Geopolitický analytik Leonid Savin zveřejnil na webu Katehon.com, na jaká ultimáta by podle něj měla přistoupit Ukrajina. V podstatě by se to rovnalo naprosté kapitulaci a likvidaci Ukrajiny jako státu. Jeho návrhy ukazují, jak je myšlení lidí, kteří jsou v Rusku považováni za politologické myslitele, odtrženo od reality.
Savin ve svém článku nejdřív zpochybňuje, že by Ukrajina nějaká jednání o příměří brala vážně, a všechno považuje jen za trik, kterým chce Kyjev získat čas:
„Po zahájení zvláštní operace na Ukrajině zaměřené na demilitarizaci a denacifikaci proběhlo několik kol jednání mezi Ruskem a Ukrajinou. Zpočátku byla stavěna do pozice mechanismu rychlého řešení krizové situace a byla považována (alespoň z ruské strany) za reálný nástroj urovnání, který je schopen v krátké době dospět k dohodě přijatelné pro obě strany.
Jednání probíhala jak v živé, tak ve virtuální podobě, navíc se schůzky konaly na území Běloruska a Turecka. Čím více schůzek však probíhalo, tím bylo jasnější, že Ukrajina pouze hraje o čas a na původní požadavky Ruska nepřistoupí. Kyjev sice zpočátku dával spíše vágní sliby, že země nevstoupí do NATO a zachová si neutrální status, později se však z ukrajinské strany začala projevovat arogance. A dělala to stále vyzývavěji.“
Savinovi se zvláště nelíbí „neustálé žádosti Kyjeva o vojenskou pomoc, částečně podporované některými zeměmi“ a pak „nejednoznačný postoj Kyjeva“. To prý zjevně snižuje důvěru v proces vyjednávání:
„A zde vyvstávají otázky. Pokud je jejich pokračování nezbytné, je třeba změnit tón a postup? Nebo snad budou jednání probíhat souběžně s vojenskou operací a jejich výsledky, pokud budou, by měly pouze upevnit vojenské úspěchy? Průzkumy veřejného mínění na kanálech Telegram v Rusku ukazují, že formát jednání, alespoň v dosavadní podobě, nemá smysl a je třeba dovést speciální operaci do logického konce a pak zasednout k jednacímu stolu a přijmout kapitulaci Kyjeva. Zvláště byla zdůrazněna nedůslednost vedoucího ruské vyjednávací skupiny Vladimira Medinského.“
Kritika Medinského je trochu zvláštní, protože Medinskij je známý prokremelský fanatik, takže buď jedná v souladu s tím, co chce Vladimir Putin, nebo patří k těm, kdo jsou zmateni z vývoje a nemají informace. Pak by ale kritika měla mířit do vyšších pater.
Potom značnou část článku tvoří obviňování Ukrajiny z různých údajných zločinů, opakují se dezinformace o tom, že masakry v Buči a jinde provedli sami Ukrajinci. To už je běžný ruský arsenál. Zajímavý je až závěr článku, kde se vypočítává, na co všechno by museli podle autora Ukrajinci přistoupit. Citujeme pasáž celou:
„Uvážíme-li četné problémy uvnitř této země na pozadí naprosté nefunkčnosti úřadů (například rabování, lynčování a nájezdy), je zřejmé, že na území Ukrajiny neexistuje právní stát jako takový. Má smysl vést další jednání s kyjevským režimem, pokud i ve vnitřní politice překročil právní rámec?
Pravděpodobně to bude logické pouze v případě, že Kyjev nejenže splní všechny požadavky, které si Rusko dříve stanovilo, ale splní i řadu nových podmínek. Jmenovitě:
1) pomoc při hledání a potrestání osob odpovědných za podněcování rusofobie a propagaci neonacistické ideologie na Ukrajině i v zahraničí prostřednictvím představitelů ukrajinského státu i jednotlivých občanů této země;
2) plnou pomoc při vyšetřování všech zločinů spáchaných ukrajinskou armádou, zvláštními službami a polovojenskými skupinami proti ruské armádě a ukrajinským občanům;
3) ruské straně budou předány dokumenty SBU, Ukrajinských ozbrojených sil, Generální prokuratury Ukrajiny a dalších orgánů týkajících se jakýchkoli opatření k ovlivňování ukrajinských občanů z důvodu jejich proruského postoje nebo angažovanosti v Ruské pravoslavné církvi;
4) předání majetku v pravomoci orgánů činných v trestním řízení na obnovu a restrukturalizaci civilní infrastruktury;
5) výzvu k Západu, aby zrušil všechny sankce, které byly na Rusko uvaleny od roku 2014.
Je žádoucí, aby toto vše bylo přijato v rámci balíčkové dohody s uvedením konkrétních termínů pro ukrajinskou stranu.“
Je zřejmé, že „geopolitický analytik“ vůbec nevnímá, do jaké situace se ruská armáda dostala a jak je na tom dnes celé Rusko. Kdyby šlo o dopis nějakého venkovana do Komsomolské pravdy, bylo by to snad pochopitelné. V tomto případě jde ale jen o halucinování ideologa, který bude nejspíš zklamán.