Na konci sovětských času Rusové nevěřili oficiální propagandě a to přesto, že v důsledku státní kontroly měli jen malý přístup k alternativním zdrojů informací, dnes ale věří propagandě a nemají potřebu obracet se k nepřebernému množství alternativ, které mají k dispozici. Tvrdí to politický analytik Moskevské vysoké ekonomické Mark Turnov v článku v listu Nezavisimaja Gazeta. Cituje ho Paul Goble na serveru Window in Eurasia.
Také dnes v televizi existuje hlavní kanál pro šíření propagandy, který poskytuje, stejně jako tehdy, nikoliv faktické informace, ale spíše hodnocení. Urnov říká, že role všech ostatních kanálů, které poskytují masu informací, rádia, noviny, časopisy a internet, je nesrovnatelně méně důležitější než propaganda.
V sovětských časech se propaganda zaměřila na to, že sovětský člověk žije výrazně lépe než pracující lid v kapitalistických zemích a že ekonomika Sovětského svazu nezaostává za americkou. Bylo možné to tvrdit, protože neexistovala žádná informační konkurence. Je úplně jasné, že trvání na těchto dvou bodech by bylo šílenstvím. Ruská vláda a její propaganda se tedy nesoustředí na životní úroveň ruského občana a neporovnává ji s ostatními zeměmi. Pozornost věnuje tématu oprávnění Ruska posilovat multipolární svět a na zlé Spojené státy, které se pokoušejí zůstat jedinou supervelmocí.
Tento posun odráží skutečnost že informační pozadí, které je Rusům dostupné, není srovnatelné s tím, jaké se vyskytovalo v dobách Sovětského svazu. Ruští propagandisté se nyní musí pohybovat ve světě, ve kterém má publikum přinejmenším potenciálně široký přístup k alternativním ideám. Proto klade důraz spíše na hodnoty než na fakta. Zarážející je, říká dále Mark Urnov, že dnes není žádný oficiální monopol, ale že alternativní zdroje zřejmě nepřitahují pozornost široké veřejnosti.
Rozdíl spočívá v tom, že pozdní sovětská éra se vyznačovala tím, že méně než 50 procent lidí věřilo tomu, co se oficiálně říká a mnoho lidí se domnívalo, že pokud sovětská propaganda něco říká, tak opak nebo něco opaku blízké musí být pravda. Dnes je situace velmi odlišná.
Více než 70 procent Rusů dnes přijímá antiamerickou propagandu jako pravdivou a to ze dvou důležitých důvodů. Rusové jsou šťastní, když mohou obvinit někoho jiného než sebe sama za své těžkosti a jsou přesvědčeni, že být velký je přirozený stav ruského národa, což je pohled, který měli pět set let.
(Abychom doplnili, ruský myslitel Petr Čaadajev napsal už v 19. století: „Nikdy jsme nekráčeli ruku v ruce s ostatními národy; nepřináležíme k žádné z velkých rodin lidstva; nepatříme ani k Západu, ani k Východu a neosvojili jsme si tradici ani jednoho z nich. Jako bychom stáli mimo čas, nedotčeni obecnou výchovou lidského rodu… Kdybychom se neroztáhli od Beringova průlivu až k Odře, nikdo by si nás ani nevšiml.)
Problém s takovými náhledy, jak říká politolog, je v tom, že brání Rusům čelit diskusi o problémech, které jejich země má. Bez takové diskuse nejsou schopni na problémy včas reagovat, což vede k tomu, že se budou jen zhoršovat.
