Velitel praporu Vostok v takzvané Doněcké lidové republice Oleksandr Chodakovskij je přímo na frontové linii a průběžně na sociální síti Telegram sděluje své postřehy. Je zřejmé, že je zcela oddán Putinovu tažení, ale občas dává najevo některé své frustrace. Především má nejspíš dojem, že se válka vede špatně a na některých místech tomu vedení prostě nerozumí.

Dne 29. července velitel sdělil, že se mu vůbec nelíbí, jak se k propagaci vlastenectví používá reklama. Z kontextu je zřejmé, že se mu nelíbí velké billboardy, kde se obrazy automaticky převinují, takže po portrétu „hrdinného vojáka“ následuje reklama na nějaký banální produkt. Chodakovskij píše: „Důrazně se ohrazuji proti lehkovážnému využívání venkovní reklamy k propagaci vlastenectví. Už jsem řekl, že veselá hesla na pozitivních obrázcích jsou zcela mimo napětí a drama okamžiku a spíše dráždí, než inspirují. Ti, kteří tyto koláže s nejrůznějším veselím tvoří, to zřejmě dělají v pohodlí domova a s šálkem voňavé kávy v ruce.“

Dále čtěte

Nový Týdeník FORUM: Apokalypsa v Českém Švýcarsku

Ve chvíli, kdy se štiplavý dým přihnal s větrem o závod z lesů v okolí Hřenska až do Prahy, je…

V tom má velitel nejspíš pravdu. Zatímco jsou mladí muži z Dagestánu, Tuvinské republiky a Burjatska posíláni na smrt, jejich ruští vrstevníci v Moskvě nebo Petrohradu se mohou jít večer po škole nebo práci někam poveselit do víru velkoměsta. Někteří z nich zřejmě v práci vymýšlejí propagaci válečného hrdinství, do kterého se nehrnou a do kterého je zatím Putin raději nenutí, protože by se nejspíš najednou ukázalo, že jsou všichni choří, nebo je nelze najít.

Velitel pokračuje: „Moskva však zašla ještě dál a na reklamní obrazovky umisťuje obrázky válečných hrdinů, což je v principu správné, ale provedení je špatné: vidíte ruského vojáka nebo důstojníka, pozorně se podíváte na nápis, a než se nadějete, obrázek nahradí reklama na luxusní stomatologii (dobře, ne na hygienické vložky). Srovnáváme tento čin s komerčními službami, které potřebují reklamu? Zeptejte se autora nápadu – řekne, že ne. Ale ve vnímání, když automatický přístroj převine pro vás důležitý obrázek a podstrčí vám komerční reklamu, se ukáže, že je to přesně ono: mezi bojovníkem-hrdinou a inzerovaným zbožím-službou není žádný rozdíl! Je to neúcta k činům všech našich vojáků, fraška a výmluva, místo aby se země odvděčila svým obráncům.“

Dále čtěte

Kupte si Speciál FORUM a přispějte na sbírku pro ukrajinskou armádu. Pomáhejte s námi

Brzy to budou čtyři měsíce, kdy ruský prezident Vladimir Putin rozpoutal válku proti Ukrajině. Napadená země se tvrdě brání a…

Tady má velitel ovšem věcnou chybu. Ti vojáci nejsou „obránci“, protože nic a nikoho nebrání. Jsou na území cizí země, která tu jejich nenapadla. Pokud něco brání, tak nanejvýš koryta kremelských činovníků. Jenomže ani to neplatí, protože jejich koryta a dači a jachty jim nikdo nebral, aspoň zatím. Alexej Navalnyj jen publikoval, že to všechno panstvo má, ale ten už je v lágru a jeho spolupracovníci museli prchnout. „Hrdinové“ bojují jen za bludy v Putinově hlavě, především ale za peníze, které by si ve svých bídných „republikách“ nevydělali.

Kouzelný je závěr: „To je příklad toho, jak když máme dobré úmysly, ale jsme lhostejní k jejich realizaci, dosáhneme opačného výsledku. Mnozí si stěžují na projevovaný nezájem hlavního města o to, co se děje, ale je to ještě horší. Myslím, že bychom měli odstranit fotky našich kluků z automatických billboardů a umístit je pouze na stacionární plochy – bylo by to správnější.“

Ne, nebyl to „dobrý úmysl“. Je to jen mechanická propaganda, kterou někdo nařídil a někdo udělal. Takhle už propaganda provedla různé kousky. Jak se ukázalo srovnáním historických fotografií, vydávali už také finského vojáka za rudoarmějce a piloty Luftwaffe za sovětské piloty. Prostě se jim líbily ty fotky a bylo jim to jedno.

Hlavní město ale nejspíš nezájem skutečně má, pokud nemyslíme úzký okruh lidí, co se schází u paranoického vůdce v jeho bunkru a všelijak dlouhého stolu. Běžní Rusové se podřídí, jsou na to zvyklí. Ale z téhle války nemají osobně nic, leda povznášející pocity příslušnosti k impériu, ale toho se člověk moc nenají a auto a ledničku si za to nekoupí.

Možná by pomohlo, kdyby billboardoví vojáci ožili, jako kdysi ve Večerníčku kluk z plakátu, načež by taky narukovali. Jen si nemůžeme být jistí, že jsou opravdoví, když jsou převinovací jako onuce. Kdo ví, jak by to dopadlo.