Kameraman a fotograf Vojtěch Hönig už patnáct let žije a natáčí na Ukrajině, v Rusku, Gruzii a Německu. Vytvořil řadu dokumentárních filmů a reportáží pro Českou televizi i jiná média. Pracoval také jako fotograf a dokumentarista v Africe, Asii a Jižní Americe. Východ Ukrajiny není první válečnou zónou, ve které se jako novinář pohyboval, působil také v Sýrii. Jeho fotografie najdete aktuálně v knize Putinova válka, která mapuje uplynulý rok v Ukrajině očima válečných reportérů České televize.

Delší čas jste žil v Moskvě jako kameraman na volné noze. Jaké je to pro vás teď, když se do Ruska nemůžete vracet?

Je to samozřejmě smutné. Jenže to, co se teď děje, nenastalo z ničeho nic. Všechno v Rusku k tomu posledních deset let směřovalo. Začalo to přepisováním historie, „prací“ režimu s celou společností.

Byla v tomto kontextu významným milníkem anexe Krymu?

Neřekl bych. Jen se tímto krokem povedlo Putinovu režimu získat v zemi velikou popularitu. Byl to spíš pragmatický tah. Oni si Rusové často pletou strach s respektem. Chtějí, aby je zbytek světa respektoval, tedy v jejich pojetí aby se jich bál. Nikdy se nesmířili s tím, že už nejsou světová supervelmoc, ale jen regionální velmoc. Putin jim vrátil pocit moci.

Putin se ostatně nikdy netajil tím, že chce obnovit původní hranice SSSR…

Přesně tak. A z tohoto přístupu současného režimu plyne hodně problémů. Rusové se nikdy nesrovnali se svojí historií, neodsoudili zvěrstva z dob Sovětského svazu. Jakmile se země nevypořádá s vlastní historií, není moc šance k dalšímu rozvoji. Rusko je ohromná země plná inteligentních a kreativních lidí. Ti teď bohužel museli buď utéct, nebo spolupracovat s režimem.

Jak prožívají současnou situaci na Ukrajině vaši přátelé v Rusku? Musel jste se kvůli názorům na válku s některými z nich rozejít?

Nemusel. Já jsem si vždycky přátele vybíral na základě sdílených hodnot. Vím, že jsou z války na Ukrajině nešťastní. Je to pro ně těžké, cítí spoluzodpovědnost. Myslím, že je důležité mluvit právě o společné zodpovědnosti, nikoli o kolektivní vině. Protože z konceptu kolektivní viny nikdy nevzešlo nic dobrého, kdežto z pocitu zodpovědnosti ano.

Co se vám obecně na Rusku líbí a…