrála, ale jen „s odřenýma ušima“. A vzápětí Moskva „objevila“, že hlasování „nebylo svobodné“.
Přeložme si výhradu z ruštiny do češtiny. Jako návod poslouží někdejší vyjádření šéfky horní komory ruského parlamentu Valentiny Matvijenko. Ta před lety během návštěvy ČR pro deník Právo prohlásila, že tendr na dostavbu Dukovan, který by nevyhrál Rosatom, by byl neférový tendr.
A obdobně jako v byznysu to s Rusy funguje i v politice. Hlasování, před nímž nebylo možno uplatit dostatečný počet voličů, aby to hodili Kremlu, je hlasování nesvobodné. Svobodné je naopak vždy takové hlasování, které dopadne přesně podle představ Moskvy.
Pohádka o skvělé Eurasii
Když ukradnete ze tří bank více než 10 % ročního HDP své země, můžete si snadno nakupovat vliv. To je případ Ilana Šora, který podle moldavských úřadů prostřednictvím Evrazie utratil za nákup 150 000 hlasů asi 15 milionů dolarů. Obyčejný příznivce orientace na Moskvu obdržel jen asi 50 dolarů měsíčně, kdežto špičky to dotáhly až na 2 500. Oligarcha na útěku platby přiznává a tvrdí, že jsou zcela v pořádku, neboť prý podplacené lidi „zaměstnal“.
V jiném modelu kupování vlivu zase organizace po vzoru islamistických spolků poskytuje „humanitární pomoc“ moldavským důchodcům v regionech, aby si zajistila podporu lidí v obtížné situaci. Aktivista propagující integraci s Ruskem neboli „přátelské vztahy v postsovětském prostoru“ si prostřednictvím grantu může přijít až na tři miliony rublů. A – slibem nezarmoutíš – slovně se Evrazia také zavázala, že do infrastrukturních projektů nalije čtvrt miliardy dolarů. Což by byla téměř čtvrtina částky, kterou Šor Moldavsku ukradl.
V čele Evrazie ovšem nestojí Šor. Přesněji řečeno, není ani jejím řadovým členem. Předsedkyní správní rady je poslankyně Státní dumy za vládní stranu Jednotné Rusko Aljona Aršinova. A jako alternativu ke vstupu do EU neprosazuje organizace nějaké „suverénní Moldavsko“, ale vstup do Ruskem ovládaného Eurasijského ekonomického společenství, nelegitimního potomka dávno rozpuštěné RVHP.
Přitom není řeč jen o penězích, ačkoliv se jimi zjevně nešetří. Moldavané mají pochopit, že se mohou stát příslušníky „unikátní civilizace tradičních hodnot“ vedené Moskvou, která má být nadřazená „degenerovanému Západu“.
Čtyři sta mladých Moldavanů se díky péči Evrazie přijelo před referendem do Moskvy zblízka podívat na zemi, kde zítra již znamená včera. A část z nich následně založila politickou platformu „Za férové volby“, která kupodivu přetéká propagandou ohledně „západní kolonizace“ země, k níž má prý dojít, pokud by nepadla do vřelé náruče ruského medvěda.
Ty, kdo zblízka sledují kříšení mrtvoly ruského eurasianismu v posledním čtvrtstoletí, nemůže překvapit, že na akci Evrazie v rámci Petrohradského ekonomického fóra vystoupil spolu se Šorem také ideolog Alexandr Dugin. Ten se v projevu netajil s názorem, že Moldavsko by mělo následovat příkladu Běloruska, které je pomalu vstřebáváno Ruskou federací. A přirozeně že ani Moldavsko nemá být posledním soustem na medvědím menu.
Poučení pro ty, kdo si nezacpou uši
Když na Slovensku vyhráli volby proruští populisté schopní klást věnce na hrob Gustáva Husáka, který chtěl stát změnit v šestnáctou svazovou republiku SSSR, bylo možno v českých luzích a hájích pozorovat epidemii laciného vytahování.
Internet přetékal zkazkami o tom, jak Slováci byli vždycky „jiní“, my přece jasně patříme na Západ. Prý se vidí v panslovanských legendách, jejich národní obrození nemělo žádnou střízlivou postavu formátu Karla Havlíčka Borovského, jsou to „bačové“.
Podobného slovního haraburdí bychom se mohli dočkat i teď, kdyby země jako Moldavsko stály průměrnému Čechovi za nějaký komentář.
V pozadí povyšování se nad „východňáry“ ovšem stojí neschopnost analyzovat dlouhodobé dopady ruských vlivových a dezinformačních operací na celé společnosti. A tyto dopady se zdaleka neomezují na postkomunistické země trpící „ostalgií“. Rusové nesporně výrazně uspěli v Německu, které je na tom ale stále ještě lépe než veřejná rozprava o Rusku a Ukrajině řekněme v Itálii.
Stejně jako nacionalistické předsudky je nesmírně zavádějící i další rozšířená představa. Ti, kdo bagatelizují potřebu bojovat s vlivovými a dezinformačními operacemi, často tvrdí, že objektem se stávají jen „okrajové“ skupiny obyvatel specificky senzibilizované k přijetí ruských blábolů. Že tedy „mejnstrýmový“ volič na špek neskočí, protože je vůči němu odolný.
Šikovní propagandisté například v Hitlerově Německu ale samozřejmě dokázali extremistickou ideologií účinně zblbnout velkou většinu obyvatelstva. Pozorování toho, co v Česku politicky projde lidem jako Babiš, Rajchl, Okamura či Turek, také zrovna nenasvědčuje tomu, že by se proces normalizace nenormálního sám od sebe zastavil, protože došli lidé ochotní se na něm podílet.
V Moldavsku Moskva nakonec neuspěla, ale o pouhý medvědí chlup. Věřte, že zkušenosti stejně jako ty slovenské dobře prostuduje – a příště se vynasnaží pracovat účinněji.
České parlamentní volby proběhnou na přelomu září a října 2025.