„Ruský voják Viktor Agejev, zajatý ukrajinskou jednotkou minulý měsíc v Donbasu na východě země i se spolubojovníky z hlídky proruských separatistů, ve svém prvním rozhovoru s ukrajinskými novináři prohlásil, že ho ruští velitelé nevarovali, že se jej v případě zajetí zřeknou.

‚Ne, nic takového neříkali. Ani jsem o tom nějak nepřemýšlel. Jak se říká, dokud se to nestane, tak o tom nepřemýšlíš,‘ řekl Agejev televizi TSN. Nepřemýšlel ani o tom, že by mohl stanout před ukrajinským soudem. V interview, odvysílaném v neděli večer, tvrdil, že na východ Ukrajiny ‚přijel bránit bratrský lid‘. Další podrobnosti o svém nasazení neprozradil.“

Tak ruský voják se diví, že se jeho vlastní armáda – čili jeho vlast – zřekla. Šel bojovat na Ukrajinu, kde přece podle ruských prohlášení žádní ruští vojáci nejsou, leda tak na dovolené. Nechme stranou, že vzít si ve své zemi dovolenou a jít do cizí země střílet na lidi je nejspíš trestný čin a ruské úřady by to měly samozřejmě zatrhnout. Ale jakou logiku chtít po autoritářských imperialistických režimech. Dělají si, co chtějí, vy ostatní se s tím smiřte.

Voják teď vidí, čím ve skutečnosti byl. Potravou pro kanony, dlažební kostičkou na cestě ruských výbojných aktivit, bezvýznamný pěšák, kterého lze obětovat. O vojácích toho dokážou ruští propagandisté namluvit hodně a je to velmi dojemné, že by jeden plakal. Ve skutečnosti ale na jednotlivých vojácích vůbec nezáleží, jako na nich v ruských dějinách nikdy nezáleželo. Jsou navíc jen jednou kategorií občanů a pak jsou tu další, na kterých taky nezáleží. Důležitá je jen vrchnost.

Příkladů z dějin bychom našli dost, metoda, jak porazit Napoleona spálením vlastní země, nesmyslné čistky v armádě na konci třicátých let, jednotky SMERŠ, které by zastřelily každého, kdy by chtěl ustoupit, posílání vojáků do gulagu za to, že padli do německého zajetí, ponorka Kursk, nesmyslná válka v Afghánistánu, to všechno bylo pohrdání lidskými životy. Ti ve štábech a kremelských palácích budou nad hrobem Neznámého vojína pronášet slzotvorné projevy, ale jak je to pro panstvo výhodné, figurka se obětuje, nebo se dělá, že nikdy nebyla.

Jako okamžik prozření pro tohoto vojáka je to ale dobré. Ještě lepší by bylo, aby tu hru s vlastními lidmi prokoukli i ostatní vojáci a ruští občané.