
Vladislav Surkov FOTO: commons.wikimedia.org/CC BY 4.0/Kremlin.ru
FOTO: commons.wikimedia.org/CC BY 4.0/Kremlin.ru

Vladislav Surkov, někdejší klíčová postava ruské politiky a blízký poradce Vladimira Putina, v rozhovoru pro L’Express nabízí pohled na současné dění v Evropě, válku na Ukrajině a dlouhodobé cíle Ruska. Tvrdí, že současná situace v Evropě připomíná Leninův výrok o týdnech, kdy se dějí desetiletí, a předpovídá, že hlavní zvraty teprve přijdou, včetně možného rozpadu NATO a EU v důsledku americké „perestrojky“.
V období let 2000–2008 byl Surkov hlavním politickým stratégem Vladimira Putina. Tehdy vytvořil systém úplné kontroly ruských televizních stanic, byl činný v putinovské straně Jednotné Rusko a podílel se na vytvoření některých nových politických stran – například Rodina (Vlast) pod vedením Sergeje Glazjeva a Dmitrije Rogozina a Správná věc podnikatele Michaila Prochorova. Surkov inicioval rovněž vznik mládežnického hnutí Naši, podporujícího politiku Vladimira Putina. Putin jej za ne zcela jasných okolností z postu svého poradce odvolal v únoru 2020.
„Washington vychází ze stagnace. Ještě je čeká perestrojka, glasnost a nové myšlení. Sovětská perestrojka vedla ke kolapsu východního bloku. Rozpadne se NATO a Evropská unie v důsledku americké perestrojky? To je otázka,“ uvažuje Surkov.
Surkov považuje Ukrajinu za umělý státní útvar, jehož rozpad na „přirozené fragmenty“ je nevyhnutelným cílem Ruska, ať už vojensky, nebo diplomaticky. Zdůrazňuje, že ruská expanze, podle něj zakotvená v konceptu „ruského světa“, nemá hranice a šíří se všude, kde je ruský vliv přítomný, přičemž síla a rozsah tohoto vlivu závisí na Boží vůli a ruské moci.
„Vojenské nebo vojensko-diplomatické rozdrcení Ukrajiny. Rozdělení tohoto umělého kvazistátu na jeho přirozené fragmenty. Cíl bude dosažen,“ formuluje ideolog ruský cíl na Ukrajině.
„Ruský svět nemá hranice. Je všude tam, kde je ruský vliv, ať už kulturní, informační, vojenský, ekonomický, ideologický nebo humanitární,“ definuje dál neomezenou povahu ruské expanze.
Na otázku, zda lze národy násilím připojit k ruskému světu, reaguje kritikou Západu, který podle něj ignoruje vůli ukrajinského lidu a podporuje menšinový prozápadní režim v Kyjevě. Surkov také naznačuje, že sjednocení Ruska a Ukrajiny je přirozeným cílem obou stran od rozpadu SSSR, údajně však narušeným západními převraty v letech 2005 a 2014.
„Evropa ignorovala subjektivitu ukrajinského lidu podporou dvou státních převratů v Kyjevě. Západ se snaží Ukrajinu podrobit násilím, aniž by někdo chápal proč… Mírovou spolupráci znemožnily dva převraty na Ukrajině podporované Západem, v roce 2005 a 2014. Ukrajinci byli nezákonně podrobeni vládě agresivní menšiny.“
Vladislav Surkov pak tvrdí, že po stabilizaci vnitřní a mezinárodní situace Ruska dojde k postupnému uvolnění autoritářství, avšak geopolitická osamělost zůstává trvalou součástí ruské identity. Vidí potenciál spolupráce s Čínou v rámci „velké severské civilizace“, kde Rusko hraje klíčovou roli.
Surkov, jakožto tvůrce „putinismu“, naznačuje jeho vliv na Trumpovy myšlenky o suverénní demokracii, ale odmítá univerzalitu liberální demokracie, kterou považuje za přežitou ve své domnělé nadřazenosti. „Budoucnost nepatří globalistům, ale patriotům.“ Obhajuje ruský model „demokracie s monarchistickým archetypem“ jako efektivní, přestože závisí na jednom muži. Myslí si, že absence „cara“ vedla Rusko vždycky k chaosu. Závislost na jedné osobě je sice podle něj rizikem, ale zároveň silou ruského modelu, který považuje za splnění své vize z roku 1999.
„Ruští liberálové konce 80. a počátku 90. let se dopustili omylu, když si mysleli, že Rusko je prázdný list, na kterém mohou postavit cokoli a cokoli. Zapomněli, že Rusko existuje již tisíc let, že jeho základy byly položeny dávno před námi a že tyto základy určují nejen naše možnosti. Diktují také naše nemožnosti a stanovují jasné hranice pro jakoukoli budoucí výstavbu státu. Politické nástroje nejsou tak důležité, jak si rádi myslíme. Politika je především doménou emocí a vášní a teprve potom jde o nástroje,“ vysvětluje, proč podle něj neměly liberální reformy v Rusku naději na úspěch.
S výsledkem svého díla je ale spokojen a ještě se zamyslí nad tím, zda je třeba nějaké detaily doladit.
„Jak jsem řekl, systém, který jsem pomáhal vytvořit, je z 99,9 procenta takový, jaký jsem si představoval. Zatím nevím, jak se vypořádat se zbývající jednou desetinou procenta: jde o drobnou odchylku od plánu, která nemá žádný význam, nebo o zásadní nedopatření, o chybu z mé strany? Budu o tom přemýšlet…“ uzavírá rozhovor Vladislav Surkov.