Když teprve 19letý okupační voják Jurij Kononov na začátku 80. let na Olomoucku umlátil kladivem ženu a její dvě malé děti, do případu se vložilo ministerstvo vnitra. Nešlo o to, aby vrah unikl spravedlnosti, ale o to, aby byly o jeho národnosti šířeny dezinformace, a případ tak neprosákl k tehdejší opozici, v čele s chartisty.

Případ brutální trojnásobné vraždy popsali historikové Ivo Pejčoch a Prokop Tomek ve své publikaci Černá kniha sovětské okupace. Ke zločinu došlo 3. dubna 1981. Když se opravář zemědělských strojů Pavel D. toho dne vrátil z bramborové sklizně v obci Břuchotín na Olomoucku, našel svou 29letou manželku Věru a své dvě děti, šestiletou Pavlínku a čtyřletého Tomáše, takřka ubité k smrti. Všechny tři oběti měly závažná poranění hlavy, kterým zanedlouho podlehly. Okamžitě se rozjelo masivní vyšetřování.

To odhalilo, že pachatel brutálního zločinu se do domu dostal oknem v garáži, a především to, že kouřil cigaretu se značkou v azbuce. Také svědci vypověděli, že se před činem v okolí domu pohyboval voják sovětské armády. Stopa vedla do nedalekých kasáren okupantů v olomouckém Neředíně. Rusové sice kriminalistům přislíbili spolupráci, ale zatajili, že osudného dne dezertoval z jejich kasáren mladý voják. O den později zadrželi lidé v Olomouci 19letého Jurije Kononova převlečeného do ženských šatů, když se pokoušel ukrást auto a uprchnout. U sebe měl věci odcizené obětem. Přiznal se, že vnikl do domu, a když ho Věra při vloupání přistihla, ubil ji i její děti kladivem, které našel na místě. Teprve pak se ozvali okupanti, že jim vlastně jeden voják chybí. Kononov tak skončil v rukou ruské prokuratury, byl odsouzen k smrti, a zřejmě i popraven.

Dále čtěte

Tři sexuální vrazi z časů normalizace. Kastrát, narkoman i postrach spartakiády

Sexuologie a psychiatrie v normalizačním Československu nebyla na špatné odborné úrovni. Trojice sexuálních vrahů, kteří řádili v komunistickém Československu na…

Pouhé dva dny trvalo, než do Olomouce dorazil pokyn náměstka ministra vnitra Jana Pješčaka, aby utajili skutečný původ pachatele (Kononov byl uzbecký Rus), a namísto toho byla šířena informace, že brutální vraždu má na svědomí zahraniční recidivista procházející krajem. Povel zněl přímo doslovně: šířit dezinformaci. Čeští papaláši měli zejména obavy, aby zpráva nepronikla k signatářům Charty 77 a jiným „nepřátelským elementům“. To ale vzbudilo odpor dokonce i u místních členů komunistické strany. Parte někdo rozmnožil a to kolovalo republikou.

Ani pohřeb obětí se neobešel bez pozornosti tehdejšího režimu. Z tisíce lidí, kteří na něj přišli, měla být desetina tvořena příslušníky tehdejší Veřejné bezpečnosti a Lidových milicí v civilu. Další číhali v záloze pro případ, že by se události vymkly kontrole. Přítomen byl i okresní církevní tajemník, který měl pravomoc odejmout státní souhlas knězi, pokud by se snad odvážil říct něco politicky nevhodného.

O tragickém případu popsaném v knize obsáhle informovala i zahraniční média a jeho dramatizaci odvysílal Český rozhlas.