Výstřel rakety systému ATACMS (ilustrační snímek). FOTO: NATO, se souhlasem
FOTO: NATO, se souhlasem
Poté, co Ukrajina úspěšným útokem na letiště v Berďansku ukázala, že již má k dispozici americké rakety dlouhého doletu ATACMS, zvedla se v řadách okupantů vlna zděšení. Až dosud totiž Rusové stále věřili, že Američané tyto rakety napadeným Ukrajincům nedodají.
Přestože zatím bylo na Ukrajinu těchto systémů dodáno jen mizivé množství nepřevyšující podle obeznámených zdrojů dvě desítky kusů, je to pro ukrajinskou armádu nejen morální povzbuzení, ale i možnost zasáhnout cíle, které byly doposud mimo dostřel. I proto se Rusko tak bránilo a proti dodávkám ATACMS protestovalo a všemožně vyhrožovalo odvetnými akcemi.
První útok ruské obavy potvrdil. Minimálně devět zničených vrtulníků, do vzduchu vyhozený muniční sklad a další škody ukázaly, jak silnou zbraní systém ATACMS skutečně je.
Co tedy způsobuje v ruských řadách ony obavy? Jako většina zbraní i ATACMS mají několik druhů. Rakety, které zatím obdržela Ukrajina, jsou kazetové střely dlouhého doletu MGM-140A. Mají sice kratší dolet než uváděných 300 kilometrů, v tomto případě to je přibližně 160 – 170 kilometrů, ale obsahují větší počet aktivní submunice.
Jsou to balistické střely s motorem poháněným tuhým palivem. Startovací hmotnost rakety přesahuje 1 600 kg, z čehož na samotnou hlavici připadá 570 kg. Kazetové střelivo pak obsahuje 950 jednotlivých kusů submunice typu M74. Díky kazetovému efektu po dopadu se prostor, který je raketou zasažen, výrazně zvětšuje. Submunice je tvořena koulemi o průměru 75 mm a hmotnosti 500 gramů s charakteristickými aerodynamickými „hřebeny“ na svém povrchu, které střele dodávají potřebnou rotaci. Při detonaci po dopadu každá tato koule vytvoří přes 250 střepin, které zasáhnou území o rozloze až 15 metrů čtverečních. Celá střela je vybavena autonomním inerciálním naváděcím systémem s laserovými gyroskopy, které s ohledem na dobu vzniku nemají ještě systém korekce podle GPS navigace. Odchylka od cíle tak může činit až 250 metrů.
ATACMS Block IA nebo M39A1 obsahuje méně submunice, „jen“ 300 ks, ale dokáže doletět až do vzdálenosti 300 kilometrů. Ovšem zatím neexistují údaje o tom, že by tento typ ATACMS byl Ukrajině poskytnut.
Proč se Rusové bojí, když Ukrajina již podobné střely má?
Dříve než americké ATACMS měla Ukrajina k dispozici střely Storm Shadow a Scalp, které jí poskytly Velká Británie a Francie. A tyto rakety mají dostřel přibližně 250 kilometrů. Jenže jde o střely odpalované ze vzduchu, zatímco ATACMS jsou odpalovány ze země. Takže v případě britských či francouzských střel vypouštěných z bombardérů Su-24M hrozí jejich zachycení a sledování na radaru, zatímco americké střely jsou vypáleny naprosto nečekaně.
Druhým důvodem, který okupantům vadí, je fakt, že jde o kazetovou munici, což ve srovnání se střelami Storm Shadow i Scalp výrazně zvyšuje její účinnost. To je důležité zvláště při úderech na místa, jako jsou letiště, kde dojde k značnému poškození techniky, či v boji tam, kde je větší soustředění vojáků.
Třetím důvodem je speciální „let“ střely, která dosahuje rychlosti přes 3500 kilometrů za hodinu, zatímco Storm Shadow je raketa podzvuková o rychlosti přibližně 900 kilometrů za hodinu. Navíc odborníci hovoří v případě ATACMS o tzv. kvazibalistické střele. Neletí totiž po přesné balistické křivce, na které by mohla být zasažena protileteckou obranou, ale během letu provádí celou řadu nečekaných úhybných manévrů, což riziko jejího zasažení výrazně snižuje. Aby bylo možné takové střely zachytit, je nutné vytvořit „deštníkovou“ obranu, ale k tomu nemají Rusové dostatečnou techniku.
Rusy úder na letiště v Berďansku a Luhansku vyděsil také proto, že jde o hluboký týl. Obě leží asi 100 kilometrů od fronty. A v případě, že by Ukrajina měla k dispozici i rakety s dostřelem zmiňovaných 300 kilomerů, byly by v ohrožení cíle na všech místech okupovaných oblastí, a to včetně celého Krymu. A také přístavy, kde sídlí ruská flotila, či třeba Kerčský most.
Nicméně cíle v Rusku, přestože by teď byly lehce zasažitelné, v centru pozornosti ukrajinské armády nebudou, protože jednou z amerických podmínek dodání těchto systémů bylo, že nebudou použity pro ostřelování cílů ležících na území Ruska.
