Tank T-55 v bojích během občanské války v Jugoslávii v 90. letech. FOTO: SSG KIM PRICE - NARA Identifier, Wikimedia Commons / Public Domain
FOTO: SSG KIM PRICE - NARA Identifier, Wikimedia Commons / Public Domain
Sociálními sítěmi proběhla zpráva doprovázená videem, která jasně ukazovala, že ruská armáda posílá na Ukrajinu po nedávných dodávkách tanků T-62 již i stroje typu T-54 a T-55, což je kvalitativní skok takřka o osmdesát let zpět. Vždyť prototyp T-54 vyjel již v roce 1945. Přesto velení sebevědomě prohlašuje, že ruské tanky nejsou horší než moderní západní stroje.
Ruská média totiž informovala své čtenáře, že tanky T-62M jsou se západními stroji, jako jsou třeba britský Challenger 2, německý Leopard 2 či americký Abrams, nejen srovnatelné, ale v mnohém je na bojišti dokonce předčí.
Hlavní ruský argument pro vychloubačné tvrzení je podle internetového Military Watch Magazine spojen s tím, že T-62 začal sloužit až v osmdesátých letech, což je ovšem pravda pouze pro modernizovanou variantu T-62M, zatímco Leopardy či Abramsy pocházejí z přelomu 70. a 80. let.
Jenže již při velmi letmém srovnání jasně vystoupí do popředí rozdíly, které vytvářejí mezi těmito stroji vzdálenost vskutku vesmírnou. Leopardy mají například digitální systém řízení palby, termokameru a jsou plně vybaveny moderní elektronikou, která i z prvních vyrobených Leopardů dělá stroje srovnatelné s jejich mladšími „sourozenci“ z prvních let třetího tisíciletí. „Staré“ je de facto pouze „železo“, tedy pancíř, vše ostatní včetně motoru či převodovky prošlo výraznou modernizací. Stejné je to i v případě amerického Abramsu, jenž se rovněž může pochlubit množstvím modernizovaných verzí.
A přestože ruské velení na své tanky pěje oslavné ódy, neuvažuje o tom, že by je nasadilo do boje proti západním strojům. Mají sloužit v boji proti pěchotě. A tam by se uplatnily i stroje ještě starší, klidně i slavný T-34.
Bojovou morálku mělo pozvednout nedávné video, které ukazuje, jak budou okupanti na modernějších tancích T-90, kterých však na Ukrajině moc nemají, bojovat s Ukrajinci v západních tancích. Video mělo přiblížit a ukázat slabiny Leopardu 2A4 a Challengeru 2. Jenže tanky T-90 se na Ukrajině vyskytují v množství více než malém.
Speciální chvály se dočkal zvláště tepelný zaměřovač 1PN96MT-02, jenž umí nalézt cíl i v noci do vzdálenosti dvou kilometrů a má být nejlepší na světě. Tedy to tvrdí Rusové. Jen jaksi zapomněli, že zaměřovač nemá světelný kanál pro denní boj, je vybaven zastaralým laserovým dálkoměrem a nedokáže nijak zaměřit řízené střely.
Teď tedy agresoři vytahují ze skladů ještě starší zakonzervovanou techniku. T-54 byl původně konstruován jako protivník pro německé Panthery a Tigery, ale do boje proti nim již nezasáhl, neboť v prototypu se ukázal teprve na konci roku 1945. Svoje místo na bitevním poli si však bohatě vybojoval v 50. a 60. letech, kdy se bez tohoto stroje neobešel snad žádný konflikt. Takže tyto tanky potlačily nejprve povstání v Maďarsku v roce 1956, poté „kontrarevoluci“ v Československu v roce 1968, bojovaly na Blízkém východě, ve Vietnamu, v Afghánistánu, později v Jugoslávii a na mnoha dalších místech po celém světě. V mnoha armádách třetího světa slouží dodnes. Zdá se tedy, že se ruská armáda, jež se sama považovala za druhou nejlepší a nesilnější armádu světa, úrovní výzbroje dobrovolně tomuto třetímu světu přibližuje, protože nic lepšího k použití nemá.
Ze zveřejněných fotografií a videí je patrné, že jde o nejrůznější verze tanků typu T-54 a T-55. Evidentně bylo ze skladů vybráno to, co bylo aktuálně v nejlepší kondici.
Nasazení takto starých tanků spolu se zastaralým obrněncem BTR-50, jenž byl rovněž na frontě spatřen, či instalací lodních protiletadlových děl na další zastaralá vozidla MT-LB jasně ukazuje, že ruská armáda má vážné potíže se zásobováním svých jednotek moderními stroji, které evidentně nedokáže tamní průmysl vyrobit. O „zázračné“ Armatě se již žertuje, že je to neviditelný tank, protože ho nikdy nikdo neviděl.
Porovnávání bojové hodnoty tanků je podle analytiků nevděčný úkol, nicméně Leopard 2A6 by měl mít nejblíže k nejnovější variantě ruského tanku T-90M, Leopardy-2A4 jsou bližší prvním strojům T-90 před modernizací či T-80U. Jak Leopardy, tak ruské tanky pocházejí z doby okolo roku 1980, ale již tehdy byla mezi tehdejším Sovětským svazem a západními zeměmi velice znatelná technologická mezera, a to především v systémech automatizace a řízení palby. V ruských strojích je navíc spoustu úkonů nutno vykonávat ručně, což posádku zdržuje, a navíc je lidská obsluha mnohem pomalejší.
Leopardy jsou na tom o trochu lépe i v případě pancéřování. Ruské stroje jsou vcelku dobře chráněny vpředu, ale ve všech ostatních sektorech není pancéřování takové, aby dokázalo odolat zásahu protitankovou střelou. Navíc se v boji ukázala i nevýhoda umístění munice, která po zásahu většinou exploduje a z tanku utrhne věž, což má fatální následky jak pro stroj, tak samozřejmě i pro jeho posádku. Ruské tanky nemají příliš dobře pancéřovanou ani nádrž, jako je tomu u západních tanků. Nádrž může podle zkoušek dokonce začít hořet nejen po přímém zásahu, ale i v případě dopadu malých střepin, či dokonce jen jisker.
Jeden z dodaných tanků má v porovnání s ruskými stroji skutečně poměrně výraznou nevýhodu. Nikoliv však ve výzbroji či v konstrukci. Britský Challenger 2 je ale mnohem těžší, a navíc má specifický typ střeliva, takže nemůže používat granáty pro Leopard či Abrams, které jsou vzájemně kompatibilní. A s ohledem na hmotnost má Challenger i poměrně slabý motor, který je v porovnání horší než třeba motor ruského T-72, který patřil v počátcích invaze k nejrozšířenějšímu typu, jakým ruská armáda disponovala.
