17. července 2014 exploduje boeing malajsijských aerolinek, nikdo nepřežije. K hrůze dochází nad východní Ukrajinou, Kreml spoluvinu odmítá a odmítá ji dodnes. Bez odporu ruské veřejnosti. K té se sice „západnické“ důkazy o sestřelení letadla dostanou, jenže nikdy nebudou stačit. Rusko žije v paranoie.

Ani technická závada či lidský faktor, ani teroristé, ani sestřelení ukrajinským letounem. Černé na bílém: Boeing zasáhla raketa Buk, kterou si proruští povstalci vyžádali 16. července, načež jim bylo promptně vyhověno dodávkou z Doněcku. Mezinárodní komise zveřejnila ve středu nahrávky komunikace separatistů před i po útoku, zároveň vyvrátila Kremlem propagovaný útok ukrajinského vojenského letounu. Tečka.

Všechny velké ruské mediální kanály jsou prokremelské, ty nezávislé jsou fatálně přiškrcené. Ok. Ovšem jak si vysvětlit, že důkazy o ruské vině nepřijímají ani ti Rusové, kteří žijí na Západě, v Česku, mimo ruskou mediální mlhu, Rusové schopní kritického myšlení, známí autora tohoto textu? Je v tom syndrom „obléhané pevnosti“? Efekt tekuté reality? Mindrák padlé velmoci? Ruské sklony k iracionálnu? Zabedněné vlastenectví? Podvědomá nenávist k Západu a západním hodnotám?