Problémy má v Rusku každý, kdo se nedělí o zisky. Další zdroj potíží v ruské společnosti vyplývá z nulové reflexe v minulosti napáchaných zločinů. Ruské poměry v obou těchto ohledech přibližuje zkušenost jednoho z pronásledovaných kozáků, později úspěšného podnikatele, který se ale dodnes musí mít před režimem na pozoru.

Vladimir Petrovič Melichov přežil genocidu kozáckého národa i pozdější komunistickou šikanu. Politicky pronásledovaný je ale dodnes.

Hrobeček v dolech
Před Stalinovou tajnou policií se s rodinou ukrývali v dolech, kde také pod cizími jmény pracovali. Nakonec je represivní mašinérie přece našla, KGB za nimi dokonce sjela kilometr pod zem, ovšem nahoru se už zatýkací komando nevrátilo. Horníci drželi při sobě, Melichovovým pomohli a členy komanda kdesi v šachtě pohřbili. Byl z toho poprask, ale do podzemního labyrintu se už nikdo z KGB znovu neodvážil. Raději se pokusili Melichovovy vyhladovět. Jenže ti, opět díky pomoci horníků, i tentokrát přežili.

Stalin zemřel, syn vystudoval stavařinu a kvůli špatnému kádrovému profilu (bolševický eufemismus pro silné odbojné osobnosti) nastoupil do jedné cementárny u Moskvy, kde se od špinavého postu mezi drtiči a mlýny vypracoval na provozního inženýra.

Byt pro soudruha
Zásadní skok v kariéře přišel s Gorbačovovými reformami, kdy ho ostatní zaměstnanci delegovali na pozici ředitele. Úřady svolily jen kvůli mizernému stavu podniku, který byl podle jejich přesvědčení před krachem, a zdálo se jim výhodné, aby vina za hrozící propuštění tisíců lidí padla na hlavu tohoto nestraníka. Nic takového se ale nestalo.

Melichov změnil výrobní program a začal vyrábět žádané stavební prvky, díky čemuž továrnu opět postavil na nohy. Do podniku investoval, rozšiřoval provozy a podobně jako Tomáš Baťa se jal stavět domy pro zaměstnance. Potřebná povolení ale komunisté z obvodního oddělení podmínili tím, že čtvrtina bytů připadne „jejich soudruhům“. Melichov to přislíbil, domy postavil, a jednoho dne před hotovým komplexem sledoval komunistické úředníky, jak přestřihávají pásku a vedou slavnostní řeči. Následně se dožadovali slíbených bytů, a ředitel jim jen pokynul, ať si sami vyberou. „Vždyť v každém z nich už jsou lidi,“ vrátili se s nepořízenou. „Inu, jsou v nich lidi,“ přisvědčil Melichov. „Tak jim řekněte, že se mají vystěhovat. Jste soudruzi, nárok na to máte,“ nabídl řešení. Rozpoutal skandál, při němž úřady chtěly Melichova odvolat, ten ale popsal situaci pracovníkům továrny, kteří se za svého ředitele postavili.

Potomci vrahů s mocí úřední
Po rozpadu bolševického impéria stavěl po celé Ruské federaci, a když už měl velmi dobré zisky, vydal se po stopách předků. Koupil velký pozemek v kozácké stanici (osadě) Jelanská, v níž před bolševickým pučem žilo na 9000 obyvatel, ale v důsledku následného vyvražďování jich tam dnes žije pouhých 16 000. Na parcele postavil muzeum protikomunistického odboje kozáků, v němž vystavuje relikvie a dokumenty spjaté s útlakem kozáků. To místní úřady včetně vedení oblasti popudilo. Jak se totiž ukázalo, jsou v nich potomci strůjců genocidy, jimž se připomínky temné historie ani trochu nehodí. Melichova proto obvinili z falšování dějin a poslali ho do vazby mezi kriminálníky, kde ho v rozporu se zákonem drželi tři čtvrtě roku.

Když ho po mezinárodní petiční akci na příkaz generálního prokurátora propouštěli, dali mu radu. „Protentokrát jsi vyvázl. Ale pouč se a dělej to jako všichni ostatní – když máš zisky z podnikání, tak je koukej vyvézt do zahraničí a neobtěžuj s nějakými muzei, jinak dopadneš hůř.“ Melichov reagoval tím, že na předměstí Moskvy postavil druhé muzeum, tentokrát už jen protikomunistického odboje, přesto od té doby čelí sérii nepříjemností.

Když chtěl se dvěma ruskými kněžími odletět na slavnostní odhalení kaple upomínající na jeden z dalších masakrů kozáků, nikdo z této trojice nenastoupil do letadla, neboť si každého z nich v jiném městě podala policie. Kolem jednoho vyprovokovali rvačku před kadeřnictvím, kam před odletem zamířil. Opodál čekající policie zapsala křivé svědectví agresorů, které vyšetřovala, dokud dotyčnému neuletělo letadlo. Melichovovi, který měl odlétat z Moskvy, při kontrole vyřízli stránku z pasu, takže doklad neplatil. Třetího, kněze, ztloukli a zavřeli, aby ho o dva dny později propustili s omluvou, že šlo o záměnu.

Poslední větší akce režimu proti Melichovovi začala razií v jeho domě, při níž zakuklenci vyráželi beranidlem i odemčené dveře a vodili po domě údajné svědky z řad civilních obyvatel, o nichž později vyšlo najevo, že šlo o agenty. Zakuklenci v domě „objevili“ zbraň a náboje. Nefunkční muzejní pistole z 19. století Melichovovi skutečně patřila, dvou krabiček nábojů v dětském pokoji se však ani nedotkl s vysvětlením, že nejsou jeho. Za nedovolené ozbrojování mu hrozily dva roky lágru, kde se režim zbavuje odpůrců s pomocí kriminálníků, jimž za podobné služby poskytuje různé výhody.

Před podobným koncem Melichova zachránila jeho právnička, která zjistila, že sériová čísla na krabičkách patron náležela k sérii určené výhradně pro ministerstvo vnitra. Úřady tedy musely vystačit s jediným skutečným nálezem. Soudní znalec, který byl zjevně pod značným tlakem, muzejní pistoli popsal jako nefunkční, nekompletní a zkorodovanou, ovšem dodal větu, že po opravě a doplnění dílů by možná byla schopná výstřelu. Soud poslední část posudku vytrhl z kontextu a Melichovovi vyměřil rok domácího vězení. Jakkoliv to už skončilo, tajná policie podnikateli, který se momentálně zadlužuje stavbou hotelu na Rhodosu, pod nejrůznějšími záminkami brání ve vycestování. Chce, aby zkrachoval. Do současnosti absolvoval více než 400 soudních stání. Přesídlit z Ruska ale nechce s tím, že zlu se neustupuje, to by si prý přestal vážit sám sebe.

Příběh kozáka Vladimira Melichova deník FORUM24 zaznamenal při rozhovoru s historikem Alexejem Kelinem

Alexej Nikolajevič Kelin (1942)
Historik žijící v České republice, zastupuje ruskou menšinu v Radě vlády pro národnostní menšiny. Pochází z rodiny ruských protikomunistických emigrantů, která přežila likvidaci zbytků ruské emigrace v roce 1945. Je spoluautorem Velkých dějin Ruska 20. století, spolupracuje s Putinovým kritikem, taktéž historikem Andrejem Zubovem.