Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. FOTO: Úřad prezidenta Ukrajiny / se souhlasem
FOTO: Úřad prezidenta Ukrajiny / se souhlasem
NÁZOR / Ruský televizní propagandista Sergej Mardan natočil video, ve kterém si stěžuje, že Volodymyr Zelenskyj si klidně zaletěl na Zmijí ostrov a turecký vůdce Erdogan podrazil Rusko a vrátil bojovníky pluku Azov na Ukrajinu. Stalo se to zrovna na výročí 500 dní od invaze a začátku války, které se v Rusku pořád říká „speciální vojenská operace“. To naštve, a pan Mardan svou nevoli ani neskrývá. To je asi tak všechno, co může dělat.
Sergej Mardan vykládá stejně vyšinuté věci jako jeho kolega Vladimir Solovjov, ale aspoň se u toho tak nerozčiluje. „Podívejme se nejprve na videjko, ke kterému se vyjádříme později,“ praví moderátor. To později nastane hned.
„Tomu se říká ‚slow motion‘, všichni se pohybují pomalu. Drazí diváci, tenhle slow motion znamená, že kamera zabírá Zelenského zespoda, protože je vysoký jako sedící pes, tak ho zabírají takhle, aby byl vysoký a monumentální… Na ironii a sarkasmus nemám energii, dobře. Pojďme se dnes o ten pocit národního ponížení podělit společně, ano? O čem to mluvíme. Velitelé Azova, organizace zakázané na území Ruské federace, kteří se vzdali v Mariupolu, se vrátili na Ukrajinu. Měli podle třístranných dohod zůstat v Turecku až do konce konfliktu. Tak zněla oficiální formulace. Já si nic nevymýšlím, jen vyslovuji to, co nám bylo sděleno před rokem.“
Na ruských médiích je hezké, jak mají už nacvičený podmíněný reflex, a když je řeč o nějaké organizaci v Rusku zakázané, hned to řeknou a to samé dělají, když je někdo na seznamu „zahraničních agentů“. Bez toho by to nešlo. Když se to vyskytne v článku, dají tam hvězdičku a tuto povinnou poznámku umístí pod textem. Mohli by si to snad ušetřit, protože v Rusku už je zakázané skoro všechno, ale nejspíš je to baví. Nicméně následuje recenze dotyčného videoklipu.
„Zelenskyj byl dnes náhle na oficiální návštěvě Turecka. Nebylo to najednou, všechno bylo připraveno z hlediska dramaturgie a z hlediska PR. Našli dokonce obstojného kameramana, který rychle a dobře udělal takovou dynamickou montáž bez nějakých zbytečných odboček. Byla tam teplá objetí, velmi teplá objetí. Já bych dokonce řekl, že až příliš teplá,“ zavtipkoval Mardan. Vzápětí se za to omluvil.
„Nemůžu se zdržet sarkasmu. Omlouvám se. Sarkasmus je pomsta slabých. Každý člověk, který najednou začne používat sarkasmus, může být v tomto případě odsouzen. Snažím se tu dělat hořké vtipy, protože není důvod vtipkovat.“
Pak připomíná onu „velmi zvláštní výměnu,“ když azovce Rusové přemístili do Turecka výměnou za putinovského kolaboranta a pracháče Medvedčuka, kterého na Ukrajině sebrali, a najednou si je Zelenský odveze „ve svém prezidentském letadle“.
Tady musíme Mardana opravit, bylo to naše vládní letadlo, jak je na záběrech patrné. Normální Čechy tento detail potěší. (K normálním Čechům pochopitelně nepočítáme prokremelské mloky s českým občanským průkazem.)
Pak Mardan dumá nad tím, jaká asi byla trasa Zelenského letadla.
„Nepřekvapilo by mě, kdyby letěl přes Černé moře… Je to ta samá trasa jako na Zmijí ostrov? Díval jsem se na internet na vzdálenost od pobřeží Krymu ke Zmijímu ostrovu. Je to o něco víc než sto kilometrů. Bylo by možné provést raketový úder ohromným množstvím zbraní, které mají ruské ozbrojené síly k dispozici. Žádný úder ale nebyl. Proč, na to neptejte mě. Dnes mi psal jeden sledující, že pokud jsme měli plán na použití taktických jaderných zbraní, tak teď byla zcela jedinečná příležitost. Mohli jsme ten ostrov zasáhnout taktickou jadernou zbraní. Ten ostrov je jen skála v moři. Tam nejsou žádní civilisté, nebylo by koho litovat,“ vykládá Mardan, jako by snad Rusko někdy litovalo civilisty.
Pán je zjevně tak rozčilen, až si trochu naběhl. Mluvit o tom, jak je Zelenskyj vysoký, a zapomenout, že v Kremlu seděli dva známí trpaslíci Putin a Medveděv, ukazuje na míru nesoudnosti mluvčího. Pod Putina dávají za mikrofon různé stupínky, nejbližší spolupracovníky nechává umístit na druhý konec stolu délky letadlové lodě a společné fotografie se dělají, když se povede zajistit do záběru příslušně malé lidi. Někdo jako starosta Kyjeva Vitalij Kličko by se v Rusku nejspíš starostou Moskvy stát nemohl, protože vedle něj je malý každý. Zelenskyj zřejmě netrpí komplexem méněcennosti a spíš rád ukáže, že bojovníci pluku Azov jsou chlapi jako z filmu, ne jako ta bizarní směs ruských mobilizovaných.
To jsou ale jen takové detaily ze světa produkčních a politické psychologie. Zajímavější je ta představa, jak někdo veřejně přemítá o tom, jestli by nebylo dobré na hlavu sousedního státu hodit jadernou bombu, aspoň nějakou menší.
Bádání v nezbadatelných hlubinách ruské duše ukazuje, že někde na dně nejspíš odhalíme neodolatelnou touhu někoho zavraždit, něco bombardovat a v sutinách pak najít něco, co by se dalo ukrást. Záchodovou mísu nebo méně ohořelé dětské hračky. Dostojevskij se „běsů“ obával právem, ale zřejmě netušil, že jednou budou tyhle bytosti v Rusku vládnout. Že budou veřejně své zvrácenosti exhibovat politici, generálové, biskupové, kněží, mniši, profesoři a sportovci a budou žvástat názory připomínající spíše výkřiky nejnižší lůzy.
V Rusku se zrodil specifický druh fašismu. Ukrajinci tomu říkají rašismus, historik Timothy Snyder mluví o „schizofašismu“, což znamená, že fašista obviňuje druhé z fašismu. Nezachvátilo to pochopitelně všechny, protože nikdy nic nezamoří společnost stoprocentně. Pokud něco takového ale převládne ve veřejném prostoru a společnost se tomu nedokáže ubránit, znamená to, že je nemocná.
Pokud by někdy došlo na vyjednávání s takzvanou rusku elitou, bylo by namístě nejdřív podrobit ruskou delegaci důkladným psychiatrickým testům. Proč jinak ztrácet čas?
