Ruská armáda na Ukrajině. Ilustrační foto FOTO: ČTK/ABACA/AA/ABACA
FOTO: ČTK/ABACA/AA/ABACA
Pavel Luzin, politolog, expert na ruské ozbrojené síly, vedoucí výzkumný pracovník Jamestown Foundation (USA), pro list Novaja Gazeta vysvětluje, jak se mohou události na frontách ruské války na Ukrajině dále vyvíjet, proč při vší slabosti, kterou ruská armáda prokázala, Ukrajina zatím nezvítězila a jaké zdroje mají obě strany k dispozici.
Rusko změnilo svou taktiku a hodlá bojovat dlouho a Ukrajinu týrat, dokud mu nedojdou zdroje. Otázkou je, zda má Rusko samo dostatek zdrojů na takovou válku.
„Samozřejmě, že ne,“ říká Luzin. „Jsou to všechno triky, Rusko není na takovou válku připraveno. To znamená, že válka může být ‚pomalá‘, jako byla deset let v Afghánistánu. Ale Rusko není připraveno na to, co se děje teď, to by chtělo přestávku už před rokem. Dokonce zahájilo mobilizaci v naději, že se mu podaří zvrátit situaci ve svůj prospěch, dosáhnout jakéhosi zmrazení konfliktu a pak se v pohodlnějších podmínkách opět přiblížit cílům, které si původně stanovilo. V tom je právě ten paradox: Rusko není připraveno dlouho bojovat, ale nemůže se vzdát cílů své války. A jeho cílem je zničení Ukrajiny jako státu.“
Podle politologa se na akcích ruské armády systematicky nic nezměnilo. Úroveň intelektuální přípravy poddůstojníků a důstojníků byla nejnižší před rokem a půl a nezvýšila se a tito lidé mají velmi omezené kognitivní schopnosti. V armádě nikdy neexistoval normální systém komunikace a řízení, politické vedení nedůvěřuje armádě, vyšší hodnosti nedůvěřují těm nižším. Na Ukrajině jsou lidé už od školních lavic vychováváni svobodně a jsou schopni se samostatně rozhodovat.
Největším problémem ukrajinské armády je momentálně materiální zabezpečení, tedy množství zbraní. Když se ale mluví o „hladu po munici“ a vyprazdňujících se skladech, je třeba podle Luzina vzít v úvahu celkové souvislosti.
„Co je to hlad po nábojích? Je to neschopnost udržet rychlost palby, na kterou jste zvyklí a kterou vyžadujete. V prvních měsících Rusko používalo 60 tisíc granátů denně, pak se to snížilo na 30 tisíc, pak na 20 tisíc. Nyní se rychlost palby pohybuje v rozmezí 10 až 15 tisíc. To je čtyřikrát až šestkrát méně, než spotřebovávalo v prvních měsících války, od března do července, srpna 2022,“ říká Luzin.
Nejde jen o náboje, Rusko nemá ani dostatek dělostřeleckých hlavní. Opotřebovávají se, je třeba je vyměnit. Děla se vyřazují ze skladů a rozebírají na náhradní díly. Zbytek je taky problém. U nefunkční zbraně lze ještě vyměnit hlaveň, ale třeba také nefunguje hydraulika, a tak se problémy překrývají.
S rezervou je třeba také brát výroky představitelů, jak roste ruská vojenská výroba. Činitel řekne, že narostla dvacetkrát nebo třicetkrát, ale neví se, jaký byl výchozí stav. (Pokud jste dříve vyráběli 10 kusů a nyní jich vyrábíte 50, pak se vaše výroba zvýšila pětkrát. Pokud potřebujete tisíc kusů, nic se vlastně nestalo.)
K určitému nárůstu výroby určitě dochází a využívají se k tomu zásoby předvyrobených komponent. Ruský vojenskoprůmyslový komplex vždy pracoval se zásobami na několik let dopředu. Snaží se také o rozsáhlé využití pracovní síly, což se dělá prodloužením pracovní směny. Dříve to bylo třeba osm hodin a nyní je to dvanáct hodin, místo pěti dnů šest. Proto se zvyšuje procento zmetků a větší pracovní nasazení znamená nižší kvalitu výrobků. Zvýšený provoz vojenských výrobních zařízení vede k rychlejšímu opotřebovávání. Vojenskoprůmyslový komplex žije v plánovaném hospodářství, vrátil se k systému velení a řízení. Mohou zvýšit výrobu v nouzovém režimu, ale pak nevyhnutelně dojde k poklesu, protože spotřebují náhradní komponenty a lidé začnou „vyhořívat“.
Podle politologa Pavla Luzina nyní Rusko „prostě ztrácí armádu“. „Úkolem ukrajinské protiofenzivy není teď osvobozovat území. Úkolem ukrajinských ozbrojených sil i Západu je, aby Rusko ztratilo nejen schopnost bojovat, ale aby ani nemělo chuť bojovat. Chtějí se tak vyhnout ruské pomstě v budoucnu.“
