Rusům se děje to samé, co v posledních letech Američanům a Izraelcům a dalším zemím. Jejich způsob vedení války má za následek i civilní oběti včetně dětí.
„Nejméně 36 lidí, včetně 10 dětí, bylo zabito a desítky dalších byly zraněny ve více než 70 náletech ruských a syrských letadel proti několika lokalitám v Dajr az-Zauru. Je to nejnásilnější bombardování tohoto regionu od začátku povstání v roce 2011,“ řekl AFP šéf SOHR (Syrian Observatory For Human Rights) Ramí Abdar Rahmán.
Rusko zintenzivnilo nálety v Sýrii poté, co připustilo, že říjnový pád ruského letadla v Egyptě s více než dvěma sty lidmi na palubě způsobil výbuch bomby nastražený nejspíš islámskými teroristy.
Stejně tak postupuje i Francie po teroristických útocích v Paříži před týdnem, které si vyžádaly 130 mrtvých.
Zatím nikdo bohužel nevymyslel způsob, jak vést válku a nezasáhnout i civilisty. Tento fakt stále rozhořčuje nejen profesionální bojovníky za lidská práva, ale i ty „amatérské“ a vůbec každého normálního člověka. Armády civilizovaných zemí nemohou dělat nic jiného, než se snažit tyto oběti omezit. Na nulu se ale dají srazit jen tak, že se žádná válka nepovede, což zní dobře, ale k válkám vedou občas i spravedlivé důvody, třeba takové, aby se dalším obětem zamezilo. To je třeba ono pověstné humanitární bombardování, které se stále vyčítá Václavu Havlovi.
(Havel to ovšem řekl jinak a zdůvodnil, proč bombardovat, tedy aby byl zastaven Miloševičův režim. Doslova to znělo: „Během zásahu NATO v Kosovu existuje jeden činitel, který nikdo nemůže popřít: nálety, bomby, ty nebyly vyvolány ze zištných zájmů. Jejich povaha je výlučně humanitární: to, co je zde ve hře, jsou principy, lidská práva, jimž je dána taková priorita, která překračuje i státní suverenitu.“)
Na veřejnost pochopitelně velmi působí příběhy lidí, jako byl Ali Ismail Abbas, známý později po celém světě jako „bezruký Ali“. Ten přišel o rodiče a další příbuzné a obě ruce v roce 2003 při bombardování Bagdádu. Dopadl ještě o něco lépe než jiné oběti. V roce 2010 dostal britský pas a nabídky měl i z Kanady a USA. Robotické ruce zaplacené kuvajtskou vládou ale přestal používat, protože pro něj byly příliš těžké, jak uvedl. Mnoho jiných ale dopadlo a dopadnou ještě hůř.
Nejde ale poměřovat všechno jenom čísly. Jde také o to, jakým způsobem se o obětech mluví. Rusové si s civilisty nikdy moc hlavu nelámali. Čečenci by mohli vyprávět.
„Úkoly se plní a plní se dobře,“ prohlásil prezident Putin po vyslechnutí hlášení velitelů jednotek. „To ale zatím nestačí, aby byla Sýrie očištěna od bojovníků, teroristů, a aby bylo Rusko ubráněno před možnými teroristickými útoky. Máme před sebou velký kus práce a doufám, že další etapy budou provedeny stejně kvalitně, odborně a s očekávaným výsledkem.“
Tak jestli to bude i nadále stejně kvalitně a odborně, to se mají civilisté v Sýrii na co těšit.
