Vladimir Putin s exministrem obrany Sergejem Šojgu (vlevo) a náčelníkem generálního štábu Valerijem Gerasimovem (vpravo). FOTO: Tisková služba prezidenta Ruské federace / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
FOTO: Tisková služba prezidenta Ruské federace / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
Generálplukovník Leonid Ivašov, předseda Všeruského důstojnického shromáždění, napsal výzvu prezidentovi a občanům Ruské federace „Předvečer války: Výzva Všeruského shromáždění důstojníků prezidentovi a občanům Ruské federace“. Přinášíme její znění, jak byla publikována na stránkách OOC.su.
Výzva Všeruského shromáždění důstojníků prezidentovi a občanům Ruské federace
Dnes lidstvo žije v očekávání války. Válka znamená nevyhnutelné ztráty na životech, ničení, utrpení velkých mas lidí, zničení jejich způsobu života a narušení životních systémů národů a národností. Velká válka je velká tragédie, těžký zločin. Tak se stalo, že se Rusko ocitlo v centru této hrozící katastrofy. A možná poprvé ve své historii.
Dříve Rusko (Sovětský svaz) vedlo nucenou (spravedlivou) válku, a to obvykle tehdy, když nebylo jiné východisko, když byly ohroženy životní zájmy státu a společnosti.
A co dnes ohrožuje existenci samotného Ruska a existují takové hrozby? Lze tvrdit, že hrozby skutečně existují – země je na pokraji dokončení svých dějin. Všechny životní oblasti, včetně demografie, se neustále zhoršují a rychlost vymírání obyvatelstva láme světové rekordy. Degradace má systémovou povahu a v každém složitém systému může zhroucení jednoho prvku vést ke zhroucení celého systému.
A to je podle našeho názoru hlavní hrozba pro Ruskou federaci. Je to však vnitřní hrozba, která vychází z modelu státu, kvality moci a stavu společnosti. A příčiny jejího vzniku jsou vnitřní: neživotaschopný model státu, naprostá nekompetentnost a neprofesionalita systému moci a správy, pasivita a dezorganizace společnosti. V takovém stavu žádná země dlouho nepřežije.
Co se týče vnějších hrozeb, ty jistě existují. Podle našeho odborného hodnocení však v současné době nejsou kritické a přímo neohrožují existenci ruské státnosti a jejích životních zájmů. Celkově je zachována strategická stabilita, jaderné zbraně jsou pod spolehlivou kontrolou, nedochází k budování silových uskupení NATO ani k ohrožujícím aktivitám.
Situace kolem Ukrajiny je tedy především umělá a slouží některým vnitřním silám, včetně Ruské federace. V důsledku rozpadu SSSR, na němž se rozhodující měrou podílelo Rusko (Jelcin), se Ukrajina stala nezávislým státem, členem OSN a má právo na individuální a kolektivní obranu v souladu s článkem 51 Charty OSN.
Ruské vedení stále neuznalo výsledky referenda o nezávislosti DLR a LLR (Doněcká lidová republika a Luhanská lidová republika, pozn. red.), zatímco na oficiální úrovni, včetně minských jednání, opakovaně zdůrazňovalo, že jejich území a obyvatelstvo patří Ukrajině.
Opakovaně zazněla také prohlášení na vysoké úrovni o přání udržovat normální vztahy s Kyjevem, aniž by byly vyčleněny zvláštní vztahy s DLR a LLR. Otázka genocidy ze strany Kyjeva v jihovýchodních regionech nebyla v OSN ani v OBSE vznesena. Aby Ukrajina zůstala přátelským sousedem Ruska, bylo samozřejmě nutné, aby demonstrovala přitažlivost ruského státního modelu a systému vlády.
Ale Ruská federace ne, její model rozvoje a zahraničněpolitický mechanismus mezinárodní spolupráce odcizuje téměř všechny její sousedy, a nejen to. To, že Rusko získalo Krym a Sevastopol a mezinárodní společenství je neuznalo za ruské (a proto je naprostá většina států světa stále považuje za součást Ukrajiny), jasně ukazuje na neúspěch ruské zahraniční politiky a neatraktivitu té domácí. Pokusy pomocí ultimát a hrozeb silou přimět lidi, aby „milovali“ Ruskou federaci a její vedení, jsou nesmyslné a velmi nebezpečné.
Použití vojenské síly proti Ukrajině by zaprvé zpochybnilo existenci samotného Ruska jako státu a zadruhé by z Rusů a Ukrajinců navždy učinilo nepřátele na život a na smrt. Za třetí, na jedné i druhé straně budou zabíjeny tisíce (desetitisíce) mladých, zdravých dětí, což jistě ovlivní budoucí demografickou situaci ve vymírajících zemích. Pokud k tomu dojde, budou ruská vojska na bojišti čelit nejen ukrajinským vojákům, mezi nimiž bude mnoho ruských dětí, ale také vojákům a technice mnoha zemí NATO a členské státy aliance budou nuceny vyhlásit Rusku válku.
Prezident Turecké republiky Erdogan jasně řekl, na čí straně bude Turecko bojovat. A můžeme předpokládat, že obě turecké polní armády a námořnictvo dostanou rozkaz „osvobodit“ Krym a Sevastopol a případně vtrhnout na Kavkaz.
Rusko by navíc bylo jednoznačně zařazeno do kategorie zemí ohrožujících mír a mezinárodní bezpečnost, byly by na něj uvaleny přísné sankce, stalo by se vyvrhelem mezinárodního společenství a pravděpodobně by bylo zbaveno statusu nezávislého státu.
Prezident a vláda, ministerstvo obrany nemohou nechápat takové důsledky, tak hloupí nejsou.
Vyvstává otázka: jaký je skutečný účel vyvolávání napětí na pokraji války a možného rozpoutání rozsáhlých bojů? Že k tomu dojde, naznačuje počet a složení vojenských sil, které strany vytvoří – nejméně sto tisíc vojáků na každé straně. Odhalením svých východních hranic Rusko přesouvá své formace k hranicím Ukrajiny.
Podle našeho názoru se vedení země, které si uvědomuje, že není schopno vyvést zemi ze systémové krize a že to může vést k lidovému povstání a změně moci v zemi, s podporou oligarchie, zkorumpovaného úřednictva, fetiše médií a bezpečnostních služeb rozhodlo aktivizovat svou politickou linii za účelem konečného zničení ruské státnosti a vyhlazení původního obyvatelstva země.
A válka je prostředkem, jak tento problém vyřešit, aby se ještě nějakou dobu udrželi u protinárodní moci a uchovali si bohatství uloupené lidem. Jiné vysvětlení nelze předpokládat.
Požadujeme od prezidenta Ruské federace, my, důstojníci Ruska, aby se vzdal své zločinné politiky vyvolávání války, v níž by Ruská federace byla sama proti spojeným silám Západu, aby vytvořil podmínky pro realizaci článku 3 Ústavy Ruské federace v praxi a aby odstoupil.
Obracíme se na všechny vojáky v záloze a ve výslužbě, občany Ruska s doporučením být bdělí, organizovaní, podporovat požadavky Rady Všeruského důstojnického shromáždění, aktivně vystupovat proti propagandě a rozpoutání války, nedopustit vnitřní občanský konflikt s použitím vojenské síly.
Generálplukovník Ivašov L. G.
(Konec úplného znění prohlášení.)
Širší kontext generálova prohlášení
Mark Galeotti v komentáři na Themoscowtimes.com zasazuje toto prohlášení do širšího kontextu. Podle něj stojí za pozornost, že „generálplukovník ve výslužbě Leonid Ivašov, muž známý jako obhájce sovětského systému, nyní předseda neoficiálního Všeruského shromáždění důstojníků, zveřejnil na svých internetových stránkách takový ‚neomalený‘ požadavek nejen na Vladimira Putina, aby ukončil svou ‚zločinnou politiku vyvolávání války‘, ale aby skutečně odstoupil“.
Ivašov komplexně pranýřuje režim za vytvoření situace, v níž hlavní hrozby pro systém nepřicházejí z Ukrajiny nebo ze Západu, ale zevnitř. „To vše je třeba zasadit do kontextu. Ivašov je dlouhodobým kritikem současného režimu (a Západu, když už jsme u toho) a Všeruské důstojnické shromáždění je přes svůj expanzivní název orgánem s omezenou politickou vahou a nejistým počtem členů, který je do značné míry domovem vysloužilých důstojníků a důstojníků v záloze s extrémně nacionalistickými názory. Jeho členem je například plukovník Vladimir Kvačkov, bývalý příslušník speciálních jednotek Specnaz, uvězněný za pokus o atentát na Anatolije Čubajse v roce 2005.
Ivašovova výzva je však připomínkou skutečnosti, že ačkoli liberální opozice přátelská Západu může mít větší vliv na představivost veřejnosti – a jistě i na pozornost západních novinářů, diplomatů a akademiků – existuje také silný proud nacionalistické kritiky Putina, který se propojuje s prvky systémové i nesystémové opozice, ale má také stoupence v bezpečnostním aparátu, na němž Kreml závisí.“
Galeotti píše, že „ačkoli jsou vůdci a zjevné struktury nacionalistů často amatérští, marginální a nepříjemní, mají nápadně širokou odezvu“. „Zdá se, že tato kritika oslovuje širokou vrstvu středního stavu v armádě a bezpečnostním aparátu: kapitány, majory, dokonce i některé plukovníky, důstojníky z povolání, kteří nežijí skutečně zhýčkaným životem jako nejvyšší velitelé, kteří pravděpodobně vstoupili do armády alespoň částečně z pocitu povinnosti a kteří cítí, že jejich hodnoty jsou těmi na vrcholu velení zavrhovány.“
Skutečnost, že se generál takto veřejně ozval, vypovídá o frustraci a znepokojení, které pociťuje část ruské politické scény. Té části politické scény, která je sice v pozadí, ale podle Galeottiho „má možná větší vliv než kterákoli jiná v bezpečnostních složkách, které jsou také nejvyššími garanty Putinovy autority“.
