Přestože se kremelská propaganda stále snaží ruskou veřejnost přesvědčit o tom, že Putinovo rozhodnutí zaútočit na Ukrajinu bylo správné, objevují se informace, které to popírají. Někteří ruští vojáci si například stěžovali v telefonátech domů, další otevřeně vyzvali Vladimira Putina, aby konflikt neprodleně zastavil. Deník Pavla Filatjeva ukázal ještě víc.
Několik ukázek z knihy ruského výsadkáře se objevilo na internetu již před časem. Voják v nich popisuje například to, jak prožíval první dny války či jaký má názor na okupaci Ukrajiny. Nyní deník New York Post přinesl další úryvky ze 141stránkové zpovědi, kterou Filatjev publikoval na ruské sociální síti VKontakte.
Tím jako by si na záda nakreslil terč. „Jsem si vědom následků za šíření informací o své vojenské službě, ale utajit je pro mě znamená přispět k dalším ztrátám,“ napsal voják ve svém deníku. Po zveřejnění protiválečného textu tak musel Filatjev okamžitě opustit Rusko. Organizace na ochranu občanských práv mu pomohla přestěhovat se na utajené místo.
Bývalý výsadkář, který se dostal z fronty po měsíci služby kvůli vážnému zranění, přináší různé pohledy na válku. Například vysvětluje, proč ruská propaganda neposílá na Ukrajinu novináře, kteří by ukázali, jak stateční vojáci bojují za svou vlast.
„Celému národu je odepřeno potěšení obdivovat neoholené, nemyté, špinavé a vyhublé výsadkáře, kteří se zlobí buď na tvrdohlavé Ukrajince, kteří se odmítají denacifikovat, nebo na své vlastní netalentované velitele, kteří je nejsou schopni vybavit ani v době války,“ píše sarkasticky Filatjev s tím, že někteří jeho armádní kolegové raději nosili ukrajinské uniformy, protože byly kvalitnější.
Vybavení ruských ozbrojených sil v deníku kritizuje velmi často. „Dokonce i v Čečensku, kde jsme bydleli ve stanech nebo hliněných chatrčích, byly naše životní podmínky lepší. Tady jsme se neměli ani kde umýt, pro ty, kteří přijeli později než ostatní, nezbyl ani spacák, maskáče, výzbroj nebo přilby,“ popisuje Rus.
Když po začátku války dorazil se svou jednotkou do Chersonu, všichni prý byli hladoví, nevyspalí, promrzlí a špinaví. Přiznává, že začali rabovat. „Jedli jsme všechno jako divoši, všechno, co tam bylo. Ovesné vločky, marmeládu, med, kávu. Nikdo se o nic nestaral, už jsme byli vytlačeni na hranici svých možností,“ vzpomíná ruský voják a vypráví o zmatených důstojnících, kteří nevěděli, co mají dělat.
Následoval téměř měsíc v zákopech. „Jen jsme drželi pozice na frontové linii, nemohli jsme se pořádně osprchovat, najíst ani vyspat,“ píše voják ve svém deníku. „Nějaká babička nám otrávila koláče. Skoro všichni dostali plíseň, někomu vypadaly zuby, loupala se kůže,“ popisuje setkání s ukrajinským odporem proti okupaci.
Zatímco Filatjev se domů dostal kvůli infekci v oku, někteří jeho spolubojovníci se podle jeho slov naschvál stříleli do nohou, aby se mohli vrátit do Ruska. Po návratu do vlasti se čtyřiatřicetiletý výsadkář rozhodl, že musí proti válce bojovat. „Udělám vše, abych zastavil tohle šílenství,“ slibuje muž, který kvůli obavě o svůj život musel opustit zemi, kde se narodil.