NÁZOR / Poslanec SPD Jaroslav Foldyna, známý také jako fanoušek oddílu putinovských motorkářů Noční vlci, našel pozoruhodnou souvislost. Zveřejnil obrázek z dílny své strany, kde je několik diktátorů s krví tisíců lidí na rukou. Vedle sebe jsou Bašár al-Asad, Alexandr Lukašenko, Slobodan Miloševič, Saddám Husajn a Muammar Kaddáfí. A u toho je text: „Víte, co mají společného? Odmítli privatizaci a rozkradení svých vlastních zemí.“ Foldyna tak jen dokazuje, že nic zvrhlého a odporného mu není cizí.
„Nejde o ty konkrétní osoby, jde o princip. O princip dvojího metru, o pokrytectví, které má na kontě miliony mrtvých,“ podělil se Foldyna o své volné asociace na Facebooku. Proč tam SPD Tomia Okamury v nějakém podivném hnutí mysli ty osoby dává, když o ně nejde, se dá jen těžko pochopit. Společné ale něco mají. Všichni byli známí autoritářským stylem vlády, potlačovali opozici a omezovali občanská práva. Dokázali si udržet moc značně dlouho, často desítky let a vytvořili kolem sebe kult osobnosti. A všichni mají na rukou krev lidí, kteří se provinili jen tím, že s nimi nesouhlasili. Téměř všichni byli svrženi (zatím kromě Lukašenka) a tři z této pětice jsou mrtví.
Pokud si někdo nedoplnil znalosti, což u SPD lze předpokládat u většiny činovníků i stoupenců, nabízíme krátké doučování. Koho tedy Foldyna obdivuje?
- Bašár al-Asad (Sýrie)
Bombardování civilních cílů, použití chemických zbraní (například útoky sarinem v Ghútě a Dúmě), mučení a nezákonné zatýkání, vytváření uprchlické krize. - Alexandr Lukašenko (Bělorusko)
Násilí proti demonstrantům a mučení během protestů v roce 2020 a poté, zatýkání politických oponentů, omezení svobody projevu a tisku, manipulace voleb. - Slobodan Miloševič (Jugoslávie)
Genocida a zločiny proti lidskosti při konfliktech v Bosně a Hercegovině, Kosovu a Chorvatsku, etnické čistky a masakr ve Srebrenici, represe vůči kosovským Albáncům a jiným etnickým skupinám. - Saddám Husajn (Irák)
Zodpovědnost za masakr v Halabdži (chemický útok na kurdské obyvatelstvo) a Operaci al-Anfal, kde byly zabity desítky tisíc Kurdů, masové popravy, mučení a zmanipulované soudy, například masakr v Dudžajlu, invaze do Kuvajtu a válka s Íránem, kde byly použity chemické zbraně. - Muammar Kaddáfí (Libye)
Brutální potlačování demonstrací během arabského jara v roce 2011, včetně bombardování civilních cílů. Mučení, nezákonná zatýkání a vraždy, podpora teroristických skupin a atentátů, například bombový útok na civilní letadlo nad Lockerbie.
Za nitky tahalo a tahá Rusko
Kromě toho je tu ještě společný jmenovatel, totiž že všichni se těšili přízni Ruska a dostávali od něj podporu. Ať již prováděli svým vlastním občanům a okolí cokoliv. I jen letmý pohled na jejich paláce se zlatými vanami celkem jasně říká, kdo tady „privatizoval“ a kradl. Obyčejným lidem se naopak – oproti Foldynově lži – pod jejich vládou žilo většinou bídně. Mytologie šířená ruskou propagandou vyzvedává „stabilitu“ těchto diktatur a pomíjí, že „stabilita“ byla zajištěná terorem. Přitom diktatury v sobě mají zakódovanou hrozbu chaosu, až diktátor jednou zmizí. Dobře viditelné je to v Iráku i Lybii. Že k tomu dojde, zajistí nakonec přinejmenším příroda, a zajištění hladkého nástupnictví bývá obtížné.
Kampaně SPD nebyly nikdy moc inteligentní, ovšem výplody agitačního střediska Tomia Okamury jsou už tak primitivní, že to skoro vypadá jako sabotáž. Žádná konspirace v tom ale není. Základním sdělením má být, že zlé síly (Amerika a celý Západ) svrhávají odvážné národní vůdce a způsobují utrpení prostých lidí. Proto je třeba se od globalistů odvrátit, vystoupit z jejich organizací (Evropské unie a NATO) a provozovat politiku všech azimutů. Zvláště vhodný by byl pro nás nejspíš azimut 67,9 stupně směrem na východ-severovýchod, protože tam leží Moskva.
Přehlížet zločiny, mít hluboké pochopení pro diktátory, do jejichž obav se prý musíme vciťovat, diskreditovat vlastní vlády, narušovat obranyschopnost svých zemí a šířit absurdní ruské pohádky – to je u údajně vlasteneckých stran prý bojujících za mír nejspíš povinné. Je to nechutné, ale jako kšeft to jistě není špatné. Pro své oblíbence má putinovský režim vždy dost prostředků.