Tato zpráva v záplavě koronaviru nezaslouženě zapadla, ale je nadějná. Ústavní soud se zastal osmi Tchajwanců, kteří měli být vydáni do Číny. V Číně a v Rusku je ovšem mučení běžnou vyšetřovací metodou a mezinárodní zatykače obou zemí bývají v mnoha případech vystaveny na základě vykonstruovaných obvinění.
Ještě že máme Ústavní soud, který už mnohokrát dokázal zvrátit špatná rozhodnutí nižších soudních instancí. Ten ve zdůvodnění, proč nevydávat Tchajwance k trestnímu stíhání do Číny, uvedl, že tato země nedala záruky, že těmto lidem obviněným z údajného založení gangu, který měl vylákat z Číňanek žijících v Austrálii v přepočtu desítky milionů korun, se při vyšetřování dostane spravedlivého zacházení. Je známou skutečností, že Čína běžně používá brutální násilí jak v rámci vyšetřování, tak i při výkonech trestu.
To dokládá i případ advokáta Li Che-pchinga, který se zabýval problematikou porušování lidských práv ze strany čínských úřadů. Ten měl ve vyšetřovací vazbě pouta na rukou a nohou spojená řetězy nepřetržitě i celý měsíc. Musel být neustále skrčený, a to i ve spánku. Někdy musel stát na nohou i patnáct hodin. Přitom ho mlátili policisté, kteří z něj chtěli vynutit přiznání k protistátní činnosti. A to je jen jeden z mnoha případů brutálního mučení vyšetřovaných v čínských věznicích. Je proto jasné, že i Tchajwancům zadrženým na žádost komunistické Číny by v této zemi s velikou pravděpodobností hrozilo brutální násilí a vyšetřovatelé by se z nich pokusili přiznání vymlátit. Jejich řízení o vydání pokračuje, ale je téměř jisté, že čínská žádost bude definitivně zamítnuta.
Verdikt Ústavního soudu je velkou nadějí i pro ruského podnikatele a finančníka Vitalije Ginzburga, o jehož záležitosti by měl rozhodnout v horizontů měsíců. Ten byl zhruba před rokem a půl zadržen na žádost ruského mezinárodního zatykače kvůli obvinění ze zpronevěry 1,2 miliardy rublů (cca 450 milionů korun). Pan Ginzburg by Rusku rovněž neměl být vydán, a to ze stejných důvodů jako obvinění Tchajwanci Číně. Moskva totiž není schopna zaručit, že obviněný, který má rovněž izraelský pas, nebude mučen.
Že se to v Rusku děje, potvrdilo nezávisle na sobě více svědků, kteří uvedli, že ruští vyšetřovatelé běžně používají při výsleších různé druhy mučení včetně bití a elektrošoků do genitálií. Tyto brutální ruské praktiky potvrzuje ve svých zprávách i Amnesty International. Jedním z důkazů, že ruská strana nedodržuje své sliby ohledně zajištění spravedlivého procesu stíhaným, je i kauza ruského podnikatele Alexeje Torubarova.
Ten z obavy o svůj život utekl v roce 2010 z Ruska a požádal v České republice o azyl. O o tři roky později byl však vydán podle verdiktu Ústavního soudu protiprávním rozhodnutím tehdejšího ministra spravedlnosti Pavla Blažka zpátky do své mateřské země. Obvinění Torubarova byla podle všeho vykonstruovaná. Ten chtěl koupit nemovitost u Volgogradu, a proto se spojil s důstojníkem FSB Čumanovem. V Rusku je totiž pro podnikání rovněž třeba mít styky na správných místech, které pak zajistí dotyčnému bezpečnost. Je známým faktem, že takovou ochranu často zajišťují oficíři ruské tajné služby FSB, kteří za ni berou tučné odměny a v některých případech rovnou provedou i nepřátelské převzetí dotyčné firmy. Ano, jedná se o mafiánské praktiky v režii státu.
Torubarov ovšem uvedl, že po návratu do Ruska byl při pokračujícím vyšetřování mučen, čemuž lze vzhledem k tamním prokázaným praktikám věřit. Nakonec se mu povedlo utéct a získat azyl v Maďarsku.
Je proto jasné, že obavy z nezákonného vyšetřování v Rusku jsou i v záležitosti pana Ginzburga. Ten uvedl, že upadl do nemilosti u prezidenta Putina a jeho blízkých, když poukázal na jejich korupční praktiky. Výsledkem pak mělo být vymyšlené obvinění ze zpronevěry. Zase je tu nápadná podobnost s kauzou daňového auditora Sergeje Magnitského, který v sedmatřiceti letech před časem zemřel ve vyšetřovací vazbě, v níž ho utýrali sadističtí dozorci. Mladý právník také poukázal na korupční jednání vysoce postavených lidí včetně policistů, podal proti nim trestní oznámení, aby sám skončil ve vězení kvůli obvinění z korupce.
K čínským a ruským zatykačům přistupujme obezřetně. V mnoha případech jsou zneužívány, protože neslouží k trestnímu stíhání zločinců, ale k likvidaci nepohodlných lidí. Proto Rusům a Číňanům raději nikoho nevydávejme.