„Dojde k sovětizaci ekonomiky, k přechodu na samozásobitelské hospodářství v národním měřítku, přičemž jediným velkým dovozním kanálem bude Čína… Lidé přestanou cestovat, protože je to drahé. Ropné produkty a základní potraviny mohou s poklesem vývozu zlevnit. Dojde k prudké změně kvality spotřeby zboží. Jinými slovy, lidé, a to i ti chudí, si dříve kupovali hodně služeb a zboží, ale nyní poptávka po nepotřebném zboží a službách drasticky klesne. Spotřeba se přesune ve prospěch základních věcí. Pokud chceme mít stabilní ekonomiku s družstvem Ozero (proslulé družstvo mocných a bohatých lidí spojených celé roky s Vladimirem Putinem, pozn. aut.), s excesy siloviků, s nepřehledně těžkými zákony, s nefunkčním soudním systémem, s odříznutím od vyspělého světa, s touto strukturou rozpočtu, musí to být velmi jednoduché. Měla by vyrábět auta UAZ, pracovní oděvy a lopaty sovok a zbytek nakupovat v Číně za peníze z ropy, kovů a plynu.“

Dále čtěte

Jak se nezbláznit z nabídky duchovna? O tom je nová kniha Jana Jandourka

Na e-shopu FORUM nyní najdete novou knihu našeho autora, komentátora Jana Jandourka. Jmenuje se Něco je nad námi – a…

Andrej Movčan dále vysvětluje, proč je pro Rusko obtížné vyrábět nejen technologicky složité zboží, ale i to docela jednoduché, jako je třeba moderní nábytek:

„Ano, můžeme! Jen si myslím, že se bude vyrábět více stejného nábytku. Přesně takové jednoduché věci mám na mysli: nábytek vyrobený například z březového dřeva. Další otázkou je, jaký nábytek to bude? Budou ho všichni chtít ve svých domovech? Ukazuje se totiž, že například kování nelze vyrábět v Rusku. Můžete si vyrobit skříň, ale ne dveře.“

Proč? Odpověď je podle finančníka jednoduchá:  „Myslím tím, že takové panty a kliky, jaké se vyráběly před 50 lety, budeme pravděpodobně jednou schopni vyrobit. Vzpomínáte si na komody, které se špatně vysouvaly? Měly otvory po obou stranách zásuvky a dřevěné lišty pro ně v komodě. A abychom vyrobili moderní panty a úchyty s magnetickými držáky, které se zacvaknou, které se nastaví tak, aby se zásuvka vysunula na kolečkách, a dokonce i se zarážkou, to už neumíme a nemáme odkud brát.“

V Rusku byl podle Movčana problémem systém, který žil na úkor peněz získaných za uhlovodíky a kovy a jinak všechno dělal špatně.  Podnikání se nijak nerozvíjelo, každý chápal, že mu stejně zisk seberou. A ti, kteří se do toho pustili, se potýkali s dalšími problémy: vysokou cenou peněz, přísnou měnovou politikou, podnikatelskými riziky a podobně. Do toho teď ještě přišly sankce. A ty, jak připomíná, nejsou jen ekonomickou záležitostí, protože Západ uvažuje trochu jinak.

„Lidé v Rusku, i když jsou nazí a hladoví, ale hrdí, budou stále stát v pozici, ve které se rozhodli stát, hlavně ne na kolenou. Sankce však nejsou způsobem, jak něčeho rychle dosáhnout. Sankce jsou navíc určitým druhem morálního prohlášení. Je to prohlášení, že Evropa a Amerika nechtějí mít co do činění s penězi, na nichž jsou krvavé otisky prstů. Žiji v Evropě a dobře vím, jak to funguje. Studoval jsem v Americe a vím, jak je to tam organizované. Na rozdíl od Ruska je to velmi důležitá součást jejich mentality: v případě sankcí prostě následují slavného hrdinu z Jesus Christ Superstar a zpívají I don’t want your blood money. A to není řečnická figura, to není demonstrace, to je vážně míněný postoj – a neříkejte, že dosud (stejně jako ten samý hrdina) brali tyto peníze a podnikali a vítali kremelské oligarchy; to je minulost.“