Ruský server Graniru.org si všiml rozruchu kolem akce starosty Řeporyjí Pavla Novotného. Autor tam připomíná, že by debaty o událostech poslední světové války vypadaly jinak, kdyby tady nebyla zkušenost s krveprolitím v Gruzii a s válkou na Ukrajině. A považuje Novotného dopis za jakousi odpověď na otázku, kterou kdysi Čechům řečnicky položil Alexandr Solženicyn.
„Češi vyšli Rusům vstříc s květinami…, ale vzpomněli si potom všichni, kteří že to Rusové zachránili město?“ Kapitola ze Soustroví Gulag o vlasovcích a věta o Buňačenkově divizi, která zasáhla proti Němcům v posledních dnech války, ve mně vyvolala odpor i tehdy, asi před 40 lety, když jsem poprvé četl tuto knihu, a ohromuje mě i dnes,“ píše na Graniru.org Ilja Milštejn.
A pokračuje: „Na jedné straně psal Solženicyn s takovou bolestí a zuřivostí o tragédii milionů lidí, kteří byli zrazeni svou zemí a kteří zradili svou vlast, že je těžké s nimi nesoucítit. Válka se však mohla zvrtnout jinak a stejní válečníci ROA by pak odvážně vstoupili jak do cizího, tak do vlastního hlavního města hluboko po kolena v krvi zavražděných vojáků Rudé armády a civilistů. Historie nezná ‚kdyby‘, ale víme, co by se stalo s nějakou zemí a se světem, kdyby Hitler zvítězil.“
Autor píše, že to, co se týká největší kolaborantské armády v historii, jsou otázky bolestivé. Nikdy nedostaneme odpovědi na to, jaké byly důvody těch lidí a jaká byla cena vítězství. „Proto se můžeme dlouhou dobu hádat o tom, zda jsou vlasovci v Praze hodni památníku a zda má Pavel Novotný a jeho stejně smýšlející lidé pravdu, když chtějí zachovat vzpomínku na ruské vojáky Wehrmachtu v českém hlavním městě.“
„O čem není sporu, je úžasná schopnost našich speciálních propagandistů vulgarizovat jakékoli téma nesmyslným lhaním. Češi nepostaví pomník náhle prozřevším bojovníkům Buňačenkovy divize přesně tam, kde nyní stojí soudruh Koněv. Pokud jde o dlouhodobě zkoušeného maršála, kterému obyvatelé Prahy občas připomínají slavné a neslavné milníky jeho biografie, bude tento problém nakonec vyřešen. Chci jen poznamenat, že zatímco současné vedení země, které se snaží s Moskvou nepřít, o pomníku hovoří jen zřídka, jeho ruští partneři dělají všechno možné, aby skandály nezmizely. A hůře než to. Vypouštěním falešných zpráv provádí přímou sabotáž proti celkem četným krajanům pana Novotného, kteří z celého srdce milují Putinovo Rusko.“
Pak přichází pasáž o Pavlu Novotném.
„On sám, když už toho slyšel dost od velvyslanců a seznámil se s produkcí Prvního kanálu, teď píše Vladimiru Vladimiroviči a nechodí pro výrazy daleko. Vynadá maršálovi, kterého nazývá ‚jedním z nejhorších velitelů v nedávné historii vaší země‘. Slibuje čelit armádě generála Šojgua, pokud ten napadne Řeporyje, silami hasičského sboru podřízeného okresnímu řediteli. Protože chápe, s kým má tu čest, předem odmítá současná obvinění z rusofobie a oslavuje Rusy.“ „Rusové, kteří ‚zde zemřeli statečnou smrtí‘, zachránili Čechy a snažili se ‚odčinit své hříchy‘. No a aby toho adresát neměl málo, říká mu, že tito nešťastní Rusové ‚oponovali bolševismu a bojovali proti Stalinovi, největšímu masovému vrahovi všech dob, který hlásal monstrózní ideologii, která zabila více lidí než nacismus‘.“
„Obecně se ukazuje, že Pavel Novotný nepíše jen Putinovi. Ještě dlouho a podrobně odpovídá Alexandru Solženicynovi na jeho rétorickou otázku o Češích, kteří si jen stěží pamatují, kteří Rusové je osvobodili. Pamatují si, představte si.“
„A na konci dopisu odesílatel informuje Putina, že v Řeporyjích si sami rozhodnou, komu stavět pomníky, a doporučuje jemu i ostatním Rusům, aby nezapomínali, kde končí hranice Ruské federace a začínají hranice ostatních států. A to jsou velmi důležitá slova. To je klíč k vysvětlení toho, co se děje. Jakékoli historické diskuze by byly mnohem klidnější, kdyby osobně Vladimir Vladimirovič, jeho vojevůdci, diplomaté a speciální novináři, netrpěli touto podivnou zapomnětlivostí. Kdyby spory o ty, kteří bojovali téměř před 75 lety, nebyly doprovázeny novými válkami a zabíráním zemí podle klasických německých modelů, tak by bylo jednodušší se dohodnout. Dnes, po gruzínském masakru, na pozadí lokální ukrajinské války a totální studené války se jakýkoli historicky vyhlížející spor nevyhnutelně stává akutním a vede do slepé uličky, přičemž za to nejsou vůbec zodpovědní vlasovci. Na vině jsou fašisté, kterým je třeba se zase stavět na odpor.“
Tolik článek z ruského webu. Že tam publikují článek, který má pochopení pro českou stranu, je dáno jeho charakterem. Dne 3. března 2014 se tehdejší stránka Graniru stala prvním registrovaným médiem v Rusku, které bylo blokováno podle „Zákona Lugového“, a to na dobu neurčitou, pro „výzvy k účasti na nekoordinovaných akcích“. Amnesty International, Reportéři bez hranic a další mezinárodní organizace proti tomu protestovaly.
(Zdroj Graniru.org.)