V Praze byl v neděli zadržen člen ruské disidentské výtvarné skupiny Vojna Oleg Vorotnikov. Podle jeho manželky Natalije Sokolové může být vydán ke stíhání do Ruska. Uvedla to ČTK.
„Na svém webu to uvedla rozhlasová stanice Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda (RFE/RL). Mluvčí policejního prezidia Josef Bocán o Vorotnikovově zadržení neměl informace. Vorotnikov figuruje v databázi hledaných osob na internetových stránkách Interpolu. Spolu s osmatřicetiletým Vorotnikovem byla podle webu zadržena i Sokolová a jejich dcera. Zadržené ženy byly propuštěny.
Pár aktivistů podle RFE/RL odletěl z Ruska do Evropy poté, co je začaly vyšetřovat ruské úřady, které jednu z jejich veřejných akcí označily za chuligánství.
Na oba je v Rusku vydán zatykač. Vorotnikov se Sokolovou žili v několika evropských zemích, ale v žádné se jim nepodařilo získat politický azyl.
Skupina Vojna se v Rusku stala známou zejména dílem Úd v zajetí FSB. Obří penis namalovala v červnu 2010 na zdvihací most naproti petrohradskému oddělení ruské tajné služby FSB. V listopadu téhož roku byl Vorotnikov společně s dalším členem Vojny Leonidem Nikolajevem zatčen za petrohradskou akci Palácový převrat, kdy skupina převrátila na střechu několik policejních vozů pod záminkou hledání zakutáleného míčku. Obviněni byli podle paragrafu o chuligánství z politické, ideologické, rasové, národnostní, náboženské či sociální zášti.“
Členkou skupiny Vojna byla i pozdější aktivistka z punkové skupiny Pussy Riot Naděžda Tolokonnikovová. V listopadu 2011 členové uskupení vyvěsili v Praze transparenty upozorňující na zatykač Interpolu vydaný na Vorotnikova.
K tomu je třeba uvést několik souvislostí. Sankt Petěrburg je znám jako místo působení dnešního prezidenta Vladimira Putina. Současně je to hnízdo činitelů KGB, které si Putin vzal sebou do Moskvy a kteří tvoří jeho nejdůvěrnější okolí a zastávají vysoké funkce v jeho administrativě. FSB je nástupkyní KGB, takže protest proti FSB je zjevným protestem proti současné moci v Kremlu.
Podle anglické Wikipedie „Vojna (rusky válka) je street-artová skupina známá svými provokativními a politicky zaměřenými performancemi. Skupina má více než šedesát členů, včetně bývalých i současných studentů Rodčenkovy školy fotografie Moskevské státní univerzity a University v Tartu. Skupina nespolupracuje se státními či soukromými institucemi, a není podporována všemi ruskými kurátory a galeristy.“
Činnost Vojny se pohybovala od pouličních protestů, symbolických žertů na veřejných místech a konala umělecká vystoupení označovaná za vandalismus a ničení veřejného majetku. Proti skupině bylo zahájeno několik trestních řízení. Je pikantní, že 7. dubna 2011 byla skupina oceněna cenou za „inovaci“ v kategorii „výtvarného díla“, která byla zřízena ruským Ministerstvem kultury.
Na serveru Radar byl 20. 12. 2010 zveřejněn rozhovor s aktivisty skupiny Vojna, kde vysvětlují některé své performance a mluví o svých motivech.
Oleg Vorotnikov tam říká: „V Rusku jsme vytvořili levicovou uměleckou frontu. Naším cílem je oživit živý politický umělecký protest…
Anarchismus se vším svým utopickým charakterem je jedinou soudržnou, upřímnou a nebojácnou silou.
Dnes je inovativní umělecký jazyk je jediným nástrojem k pochopení xenofobního nesmyslu a chaosu, které jsou kolem nás. Svým jednáním jsme vylíčili portrét tohoto bláznivého světa. Aby to svět vidět a byl zděšen. Například naše akce Fuck pro dědice – Medvědův malý medvěd – v předvečer zvolení Medveděva – byl portrétem předvolebního Ruska, kde každý obrazně šoustá každého.
Nebo na Den Moskvy skupina Vojna přišla do největšího supermarketu Auchan, kde se v oddělení světla zorganizovala popravu oběšením tří nelegálních středoasijských pracovníků – migrantů, jednoho Žida, jednoho homosexuála. Lynčování bylo dárkem zkorumpovanému moskevskému starostovi Lužkovovi, který sleduje misantropie a porušování lidských práv. Vytvořili jsme tuto akci jako připomenutí pěti ruských revolucionářů, které pověsili v roce 1826. To byl důvod akce nazvané ‚Připomínka Děkabristů‘. Chtěli jsme, aby si Rusové pamatovat anarchistické ideály prvních revolucionářů země.“
Po akci s převracením aut byli Oleg Vorotnikov a Leonid Nikolajev zatčeni. Vorotnikov o tom říká: „Lidé, kteří se vloupali do bytu a nechal ho v hrozném nepořádku, neměli zatykač. Vše bylo provedeno ve stylu Stalina v roce 1937. Poté byli umělci v poutech a igelitovými pytli na hlavě převezeni z Moskvy do Petrohradu – deset hodin na podlaze mikrobusu. Zadržení byli kopáni. Oleg Vorotnikov má hematomy na hlavě a kolem ledvin. Tato skutečnost byla zaznamenána obhájci lidských práv, kteří navštívili zatčené umělce při vyšetřování na izolačním oddělení, kde byli zadržení dva týdny. Modřiny a škrábance byly natolik závažné, že nezmizely ani za dva týdny.“
Jak se dívat na činnost skupiny Vojna? Nejspíš jako na projevy tradičního ruského anarchismu, který tentokrát nehází bomby na cara (ať už se jho funkce jmenuje jakkoli. Jedná se o čirý protest, který není žádným náčrtem politického programu. Je to spíše povzdech utrápené duše, jak by to možná nazval Karel Marx, který totéž říkal o křesťanství a náboženství vůbec. Podobné aktivity je třeba vidět v kontextu současné situace v Rusku, kdy už selhaly všechny možnosti nějak současný režim změnit. Nepomohly ani volby, protože se režimu povedlo volební systém nastavit tak, že skutečná opozice nemá šanci prosadit v parlamentu ani desetinu promile svého programu. Prezident Putin si buduje svou Národní gardu, která má povoleno střílet do davu.
Církev vede patriarcha – agent KGB. Vzdělaní lidé odcházejí do západní ciziny. Hlasatelé národních hodnot a vlastenectví si peníze ulívají do ciziny a jejich děti studují v Londýně a kupují si tam drahé byty. Prezident Putin má na svědomí desetitisíce civilních obětí v Čečensku, aniž by ho hledal Interpol. (Co by ho hledal, když každý ví, kde je.) Miliardáři oligarchové jsou zkroceni a bojí se Kremlu, aby za neposlušnost neskončili ve vězení. Ekonomicky upadající Rusko nedá nikdo dohromady ani za jednu generaci. Počet inženýrů v Rusku je na úrovni roku 1929 po stalinských čistkách. Stejně jako tehdy, lákají úřady na přednášky západní odborníky a studenti, kteří studují zadarmo, si zapisují ty nejlehčí přednášky, protože jim jde o titul a ne o vzdělání. Ruská banka půjčuje peníze paní Le Penové a ona na oplátku bude mlčet o anexi Krymu.
Chce se tu opakovat titul Leninova spisku: „Co dělat?“ Na to jeden nemusí být anarchista, aby propadal beznaději. Člověk se ovšem nemusí stát anarchistou, převracet policejní auta a souložit v galeriích. Může se třeba oddat vodce, osobní mystice, nebo taky může emigrovat. Každá rada drahá. Teda vlastně ne. Radou nezarmoutíš, že…
