Alexandr Chodakovskij FOTO: Andrej Butko / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
FOTO: Andrej Butko / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
NÁZOR / Velitel separatistického batalionu Vostok, který nedávno proslul genocidními poznámkami o DNA Ukrajinců a jejich nutné „převýchově“, pokračuje ve svých úvahách. Tentokrát o tom, jak se s Ukrajinci naloží tam, kam bota ruského vojáka došlápne.
Chodakovskij na telegramu píše, že Rusové mají úkol „odsunout hnědý mor co nejdál“ a že těm, kteří do sebe „hnědý mor“ vpustili, nebude dáno na výběr.
„Budeme usilovat o to, abychom je odstranili z námi nárokovaného prostoru? Ano i ne – vše záleží na míře porážky. Pokud jsou to vlci v rouše beránčím, vytvoří další faktor ohrožení a my budeme nuceni se bránit. Ale zkušenost z Mariupolu ukázala, že droga se rychle rozptýlí, pokud s ní přestanete obyvatelstvo zamořovat,“ tvrdí velitel.
To nezvolil zrovna nejlepší příklad. V ukrajinském městě Mariupol bylo zabito více než 10 tisíc obyvatel. To je odhad z jara 2022. Protože město je zatím ještě okupované, další zločiny budou odhaleny, až budou Rusové vytlačeni. Co se tam ještě dále dělo? Expertní tým OBSE označil ruský útok na porodnici a dětskou nemocnici v Mariupolu z 9. března 2022, při němž zemřeli tři lidé a 17 jich bylo zraněno, za „úmyslný“. Panel expertů odmítl ruské tvrzení, že mariupolské divadlo sloužící jako protiletecký kryt vyhodily do vzduchu ukrajinské jednotky, a označil bombardování z 9. března, které si vyžádalo 300 mrtvých, za „hrubé porušení“ mezinárodního humanitárního práva a válečný zločin. Jak dokazují satelitní snímky, divadlo bylo u budovy označeno velkým nápisem „děti“. Z vesmíru se to dalo přečíst, ale ruské piloty to nějak nezajímalo.
Jaká „droga“ se na okupovaných územích „rozptýlila“, že už podle Chodakovského nepůsobí?
„Podle nově zveřejněné zprávy Yale Humanitarian Research Lab nutí Rusko Ukrajince na územích okupovaných Ruskem, aby přijali ruské občanství, a systematicky usiluje o to, ‚aby obyvatelé nemohli přežít ve svých domovech‘, pokud tak neučiní. Zpráva podrobně popisuje rozsáhlou kampaň, kde se využívá jednak kremelských zákonů, které mají ‚zjednodušit podávání žádostí o ruský pas‘, jednak hrozeb těm, kteří odmítnou žádost podat. To znamená zadržení nebo deportaci a faktická omezení pro ty, kteří odmítají pasy přijmout. Omezení ‚zahrnují odepření lékařských služeb, sociálních dávek, možnosti řídit a pracovat a otevřené hrozby násilím a zastrašováním‘,“ uvádí zpráva CNN z počátku srpna.
Nezdá se, že by tam dobrovolnost nějak kvetla, když je třeba volit takové metody. Pokud se něco rozptýlilo, tak nikoli droga údajného banderismu, ale spíš iluze, co znamená ruské „osvobozování“.
Pak velitel ještě vyhrožuje, jak se naloží s lidmi, kterým se příchod nových pořádků nebude líbit.
„Můžeme se ničeho nedotknout a nechat lidi žít v jejich vlastním světě, izolovat se od něj všemi dostupnými prostředky? Bohužel nemůžeme. A zde historická spravedlnost ustupuje otázkám bezpečnosti. Nemáme taková opatření a prostředky, abychom se od hrozby izolovali. Jedinou cestou je izolovat samotnou hrozbu a postupně zmenšovat prostor jejího centra,“ plánuje si to separatista.
„Ukrajina si sama určila svůj status: být navždy přirozeným nepřítelem Ruska a čekat na jeho oslabení, aby ho dorazila, a to nejen proto, aby ze Západu vysála další peníze, ale také kvůli vlastní rozvinuté mánii. S mánií si nelze poradit, ale je možné ji zbavit opěrného bodu a nástrojů – vyrazit jí zuby, aby nekousala – a nechat ji syčet bezmocným hněvem na přesně určeném místě. Zřejmě nám nic jiného nezbude, pokud se nestane zázrak,“ fantazíruje Alexandr Chodakovskij.
Válku na Donbase vyvolali separatisté podporovaní Moskvou. Na Ukrajinu vpadla ruská armáda. A někdo v Rusku čeká, že je za to někdo bude milovat? Kdo před rokem 2014 na Ukrajině považoval Rusko za „přirozeného nepřítele“? Existovaly tady smíšené rusko-ukrajinské rodiny a osobní vazby mezi lidmi z obou zemí, probíhal vzájemný obchod.
Zásadní zlom přišel, když prezident Viktor Janukovyč v roce 2014 podlehl tlaku a slibům Moskvy a odmítl v listopadu smlouvu o spolupráci mezi EU a Ukrajinou. Došlo k masovým demonstracím a Janukovyč prchl ze země. Následně pro sesazení Janukovyče z funkce hlasovalo 328 z 450 zvolených poslanců Nejvyšší rady, a to včetně poslanců jeho vlastní strany. Na základě těchto událostí vznikl mýtus o „majdanském převratu“, který od té doby Moskva šíří, a po ní to opakují proruští kolaboranti v dalších zemích včetně Česka. Debatovat o tom, jestli to bylo ústavní, je zbytečné, protože vůle lidí (potvrzená v několika následných volbách) i jasný názor tehdejších poslanců ukazují, že Janukovyč stejně vládnout nemohl, a navíc byl pod kontrolou cizí moci (Ruska).
Vyjadřování ruských činovníků se stále více podobá argumentaci papalášů a ideologů nacistického Německa. V Rusku dnes vládne diktátorský režim vykazující známky fašismu i nacismu, ruského imperialismu i sovětského pohrdání vůlí jiných národů. Pokud je někdo pod vlivem nějaké „drogy“, je to kremelské vedení, velitel Chodakovskij a značná část ruského obyvatelstva. Ukrajinci ovšem nechtějí Rusy „osvobozovat“ a převychovávat. Chtěli by od nich mít konečně pokoj.
