Ruskem otřásá kuriózní skandál kolem filmu, který ještě nikdo neviděl. Tedy kromě pár vybraných šťastlivců, kteří měli možnost zúčastnit se několika neveřejných předpremiér snímku. Film, pojednávající o vztahu posledního ruského cara Mikuláše II. a baletky Matildy Krzesiňské, budí u některých skupin obyvatelstva tak negativní emoce, že při nich lítají Molotovovy koktejly, konkrétně třeba na petrohradské studio režiséra filmu Alexeje Učitěle. Množí se případy žhářství, například 4. září neznámý pachatel na protest podpálil auto u vchodu do kina v Jekatěrinburgu, které ohlásilo premiéru Matildy, o demonstracích ani nemluvě. A takovým výčtem bychom mohli pokračovat dlouho.
Film aspirující na skandál roku
Celá kauza začala skoro před rokem. V prosinci 2016 režisér Alexej Učitěl v rozhovoru pro ruskojazyčnou verzi BBC řekl, že už přímo při natáčení probíhaly protesty, aniž by kdokoliv viděl jediný záběr, a dokonce se objevily iniciativy požadující zákaz filmu. Skutečný uragán ovšem vypukl po zveřejnění oficiálního traileru. Za dvě a půl minuty si divák (aspoň ten český, odkojený povětšinou hollywoodskou produkcí, se kterou se nejčastěji potkává v našem televizním vysílání) udělá představu, že příběh není o moc jiný, než nač je zvyklý v podobném žánru: politika v historických kostýmech, intriky u dvora, nešťastná láska panovníka a jeho poddané, nějaká ta milenecká scéna.
Píchnutí do vosího hnízda
Hlavní problém spočívá ve zpochybnění cara jakožto morální autority pro některé konzervativněji založené pravoslavné věřící. Učitěl to pro BBC vysvětluje: „Jejich názor je prostý: Mikuláš II. a jeho rodina byli pravoslavnou církví prohlášeni za svaté [poté, co byli zastřeleni bolševiky – pozn. autorky], a proto se tedy car nemohl do nikoho zamilovat, a už rozhodně nemohl mít žádné mimomanželské vztahy, to si všechno vymyslel režisér.“
Takže zhruba dvouvteřinová scéna traileru, kde je zachycena milostná scéna Mikuláše II. a Matildy, musela působit jako rudý hadr na býka. Protesty obratem nabraly na intenzitě, proti filmu vystoupili zástupci některých církevních organizací, snímek posuzovali odborníci, zda je vhodný pro veřejné promítání. Pod mediálním a veřejným tlakem byla z původního traileru vystřižena ona milostná scéna a v současné podobě jej můžete vidět zde.
Ústupek režiséra ovšem nevedl k uklidnění situace: podpálená auta s nápisem „hořím kvůli Matildě“, hrozby útoku na kina, kde se snímek chystali promítat. Největší ruský řetězec kin 12. září zveřejnil prohlášení, že Matildu neuvede do distribuce kvůli obavám o bezpečnost diváků. Oficiální místa vyzývají k ráznému zakročení proti pachatelům. Mluvčí prezidenta Putina Peskov je nazval extremisty a ministr kultury je odsoudil jako sektářské žháře. Představitelé ruské pravoslavné církve se od radikálů distancují, ale samotné útoky proti filmu neodsoudili.
Zastánci tradičních hodnot
Na celý případ je ovšem nutné dívat se v širších souvislostech. Kauza se totiž odehrává na pozadí procesu, který v Rusku probíhá již několik let. Svobodná umělecká tvorba je napadána ze strany některých konzervativně smýšlejících občanů a různých nacionalistických či nábožensky zaměřených spolků.
Protest těchto „zastánců tradičních hodnot“, jak se sami nazývají, často nekončí jen u slovní kritiky. Je znám nespočet případů, kdy odpůrci zničili vystavená díla, polili umělce zelenou dezinfekční tekutinou, která jde jen obtížně smýt nebo jej zbili. Mapováním tohoto fenoménu se detailně zabývá dnes již bývalý ředitel Treťjakovské galerie v Moskvě Andrej Jerofejev, jehož skvělé eseje podávají smutný důkaz o stavu moderního umění v Rusku a postupném vyštvávání nepohodlných umělců ze země.
Ti, kteří udělají špinavou práci
Současná ruská vláda taková sdružení podporuje, buď finančně skrz kulturní granty, jedná-li se aspoň formálně o oficiální spolky, nebo směšně nízkými či žádnými tresty za výtržnictví, jsou-li pachateli bandy chuligánů. Vtip spočívá v tom, že pokud díla umělců budou likvidována odpůrci z řad občanů, nebude potřeba cenzura. Oč méně starostí by měl ruský režim, pokud by se na skupinu Pussy Riot zpívající v pravoslavném chrámu spontánně vrhli radikálně naladění věřící a před zraky těch umírněných je sami ztloukli. Noviny by pak nepřinášely zprávy o vězních svědomí úpících pod nedemokratickou vládou, ale spíše o výtržnicích a spravedlivém hněvu lidí.
Podobně je to s Matildou. Film ovšem nechtějí zakázat státní orgány, ale spolky vystupující na obranu pravoslaví, které dlouhou dobu stát podporuje, aby se nebáli „dát najevo“ svůj názor. V tomto konkrétním případě se však roztáčí spirála hysterie a násilí, která aspiruje, aby se vymkla jakékoliv hranici. Perličkou na závěr zůstává, že podle názoru Kirilla Razlogova, ředitele Sdružení ruských filmových kritiků, se Matildě díky tomuto rozruchu rapidně zvýšily šance reprezentovat Rusko na Oscarech.