Od podobných monstrakcí je Rusko nuceno v poslední době upustit. Ilustrační foto FOTO: RIA Novosti archive / Vladimir Rodionov / Wikimedia Commons / CC-BY-SA 3.0
FOTO: RIA Novosti archive / Vladimir Rodionov / Wikimedia Commons / CC-BY-SA 3.0
Podle řídicího partnera společnosti FinPoint Sergeje Budkina, který patří mezi významné investory jak na Ukrajině, tak v Rusku, nastoupila ruská ekonomika na jasnou cestu, kterou podle něj v současné době zná celý svět. Jde totiž o cestu, kterou co nejpřesněji vytyčili ukrajinští pohraničníci na Hadím ostrově.
„Budou mít na výběr: buď žít v chudobě, nebo jít do armády,“ prohlásil Sergej Budkin o nové ekonomice Ruské federace a „likvidaci“ nezaměstnaných Rusů. Sice není ještě „našlápnuto“ k hladovým bouřím, ale byl již zahájen proces sebezničení. Jaká je tedy skutečná cena sankcí pro ruskou ekonomiku?
Za více než dva měsíce od začátku ruské agrese vůči Ukrajině neuplynul jediný den, aby vlády západních zemí nebo soukromé společnosti nevyhlašovaly nějaké nové sankce nebo přerušení aktivit v Rusku. A tím to neskončilo. Tato opatření sice nepřinášejí okamžitý výsledek a Rusové ještě většinou necítí jejich dopad. Proto si podle Sergeje Budkina ještě mohl dovolit Vladimir Putin říci, že „opatření ruské centrální banky zafungovala, ekonomika se stabilizovala, inflace zpomaluje a ceny se vracejí ke svým hodnotám“.
Centrum pro socioekonomický výzkum „CASE Ukrajina“ spolu se serverem Ekonomična pravda uspořádalo odbornou online diskusi zaměřenou na Rusko a sankce, které na ně byly uvaleny. Sergej Budkin během ní prezentoval zajímavý pohled na věc, když například představil statistiku délky válek. Podle něj data za posledních 170 let ukazují, že průměrný medián válek byl přibližně 15 měsíců a většina válek skončila za kratší dobu, než je jeden rok. Šlo přitom o války s intenzivními boji. Současná válka na Ukrajině tak může skončit za měsíc, ale také je poměrně velká pravděpodobnost, že se bude bojovat ještě i dva roky.
Sergej Budkin prezentoval svůj názor na to, co v Rusku nikdy, navzdory sankcím, nedojde. Budou to peníze, základní potraviny, vodka a jednoduchý alkohol, benzín a také cigarety. V době před napadením Ukrajiny Rusko dováželo přibližně třetinu potravin. Jednalo se o zboží, které ve většině případů není možné v Rusku vyrábět. Kvůli sankcím tak o tyto pochutiny a potraviny Rusové přijdou, ale hladovět kvůli tomu nebudou.
Peníze nedojdou zkrátka proto, že stát si jich může natisknout, kolik chce.
Základní potraviny, tedy chléb, olej, sůl a pohanka Rusko pěstovalo v dostatečném množství již před uvalením sankcí, takže ty se těchto komodit nedotknou.
Vodka a nejrůznější samohonky se v Rusku vyráběly a pily vždy a zůstane to tak i v případě sankcí. Navíc k výrobě takto obyčejného alkoholu stačí dostatek žita, které se v Rusku pěstuje. Pít budou moci Rusové i pivo, byť z méně kvalitního místního chmele.
Benzín v Rusku nedojde, neboť Rusko je jeho významným výrobcem a naleziště ropy jsou zde bohatá.
Podobně je tomu s pěstováním tabáku. Půjde sice o řádově mnohokrát horší odrůdu, ale tamním kuřákům stačí.
Podle Budkina bude hlavním problémem nezaměstnanost. Svůj význam ztratí například finanční služby, protože finanční trhy budou sankcemi poznamenány na dlouhou dobu. Kupříkladu taková znalost pravidel pro uvádění eurobondů, či jak pracovat s akciemi, nebo vypisovat mezinárodní akreditivy nebude potřeba. „K zajištění finančního sektoru bude pravděpodobně stačit 10–15 důchodců, kteří pracovali v centrální bance Sovětského svazu,“ dodává Budkin. Stejně tak nebude potřeba profesionální žurnalistika. S ruským přístupem ke svobodě slova bude potřeba pouze deník Krasnaja zvezda, který může vést několik věrných novinářů. „Z Ruska dochází k odlivu sociálně aktivního vzdělaného obyvatelstva a zůstávají lidé, kteří jsou posedlí pochybnou národní ideologií a válečnou mytologií. Taková společnost by se dala přirovnat jen k Pásmu Gazy,“ vynáší tvrdý soud Sergej Budkin.
Podle něj tak v důsledku dopadu sankcí lze očekávat dva až tři miliony nezaměstnaných. „Problém je v tom, že v totalitních státech se nenašel jiný způsob, jak se nezaměstnaných zbavit, než vytvořit z nich polovojenské formace. Dělníci budou mít na výběr: buď žít v chudobě, nebo jít do armády, kde je stabilní plat a určité sociální výhody,“ tvrdí Budkin.
Problémem a výraznou antireklamou se ruské vojenské snažení na Ukrajině však stalo i pro zbrojařský průmysl. V loňském roce Rusko prodalo zbraně za přibližně 30 miliard dolarů. V současné době však zahraniční zájemci od smluv odstupují, což prokázalo například Řecko, které patřilo do „Top 10“ odběratelů ruského vojenského materiálu a chce přestat ruské zbraně zcela kupovat do roku 2023. „Ruská vojenská technika proti Ukrajině totiž ukázala, že její bojové vlastnosti jsou daleko od toho, co Rusové předvádějí a tvrdí na mezinárodních výstavách,“ dodává Budkin. Navíc poté, co Ukrajina ničí ruské tanky, lodě, letadla a další zbraně, bude agresor nucen obnovit svůj vlastní vojenský potenciál a omezit vývoz. Trhy mezitím obsadí jiné země.
V případě sankcí nelze hodnotit, co bude zítra či za týden, ale je nutné dívat se dále. Za horizont přibližně 1,5 roku, kdy se sankce projeví naplno. Teprve po určité době bude totiž známo, jaké zboží bude Rusko schopno vyvážet a které nebude schopno vyrábět ani pro sebe. „Čím déle se bude Ukrajina držet, tím více budou ekonomické sankce získávat na váze,“ zakončil Sergej Budkin.
