Jadernou válku nikdo normální nechce. Na tomto strachu stál dlouholetý mír v Evropě po druhé světové válce. Pokud spolu velmoci válčily, tak zástupně v jiných zemích a konvenčně. Výklady Vladimira Putina, jak se Rusko nebojí použití jaderných zbraní (s nutnými dodatky, že jen kdyby mu šlo o existenci, a tak dále), ale moc uklidňující nejsou. Vzbuzování strachu je totiž také zbraň.

Ruská média dnes chrlí mnoho fanatických článků, k těm hodně fanatickým ale patří třeba web Vzgljad, který je válkou na Ukrajině nadšen a hlásá stálá vítězství udatné ruské armády. Teď tam ale ve svém článku Gevorg Mirzajan, docent na katedře politologie Finanční univerzity při vládě Ruské federace, Západ chválí za jeho obezřetnost. Jakmile nás ovšem někdo takový chválí, měli bychom zpozornět.

Nejdřív Mirzajan popisuje, jak Západ nehodlá poslat na Ukrajinu své vojáky a jak dodávané zbraně ani nemohou sestřelit ruské drony, takže vlastně o nic nejde. Je to podle něj důsledek toho, že se Američané a NATO bojí jaderné odvety.

Píše:

„Ano, státy se bojí – ale jen proto, že si uvědomují důsledky případné nebojácné politiky. Přímé zapojení USA do speciální operace na Ukrajině by znamenalo americko-ruskou válku, která by se velmi rychle změnila v jadernou výměnu. A i kdyby se Spojeným státům z jakéhokoli důvodu podařilo zasáhnout většinu ruských raket dříve, než vyletí ze základny, zbytek (včetně nejnovějších zbraní) zasadí USA kritický úder. Nejenže by zasáhly všechny hlavní základny NATO, ale proměnily by Washington, New York a mnoho dalších amerických měst v krajinu bez života. Takový scénář si samozřejmě nepřeje ani Biden, ani další kompetentní lidé – zejména pokud záminkou k zahájení války nebude konvenční ruská invaze na Floridu nebo do Georgie, ale speciální operace na Ukrajině.“

Pak chválí amerického prezidenta a německého kancléře:

„Takový opatrný postoj Josepha Bidena (stejně jako řady dalších odpovědných hlav států – zejména německého kancléře Olafa Scholze) se samozřejmě nesetkává s pochopením ‚statečných‘ vůdců a té části společnosti, která touží po d’Artagnanovi a kovbojské diplomacii. Ukrajinští politici – až po prezidenta Volodymyra Zelenského – bez obalu obviňují Ameriku ze zbabělosti a žádají, aby se nebe nad Ukrajinou uzavřelo. To znamená, jednoduše řečeno, sestřelit ruská letadla zapojená do demilitarizace ukrajinského prostoru. Polští politici požadují vstup mírového kontingentu NATO na západní Ukrajinu. Zřejmě v naději na pozdější obsazení a navrácení této části ‚východní křižovatky‘ Polsko-litevské unii. A v reakci na odmítavý postoj USA i řady dalších evropských členů NATO je obviňují ze zbabělosti, ze strachu z Putina.“

Dále čtěte

Jak se Miloš Zeman zapíše do dějin

„Přál bych si, aby byla změněna Ústava takovým způsobem, aby jakýkoli můj nástupce nemohl institut amnestie nebo milosti jakýmkoli…

„A mají pravdu,“ píše nakonec. „Západ se skutečně bojí. Naštěstí pro sebe i pro lidstvo. Naděje některých idealistických snílků, že světový mír lze zajistit prostřednictvím nějakých norem a univerzálních hodnot, se nenaplnily. Západ rozumí pouze moci a strachu z ní. Tak budeme žít.“

Kouzlem nechtěného se vlastně dozvídáme ne to, čemu rozumí Západ, ale čemu rozumí Rusko. Moci a strachu z ní. Putinova válka se nedaří podle plánu, ruská armáda prožívá debakl. Skoro 40 dní po zahájení útoku Zelenskyj vládne, kolaboranti prchli nebo jsou někde potichu, naprostá většina Ukrajiny není okupována, ničení měst a vraždění civilistů Moskvu kompromitovalo, Nord Stream 2 padl, Německo překročilo jednu svou mentální bariéru a začalo Ukrajině dodávat zbraně, špioni jsou vypovídáni ze zastupitelských úřadů, ekonomicky se Putinova říše začíná propadat. To poslední chce ještě čas, ale zástup těch chytřejších Rusů prchajících do exilu je výmluvný.

Možná by Kreml nějakou záminku pro několik jaderných úderů přivítal, ale zatím si musí vymýšlet takové, které ještě nestačí. To neznamená, že je všem dnům konec. Kremelské vedení je z jiného vesmíru a ruské obyvatelstvo je zfanatizované. Co bude, to asi nikdo neví, možná ani vývojem zaskočený Putin. Už ale vidíme, že hlášky o tom, čeho se bojí Západ, jsou přinejmenším odrazem toho, čeho se bojí Moskva. A kromě jaderných zbraní se bojí i vlastních lidí. Proč by jinak zatýkali tolik ruských občanů jen za to, že vyjdou na ulici s papírem, na kterém je napsáno „Ne válce“?