Vojáci ruské protiteroristické jednotky Peresvět na cvičení, ilustrační foto FOTO: Wikimedia Commons / Vitaly V. Kuzmin / CC BY-SA 3.0
FOTO: Wikimedia Commons / Vitaly V. Kuzmin / CC BY-SA 3.0
Vypadá to, jako by se do Ruska vracela éra zločinu, jak ji poznalo v 90. letech, píše na opozičních stránkách Echo opoziční ruský politik a aktivista Maxim Katz, který nyní žije v Izraeli. Katz vyšel z jedné z posledních událostí, kdy v moskevském obytném komplexu „Šarlatové plachty“ došlo k výbuchu, při němž zahynul Armen Sarkisjan, známější jako zločinecký mozek Armen Gorlovskij, šéf boxerské federace takzvané Doněcké lidové republiky.
Sarkisjan byl blízkým spolupracovníkem Viktora Janukovyče, organizátor „titušek“ (provokatérů mezi demonstranty) na Majdanu v roce 2014 a praporu Arbat pro válku s Ukrajinou složeného z etnických Arménů. Podílel se také na pokusu o státní převrat v Arménii.
Zločinec obklopený ochrankou vyletěl v Moskvě do povětří u vchodu do vlastního domu. Vypadá to, jako by se vracela atmosféra řádění organizovaného zločinu z jelcinovské éry.
„Řekněme si rovnou,“ píše Katz, „vůbec nerozumíme složitému vesmíru ruského polovojenského organizovaného zločinu. Jaké skupiny existují, co mají společného, jaké mají mezi sebou vztahy, proč se mohou navzájem vyhazovat do povětří, to není náš profil, abychom se tím zabývali. Naším profilem je hledat politický obsah. A pokud mají pravdu ti, kteří říkají, že Ukrajina s tím nemá ani vzdáleně nic společného a že hlavní zločinec byl vyhozen do povětří kolegy z řad pobočníků Ramzana Kadyrova, pak je politický obsah následující. Kartelizace Ruska jako hlavní výsledek války už není rozumnou prognózou budoucnosti, ale současnou realitou.“
Podle Katze se dnes hodně spekuluje o výsledku války, třeba o rozpadu Ruska, ale skutečný výsledek války je zcela jiný. „Přeměna naší země ve volnou lovnou zónu pro silné zločinecké skupiny. Pro takový vývoj existují všechny potřebné materiály a komponenty. Existují statisíce lidí s bojovými zkušenostmi, kteří jsou zvyklí střílet a dostávat za to velké peníze. Tito lidé se nebudou chtít vrátit k práci nakladačů ve skladech zeleniny za 30 tisíc rublů. Existuje mnoho nezávislých a kvazinezávislých skupin, praporů všeho druhu, v nichž se aktivní zločinci učí nejen bojovat, ale také řídit ozbrojené formace. Existují již hotové syndikáty, jako jsou kadyrovci, kteří jsou připraveni vést válku o státní kontrolu nad majetkem a inscenovat přestřelky v centru Moskvy.“
Po válce budou v zemi statisíce lidí, kteří umějí střílet, ale nic jiného a kterým je jedno, za co se zabíjí nebo umírá. To se zatím v úplnosti ještě neděje. Rusko bude sdílet spíše osud Latinské Ameriky s polovojenskými kartely než poválečného Německa.
„Tohle jsou devadesátá léta, ať už to udělal kdokoli, mohlo se to stát jen tehdy, když v Moskvě existuje dostatek organizovaných a vycvičených zločinců, kteří by mají přístup k výbušným zařízením, dokáží je kvalifikovaně nastražit a odpálit tak, aby cíl atentátu byl zabit… V Moskvě, kde je na sloupech víc kamer než listí na stromech, kde je víc policajtů a čekistů než domovníků a taxikářů – v této Moskvě je možné to provést.“
Katz píše, že nezáleží na tom, kdo to udělal, jestli obchodní konkurenti, kadyrovci, Bezpečnostní služba Ukrajiny, na kterou lze nyní svést cokoli. Důležité je, že v Moskvě vznikla infrastruktura pro nájemné vraždy a existují organizace, pachatelé a zdroje, a zdá se, že neexistuje stát se svými speciálními službami, které by tomu teoreticky měly zabránit. Jenže nezabránily tomu, aby výbuch koloběžky zabil velitele útvaru ozbrojených sil, aby se v rukou migrantů objevily bojové pušky a v koncertním sále zůstalo sto padesát mrtvých. Všechno se odehrálo během necelého roku.
„Zatímco organizovaný zločin má stále více prostředků a možností, stát se zabývá vším možným, jen ne svou základní funkcí: zajišťováním bezpečnosti občanů… Jakýkoli vysoce postavený a organizovaný zločin není sám o sobě důležitý. Je důležitý proto, že ukazuje realitu, v níž právě tento stát s takovým stavem speciálních služeb, který zpackal atentát v elitním obytném komplexu v Moskvě, právě tento stát bude čelit všem důsledkům války, kterou sám rozpoutal,“ konstatuje Maxim Katz.
Nejde o to, kdo byl teď obětí, podle autora normální státy nedovolí organizovanému zločinu bojovat prostřednictvím výbuchů v obytných vchodech a je to výjimečný stav nouze. Ruský stát takové výjimečné situace ale prožívá jednu za druhou.
„Je to obraz naší budoucnosti, kdy se najednou ukáže, že stát, který se tak dlouho chlubil svou silou, je v praxi velmi slabý. Kdy se ukáže, že stát kontroluje všechno na světě kromě toho, co je nezbytné, a dohlíží na všechny kromě těch, kteří házejí granáty v bytovém komplexu. Když se najednou ukáže, že v zemi existuje skutečný terorismus, extremismus a organizovaný zločin, a všichni ti, kteří proti nim mají bojovat, léta válčí s větrnými mlýny, s lajky, reposty, s LGBT extremismem a childfree terorismem. Ti všichni prostě nemají ani nápady ani kompetence nějak zachytit granát na cestě od jeho zakoupení až k výbuchu ve vedlejším vchodě,“ uzavírá Maxim Katz.
