Jak jsme se dozvěděli na ruském zpravodajském serveru Sputnik, Rusko se chystá vyvinout kosmickou loď, která by do roku 2030 mohla Rusy dopravit na Měsíc. Měla by být vícenásobně použitelná a tedy levnější, než kdyby bylo nutné vyvíjet velké nosné rakety na jedno použití.
„Náklady na misi znovupoužitelné lodi Ryvok jsou o třetinu nižší než náklady na misi pilotované lodi Federacija,“ řekl spolupracovník korporace Jurij Makušenko při představení projektu na mezinárodní vědecké konferenci Pilotované dobývání kosmu. Podle zprávy, kterou představili, systém Ryvok má mít základnu na Mezinárodní kosmické stanici a létat od ní k platformě okolo Měsíce, čímž bude k Měsíci vozit náklad a kosmonauty, kteří na ISS dříve přiletěli s pomocí lidí Sojuz.
Otázkou samozřejmě je, kde na takový projekt Rusko, které je postiženo celosvětově nízkými cenami ropy a západními sankcemi, vezme peníze. Zatím to vypadá tak, že ve špatném stavu je ruské zdravotnictví, zásobování, sníží se i náklady na armádu. A nedávno ruský premiér Medvěděv sdělil důchodcům, že důchody se valorizovat nebudou, protože není z čeho.
Přesto zpravodajství z Moskvy připomíná spíše někdejší nástěnky, na kterých se stále hovořilo o skvělých úspěších Sovětského svazu.
Na Sputniku se například můžeme dočíst: „V Rusku vyvíjená mezikontinentální balistická raketa RS-28 Sarmat, kterou plánují zavést do výzbroje v letech 2018-2021, bude největší svého druhu a ‚USA by si měly začít dělat starosti‘, píše vydání The National Interest.“
Nebo: „Export plynu z USA, který má začít v únoru až březnu, může mít zcela jiné následky, než ty, které Američané očekávali, a upevnit pozice Ruska na evropském trhu, píše časopis Foreign Policy… Cena plynu podstatně klesla po ceně ropy, a už nekryje výdaje na jeho zkapalňování a přepravu přes polovinu světa.“
Popřípadě: „Ruská a čínská armáda rychle snižují technologické zaostávání za ozbrojenými sílami USA, prohlásili experti dotázání washingtonským vydáním The Hill… Podle analytiků je nová zbraň Ruska a Číny s to efektivněji objevit a zasáhnout americká letadla a lodě. Cílem Moskvy a Pekingu je donutit ozbrojené síly USA ustoupit dál od jejich hranic.“
Takže je to jako kdysi. Prohnilý Západ se potácí ve svých krizích, morálních a ekonomických, Rusko směle míří do vesmíru. Možná se blíží doba, kdy se s pochybovači rázně zatočí. Zatím ještě něco uklouzne i premiérovi, který se dopouští té neprozřetelnosti, že mu někdo může položit nepříjemnou otázku. To se dá časem jistě vylepšit.
Jak zmiňuje třeba historik Karel Durman, v roce 1946 se dvěma generálům, Vasiliji Gordovi a Filipovi Rybalčenkovi stal osudným telefonní rozhovor, kde si pustili pusu na špacír: „Vidíš, co se děje? Je neuvěřitelný hlad a každý je nespokojený. A jak říkají všichni, noviny prostě lžou. Chybí nejzákladnější zboží, jsme prostě žebráci… Budeme si muset otevřeně připustit, že všichni kolchozníci Stalina nenávidí a přejí si jeho smrt… Myslí si, že až zmizí on, zmizí i kolchozy… Měli bychom mít skutečnou demokracii…“
Žádné demokracie se generálové pochopitelně nedožili, protože hovor byl odposloucháván a oba byli popraveni.
Na druhou stranu by bylo ovšem lepší, kdyby Rusko obrátilo své dobyvatelské ambice za hranice planety. Je to pořád lepší než nějaké výboje do „blízkého zahraničí“. Američanům se velké peníze investované do programu Apollo několikanásobně vrátily díky přínosu nových technologií, které kvůli tomuto podniku museli vyvinout. Problém je pochopitelně v tom, že Rusové nyní nemají na tak velkou počáteční investici. Můžeme se tedy obávat – a to je míněno bez ironie – že velké ruské plány zůstanou jenom na papíře a národní sebevědomí bude třeba posilovat méně chvályhodný činy.
