Jan Keller FOTO: ČTK/Krumphanzl Michal
FOTO: ČTK/Krumphanzl Michal
Ruský web Inosmi.ru přináší řadu zahraničních článků. Samozřejmě takových, které odpovídají tamnímu vidění světa. Teď tam citují Jana Kellera, že po pádu socialistického systému bylo Čechům slíbeno, že země přejde od politicky řízené ekonomiky k ekonomice volného trhu. Byla to prý ukázková dezinformace.
Keller to skutečně v Časopisu argument napsal. „Před více než třiceti lety byla změna mocenských poměrů v naší zemi vydávána za přechod od politicky řízené ekonomiky ke svobodné ekonomice tržní. Tvrdilo se, že namísto direktivních zásahů přejdeme k hospodářství, ve kterém bude o cenách zboží a služeb rozhodovat volná hra nabídky a poptávky. Odpadnou deformující intervence státní moci a potřeby zákazníků budou svobodně určovat, co si za jakou cenu kdo dopřeje. Se znalostí dnešních poměrů lze říci, že se jednalo o zcela ukázkovou dezinformaci,“ píše tam bývalý člen KSČ, bývalý europoslanec za ČSSD a sociolog.
„Jaká je dnešní realita?“ ptá se dále autor. „Namísto svobodné hry nabídky a poptávky je ekonomika deformována nesmyslnými směrnicemi přicházejícími od nikým nevolených komisařů. Jejich nápady se kryjí za ekologické fráze, přitom jsou jen výsledkem hodně neprůhledné hry lobbistických skupin stojících kdesi v pozadí. Namísto slibovaného svobodného obchodu rozhodují jiné vlivné skupiny o tom, nakolik nevýhodně se ze kterých zemí bude co nakupovat. Antikomunistický češtinář stojící v čele vlády dojednává prodej letadel pro komunistický Vietnam a sjednává obchody s Kazachstánem, když obchody s Ruskem jsou zakázány, a obchody s Tchaj-wanem, když obchodování s Čínou je nepřípustné,“ míní Keller. Podle něj je to „politická nutnost nesuverénní země“.
Ceny produktů a služeb jsou stanoveny různými faktory, ale ne náklady výrobců a poptávkou zákazníků, pokračuje Keller a dál vyjmenovává, jak čeští spotřebitelé platí více za elektřinu a plyn než spotřebitelé v jiných zemích EU a mají vyšší DPH na potraviny, léky a knihy než dříve, na severní Moravě lidé platí vysoké částky za vodu, protože vodovody a kanalizace jsou tam v rukách slovenské a španělské společnosti. Pak si ještě kopne do ukrajinského obilí, jehož dovoz je prý „z hygienických důvodů zakazován v okolních zemích“. Nakonec si stěžuje, že u nás už není ani levice, ani pravice.
„Lži o nastartování tržní ekonomiky, která prý již brzy přinese prosperitu všem, umožnily celé generaci našich politiků najít si pohodlnou živnost a být nadstandardně placeni z peněz daňových poplatníků. Z peněz těch samých lidí, které dnes „demokratičtí“ představitelé zastrašují, navádějí k udávání a špehují. Co je na tom vlastně svobodně tržního?“ naříká nakonec.
Zajímavé, Keller najednou mluví jako nějaký stoupenec „autentické pravice“.
Nebudeme předstírat, že mu nerozumíme. Sotva ho při všem, co za desítky let napsal a říkal, budeme podezírat, že se najednou obrátil k myšlenkám trhu bez přívlastků. Takový přemet u něj skutečně nepředpokládáme. Má nejspíš na mysli, že se jedna věc hlásala a něco jiného provedlo. Přelom roku 1989 a 1990 a další roky neznamenaly nějaký rozběh z ideální startovací čáry. Jak se říká v jednom vtipu Vladimíra Renčína, vystartovali jsme vpřed, zvláště pak ti, kdo věděli, kde ta čára je. Hezky se běželo třeba lidem, co dělali za komunistů v zahraničním obchodu, diplomacii, managementu firem a na podobných krásných místech. Zhaslo se a čekalo, že se to samo nějak nakonec srovná. Výsledkem je Andrej Babiš a podobní.
To ale není celý obraz. Vznikly přece i nové podniky, obrovské množství živností, životní úroveň stoupla, města vypadají jinak, široké vrstvy lidí cestují do zemí, kam by se jinak tihle lidé nikdy nedostali. Vedle nich jsou tu další, kteří prohráli, vlastní vinou i bez vlastní viny. Mnoho ryb sežrali žraloci, domácí i cizí, a byli jsme také kromě setrvačnosti minulosti postiženi světovou finanční krizí, pandemií, válkou na Ukrajině.
Co by ale Jan Keller navrhoval? Vládla tu ČSSD, ke které patřil. Podnikali tu jeho bývalí spolusoudruzi z KSČ. Kradli, tunelovali, obohacovali se. Jako sociolog ale přece ví, že tržní ekonomika je jen nějaký ideální model a historie její skutečnou podobu neznala jinak, než s nějakými zásahy, s regulacemi, cly, ovlivněnou politickými zájmy a klientelismem, snahami vytvořit monopoly, řídící se i emocemi a představami. Je si Jan Keller jistý, že by státní vodovody fungovaly lépe než soukromé? Možná. Možná ne. V Rusku (SSSR) bylo všechno státní a nefungovalo nic. Pak všechno zprivatizovali a pořád nefunguje nic.
Jaký plán má tedy Jan Keller? Popsat české hrůzy tak, aby to rádi citovali v Rusku, není těžké. Ještě je tam potěší vědomí, že dnešní problémy sami způsobili a teď se mohou potěšeně dívat. Než sami zkrachují. Ať nám tedy Keller a další ukáží nějakou zemi, kde to podle nich funguje, a pak posoudíme, co podle nich opsat. Pokud to nebude vyžadovat si přivézt i tamní obyvatelstvo s jejich kulturou, historií a vzorci chování.
Naříkat nad tím, že u nás není levice, je od někoho, kdo k ní patří, zvláštní. Nemůžeme za to, že si ČSSD nechala vysát hlasy upíry jako Babiš a Tomio Okamura a hlásí se další. Tak ať s tím sám něco dělá. Články v Časopise argument, které si ocituje ruský web Inosmi, to skutečně nevytrhne.
