Olbřímí boj s evropským molochem Česko prohrálo. Jde o spor o pomazánkové máslo. Jak sděluje ČTK: „Je to podruhé, kdy se evropský soud českým výrobkem musel zabývat.“ (A nedáme pokoj a nedáme pokoj.) „Česko už totiž základní spor o pomazánkové máslo prohrálo v roce 2012. Tehdy dal Soudní dvůr EU za pravdu názoru komise, že výrobek nelze kvalifikovat jako máslo, protože neobsahuje dostatečné množství mléčného tuku, a tudíž jej nelze pod tímto názvem prodávat.“
Česko boj nevzdalo a požádalo Evropskou komisi, aby výrobek uznala za „zaručenou tradiční specialitu“. Komise to odmítla. Jde o „označování zemědělských produktů“ a „zachování hospodářské soutěže a ochrany spotřebitelů“ a my bychom do toho vnesli nepořádek.
Česku tak zřejmě padla jedna z posledních možností, jak pro českou pomazánku toto označení prosadit.
Celý spor o jedno máslo, co není máslo, je celkem příznačný. Je to symbol a nic to neznamená. Je to stejné jako s rumem, co není rum, takže to na něm nemůže být napsáno. Když se ale napíše Tuzemák, všichni vědí, co to je. Čech i Vietnamec v obchodě vědí, že Tuzemák je rum, ale cizince, který si jen čte nálepky, to nemůže zmást. A o to jde.
Nesmysl to není
Kdo byl kdy v cizině, zná běžnou situaci, že stojí před regálem a neví, co má před sebou. Nejde o to, že by si spletl máslo se salámem, ale pokud jde o různé druhy bílé hmoty, může být zmaten. Nejde o život, ale o příjemnou srozumitelnost. Různým evropským předpisům se můžeme smát do té doby, než nám dojde, že pomáhají i nám. V zemích, kde mají jen jeden druh chleba, pokud do obchodu dorazí, a jen jeden druh mazání na něj, není třeba tento problém řešit.
Je pochopitelně jedním z problémů Unie, že chrlí zbytečné předpisy, které život spíše komplikují a jež by si národní státy mohly zavést samy, pokud budou chtít. Na druhou stranu by se nemusel každý buran smát něčemu, čemu nerozumí. Po internetu pořád koluje srovnání, kolik slov má americká ústava a kolik evropský předpis o okurkách. Už se nedodá, že krátkost americké ústavy je zřejmě vykoupena statisíci stránkami rozhodnutí Nejvyššího soudu, které vysvětlují, jak se ústava má chápat. Stejně tak platí, že pokud chcete mít volný obchod mezi desítkami zemí, musíte mít předem řečeno, co je to okurka, protože se u desítek zemí nemůžete pořád znova ptát, co je to okurka a jak vypadá, protože na celém kontinentě se nemůžete pořád na místě ptát, jak je to zelené a velké, a chcete rovnou kupovat něco, co je nějak nadefinované. To ještě necháme stranou, že ten mytický předpis o okurkách (nebo zelí, nebo co to je) nikdo v plném znění nikdy neukázal.
Problémy jsou jinde
Byli bychom šťastní, kdybychom se zabývali jen tímto. Mnoho lidí se upíná na okurky a máslíčka, zatímco skutečnými problémy budou v budoucnosti Rusko, imigrace z Jihu, nezaměstnanost a demografický propad. Máslo, co není máslo, je jen kolorit.
Na to, že jsme podle některých lidí otroky Bruselu a v otroctví Washingtonu, lze říci jen tolik, že lepší takové otroctví než pokroková východní svoboda ve stylu poznané nutnosti. Byli bychom dobrá zem, kdybychom neřešili nesmysly. Potíž je v tom, že někteří lidé nic jiného řešit neumí a ti další nám zase nesmysly předhazují schválně, abychom to podstatné přehlédli.
