Francouzský prezident byl ohledně situace NATO dost nediplomatický, mírně řečeno. Prestiž aliance jeho výroky rozhodně nezvýšily. Macron ovšem není Trump nebo Zeman, kteří často neuváženě jen tak plácnou. Je za tím nejspíš jeho ambice, aby Francie hrála v evropské obraně významnou roli. Jestli to spojence s ohledem na nevelké francouzské vojenské úspěchy za posledních sto let nadchne, je jiná věc.

Co se vlastně stalo? „To, co právě zažíváme, je mozková smrt NATO,“ pronesl francouzský prezident Emmanuel Macron v rozhovoru s časopisem The Economist. „Spojené státy svá strategická rozhodnutí se svými partnery v NATO vůbec nekoordinují.“ Členové aliance jsou podle něj teď svědkem „agrese, kterou zahájil další člen NATO, tedy Turecko, a to v oblasti, kde jsou ve hře naše zájmy, aniž by to koordinoval“. „To, co se stalo, je pro NATO velký problém.“

Evropská unie musí podle něj posílit svou obranyschopnost a snížit závislost na Spojených státech.

Německá kancléřka Angela Merkelová a generální tajemník NATO Jens Stoltenberg Macronův názor jasně odmítli. „Tento názor neodpovídá mému,“ říká kancléřka. „NATO je silné,“ tvrdí Stoltenberg.

Mluvčí ruského ministerstva zahraničí, pověstná Maria Zacharova, která je ukázkovou hlásnou troubou Putinova režimu, už se ozvala. „Velmi dobře řečeno,“ pochválila si to ve svém prohlášení. „Pravdivá slova, která jdou k jádru věci. Je to přesný popis NATO v současném stavu.“

Jak si v Kremlu něco pochvalují, měli bychom víc než zpozornět. Měli bychom se upřímně vyděsit. Nedá se ale přehlédnout, že postoj trumpovské Ameriky k Alianci a řádění Turecka NATO tvrdě zasahují.

Na BBC.com komentoval Macronova slova analytik Johnatan Marcus.

„Pouhé týdny před summitem NATO komentáře prezidenta Macrona naznačují, že to nemusí být úplně harmonická oslava.

Jedním klíčovým zlomem jsou názory prezidenta Trumpa, který často znevažuje spojence v NATO. Mnoho z nich nedávno označil za ‚delikventní‘, protože nevynakládají dostatečné prostředky na vlastní obranu.

Macron řekl, že Amerika se k Evropě obrací zády. Že chybí koordinace strategického rozhodování mezi USA a jejími spojenci v NATO ukázala nedávná jednostranná rozhodnutí USA a Turecka v Sýrii.

Zejména turecké kroky vyvolaly nejrůznější otázky týkající se základních bezpečnostních záruk, které NATO dává všem svým členům. Co by se stalo, zeptal se Macron, kdyby syrská vláda zaútočila na Turecko kvůli jeho vpádu do Sýrie?

Zdá se, že s více členy než kdykoli v minulosti a čelící mnohem složitějším bezpečnostním výzvám se NATO už nehodí ke svému účelu.

Jedná se o mnohem více než o jednoho amerického prezidenta. NATO se musí bránit proti mnoha hrozbám, které různé země vnímají různými způsoby. A řada spojenců se zdá být méně a méně ochotná prosazovat liberální demokratické hodnoty, které jsou jádrem NATO.“

Tolik stručná analýza.

Macron položil otázky, které si klade každý. Jestli je měl říct takhle veřejně, je jiná věc. Udělal to ovšem schválně. Faktem je, že Donald Trump se chová jako rozkladný element a Kremlu se to musí líbit. Jeho stoupenci se mohou ohánět tím, že většina států skutečně neplní závazek ohledně výše příspěvků na obranu, jenomže to samo o sobě by jako důvod k rozkládání NATO nestačilo. NATO má jako hlavního protivníka Rusko a už Německo a Francie dohromady dávají na obranu víc peněz než celá Ruská federace. Trump prostě navazuje na tradici amerického izolacionismu.

Jisté je, že Evropané prožívají vystřízlivění z představy, že se na Spojené státy mohou automaticky spolehnout. Stačí, když se do jejich čela dostane duševně nevyrovnaný jedinec a všechno se dost komplikuje. U Turecka nejsou hlavní problém Erdoğanovy diktátorské sklony, ale jeho schopnost vydírat vlastní spojence a stále pošilhávat po Rusku. Turecko mělo být oporou na jihu Aliance, ale místo toho je dost nemocným orgánem, který ohrožuje celé tělo.

Upřímně řečeno, že bychom i my s naším stávajícím prokremelským prezidentem budili dojem spolehlivost a serióznosti, se také nedá říci. Nakonec se něco stane, jen nikdo bohužel neví, co to bude.